ozeki

Indii mám spojenou s několika hodně povedenými filmovými zážitky. Barfi se taky snaží, seč mu síly stačí, ale vlak mu ujíždí v jednoduchosti příběhu, kterou má většinou Bollywood zmáknutou na jedničku. Je to takový rozházený sled pestrobarevných etud, které spolu při té na poměry Indie krátké stopáži, ani moc nekamarádí. Většina humorných scén by si vystačila sama třeba v pořadu Zdeňka Izera a celý film je přeci jen až příliš uměle vyšroubovaný do podoby němé grotesky, než aby v divákovi probudil emoce, jak to umí snad jen v Indii, škoda.

Normálně, když si pustím nějaký seriál, což je jednou za uherskej rok, doufám, že bude mít konec a nebude to nuda natahovaná jak šlemy visící z tlamy bernardýna. Tady se mi ale po posledním dílu chtělo skoro brečet, že už je konec a že už nebudu volnej čas trávit s tou neskutečně zajímavou tlupou skvěle napsanejch charakerů v čele s náčelníkem Uhnívající Nožkou. John Turturro je prostě božskej. Několik střídajících se prostředí, která jsou stejně atraktivní jak knedlo a zelo vedle vepřa, napomáhá k totálnímu rauši. Steven Zaillian je borec, má to jedinečnou atmosféru a tou svou autentičností překonává vše doposud viděné. I pro neseriálové fanoušky ojedinělý zážitek (vyzkozušeno na sobě).

Dost často se zapomíná, že Mel Gibson oplývá velkým komediálním talentem, který jsme měli možnost nejvíce obdivovat ve Smrtonosné zbrani. Taky tady hraje takovýho hajzlíka, který si vždycky ví se vším rady a všechno mu vždycky projde. Je to čistá zábava s odérem oldschoolových akčňáků, která se nebere příliš vážně. Akce tam není příliš, ale když už nastane (asi 2x se tam střílí), je dost netradiční a surová. Hlavně u té zpomalené přestřelky jsem si pořádně zachrochtal. Digitál tomu sluší a díky parádní stopáži a nevysokým nárokům na přemýšledla si tenhle film s klidem můžete zařadit do sekce "páteční večer".

Arrival, vítej v mém soukromém klubu mezi filmy jako Inception a Interstellar... vítej mezi filmy, které provází obrovský humbuk, pochvalné recenze, označení film roku (v tom nejkrajnějším případě film desetiletí) a spousty dalších superlativů a které se posléze stanou zklamáním roku. Já patřím mezi ty konzumenty, kteří si předem nenačítají téměř žádné informace. Tady jsem věděl pouze to, že to točil asi jeden z nejprogresivnějších režisérů současnosti, jehož Zmizení svého času atakovalo moji top ten, že je to nominované na Oscara a že je to sci-fi s mimozemšťany. Bez jakýchkoliv očekávání jsem na obrazovce nechal rozběhnout tuto sci-fi "jízdu". Normálně ve 21 hod neusínám, ale tentokrát jsem musel udělat výjimku. Po hodině filmu se moje spací buňky s takhle pomalým dějem bez špetky napětí vypořádaly po svém. No nic zítra to dokoukám. Druhý den = druhá hodina. Neusnul jsem, ale nebylo k tomu daleko. Film končí a já si říkám: "To je všechno?". Asi mi tento typ filmů nesedí. Pochopil jsem, o co šlo, přečetl si pár vášnivých diskuzí na téma logiky a nevysvětlených otázek. Jediné, co ve mně zůstalo po skončení, je otázka, na kterou si nedokážu odpovědět: PROČ??? Villeneuve má asi rád velikonoční kraslice, jiné vysvětlení mě nenapadá Abych jen nehanil, hudba je parádní a jako jediná dokáže alespoň lehce držet pozornost. Herecké výkony ústřední trojice to pro mě rozhodně nejsou, ty mě vůbec neoslovily.

Jestli v sobě máte špetku psiskosti, budete skákat blahem. A jestli nemáte, tak taky :) Film se pro vás stane nejlepším filmem o psech, co jste kdy viděli. Kam se hrabou všichni Rexové, Beethoveni, Lassie, Dalmatini, Maxipsové Fíkové nebo Hachikové. Psí spřežení z Antarktidy (krajina mimochodem úchvatná), které v sobě má víc lidskosti a slušnýho vychování než kdejaká existence, nezaslouží nic než obdivovat. Osm statečných je opravdu hodně povedený rodinný film, tzv. Zasrdcechytač.

