ozeki

Američané mají doslova patent na klišovitý příběhy plný patosu. Ale co naplat? Tady to prostě funguje neskutečně dobře, a tak Jackiemu nelze než fandit při přesunu na každou další metu a užívat si jeho životní příběh prvního afroameričana v profesionalním baseballu, který to stejně jako Ernie Davis v americkým fotbale neměl vůbec jednoduchý. Každodenní nadávky, potupení a hodně drsný urážky ustojí pouze lidé výjimečné osobnosti (mně vůbec nebylo dobře po těle, protože v příštím životě bych se chtěl narodit jako černoch :)). Tou Jackie Robinson nepochybně byl, protože jak jinak si vysvětlit, že číslo jeho dresu 42 je v Síni slávy a nikdo ho nesmí používat. Je jen škoda, že srdeční potíže a cukrovka vzaly život této legendě už v 53 letech. Plej bóóóóóóóĺ... Jo, a málem bych zapomněl na famózního Forda a samozřejmě Helgelanda :) (podobnou tematiku řeší i Vzpomínka na Titány a The Express)

Poprvé si člověk říká, že se to hodně povedlo. Druhé projekce vůbec nelituje a opět končí s lesklýma očima. Potřetí už si užívá Eastwoodovy hlášky a těší se na oblíbené scény. No a když ho čtvrtá projekce emočně opět totálně "rozseká", začne se oprávněně domnívat, že se jedná o mistrovské dílo. V podání Eastwooda - na režisérský sesli i na place - vypadá všechno tak civilně, lidsky. Jeho rukopis je rozpoznatelný na sto honů a tenhle film bude jednou sloužit jako největší vzpomínka na jednu z celosvětově nejslavnějších amerických popkulturních ikon. Díky za všechno, Clinte...

Pán s čouhajícíma vidlema ze zad, který se zapomněl postavit do fronty, když se rozdávala etiketa, je prostě skvělej a navíc černoch. Pro ty mám zvláštní slabost. Hláška za hláškou znamená neskutečnou jízdu, u který bych nehledal žádné poselství, ale prostě a sprostě si ji užil v rytmu Earth, wind and fire (scéna z opery je nejlepší :).

Životopisné drama ze sportovního prostředí je kombinace, která na mě funguje stejně jako čokoláda s višněma. I když tady by nebylo od věci se slovu čokoláda úplně vyhnout, protože je až k nevíře, čím vším si musela černošská populace projít na přelomu 50. a 60. let ve státě, který je dnes "nejdemokratičtější z nejdemokratičtějších". Téma rasismu je obecně velmi oblíbené, proto je potřeba filmy věnující se tomuto nešvaru nějak odlišit. A právě dynamické sportovní pasáže, nálety reportérských záběrů přidávající punc výjimečnosti, herecké výkony na jedničku, vše podle skutečné události, několikeré dostaveníčko s husí kůží jsou jedny z mnoha aspektů, které mi do kolonky hodnocení doslova tlačí 5 hvězdiček.

Je dobře, že Sly ví, kde je jeho místo. Jen tak dál Johne, nic nevymýšlej a jeď podle zajetýho schématu, protože jakákoliv přidaná hodnota by byla akorát na škodu. Chci vidět vytrhaný ohryzky, ustřelený končetiny, usekaný hlavy, střeva válející se po zemi (tady možná méně digitálu, na podobnou řezničinu můžeš příště využít kohokoliv z naší politické scény), tuny krve (tady se digitálu naopak vůbec neboj) a další vychytávky "made in Rambo". Jestli tohle není jeden z nejlepších čistě akčních filmů, pak už nevím. Viděno nespočetněkrát a díky Blu-ray disku mě ještě nespočet projekcí čeká.

Po dlouhé době jsem narazil na tradiční western. Úžasné přestřelky (nebo spíš přestřelka, ale zase docela dlouhá), hlavní hrdinové přesně podle staromilského mustru (tady ať se na mě pánové Eastwood a Freemanem nezlobí), většina westernových prvků na svém místě a lyrické podání Costnera způsobem, na jaký jsme od něj zvyklí. Právě kontrast mezi brutalitou a lyrikou mě okouzlil ze všeho nejvíc a nutí mě hodnocení tlačit hodně k 5*. Vezmu-li v potaz ještě místní hodnocení a díky Robertovi Duvallovi vzpomínku na Kmotra, která na mě po shlédnutí přišla, musím těch 5* nakonec s radostí dát :)

Stručná sonda do afgánské historie na pozadí příběhu o přátelství, cti a vznešených ideálech. Obdivuju, jakou si Forster vybral látku. Zpracování se každopádně povedlo na jedničku. Neokoukaní herci jsou ve většině případů povedeným tahem a ani tady tomu není jinak. Skvělý zážitek a hodně silné 4 hvězdičky.

Zajímavě vyprávěná kombinace soudního dramatu a hororových scén, kde prim hraje posedlá Emily Rose. Je tu dost zajímavých částí, které je skoro až nepřijemné sledovat, a několik lekaček, které i přes svoji otřepanost překvapivě fungují. Filmem navíc prochází jakási nevšední atmosféra, proto ho nelze než doporučit. A pokud se někdy probudím ve 03 v noci, postel rozhodně opouštět nebudu a budu doufat, že můj močák nebude zrovna troubit na poplach :)

Ačkoliv je pomsta Sithů stejně jako skrytá hrozba a útočící klony poutavá pastva pro oči a z těchto tří dílů je jednoznačně nejlepší, za původní trilogií u mě stejně zaostává co do "chytlavosti" o několik světelných let. Přesah a hloubka, kterou disponuje trilogie kolem Luka Skywalkera, Hana Sola a Chewbacci, je natolik silná, že stačí pouze zaslechnout slovo force nebo dark side na střídačku s hudebním motivem Darth Vadera, a chlupy po celém těle se staví do pozoru. Nejvíc