Gangy New Yorku určitě nejsou Scorseseho nejlepším filmem. Nejsou jeho nejlepší gangsterkou. Nejsou ani filmem, který by si chtěl člověk pouštět opakovaně. Jsou ale zas a znovu filmem, ve kterém můžete sledovat ty nejlepší herecké výkony, tady v tom případě výkon. Role Daniela Day-Lewise je sice zatraceně dobře napsaná, ale k zhodnocení toho, jak se jí zhostil, prostě dochází slova. To se musí vidět na vlastní oči. Škoda toho zlatýho plešouna, ale souboj s Adrianem Brodym v roli Pianisty byl příliš velké sousto. Dobová výprava je hodně rozmáchlá, chvílemi ale připomíná divadelní kulisy. Příběh je z kategorie hodně jednoduchých, ale prosťáčky, mezi něž se řadím, neurazí. DiCaprio i Cameron Diaz dost zaostávají. Prostě hlavní důvod, proč si film i přes spoustu odrazujících komentářů pustit, je Billy the Butcher.

Patos, my jsme Američani, kdo je víc a zachraňujeme celé lidstvo. V duchu těchto hesel se nám Američané snaží dokázat, že svět by bez nich byl chudší. Já souhlasím, ale hlavně co se týče zbrojení a válečných konfliktů. Nakonec s čím kdo zachází, tím taky schází. Podíváme-li se na to optikou průměrného Muslima, těžko by si do země nechal přivandrovat pár mariňáků, SEALS a já nevím, čeho všeho ještě, nechal si pozabíjet pár kamarádů a pak jim za to ještě zatleskal. Smrt vojáka, který byl něčí syn, otec nebo manžel, je samozřejmě strašná věc, ale na druhou stranu ho nikdo nenutí toto riziko podstupovat. Je to jeho volba. Navíc je velmi nadstandardně placen. Další kaňkou, která mi nešla pod fousy, bylo to rozdělení na dobré a "špatné". Namakaný cool vojáci, který nikdy nešlápnou vedle, a vedle nich debilní náčelník CIA, který si skoro neumí zavázat tkaničky. Dost pochybuji, že tohle je reálný obraz z bitevního pole. A když už pustí k režii Michaela Baye, nemělo by to být u filmu založeného na skutečných reáliích. On to totiž jinak než klasicky po hollywoodsku neumí. Scény, kdy si pak všichni najednou skypují se svými dětmi a drahými polovičkami, působí strašně lacině. Prostě se to sem jaksi nehodí. Protipólem ke všem negativům jsou potom bojové scény á la Call of Duty, kde se Bay hodně dobře vyřádil. V téhle pozici je jeho velká síla. (slabší 4 hvězdičky)

Občanská válka v USA nebylo asi nic moc pěknýho. Cca 600 000 mrtvých je toho jasným důkazem. Boj za svobodu, což je mimo jiné příšerný "překlad", nám na celý konflikt předkládá jediný úhel pohledu a myslím, že netřeba příliš polemizovat, že se jedná o jediný správný. Z pohledu dnešní doby je nepochopitelné, čeho byli někteří jedinci schopní. A to ani nemyslím Ku-klux-klan a jiná podobná zvěrstva. Filmu nechybí atmosféra, hrdina jak má být ani některé zajímavé scény. Těch je tam ale pomálu, což je spolu s nedynamickým finále, které bohužel vyzní do ztracena, největší slabinou. Nadšení na začátku střídá lehké zklamání na konci. Kdyby to bylo opačně, film by se stal více zapamatovatelným (takhle jsou to slabší 4 hvězdičky). Matthew McConaughey jak je jeho zvykem - naprostá extratřída.

Na poli středoškolské komedie made in USA je Charlie Bartlett tak trochu zjevením. Při jeho sledování se necítíte trapně a svoje IQ dokonce ani nemusíte snížit na úroveň houpacího koně. Ten malej Rusák má talentu na rozdávání, radost ho sledovat (na to, že mu v době natáčení bylo 18 let, klobouk dolů), ale pořád to je jenom středoškolská komedie. Žádné velké zázraky nečekejte.

Jestli Harry Potter není největší paskřiveček všech dob a jeho vyvolená Zoe Kazan není v těsným závěsu na druhým místě (ta teda hlavně kvůli tý příšerný frizúře), tak jsem asi indický bůh tance (čínský bůh srandy je dost provařenej). Petr Novotný ml. je proti Radcliffovi hotovej sexsymbol. Chcete-li něco, v čem kvůli záplavě vtipem sršících dialogů nebudete stíhat titulky, pusťte si radši Gilmorky.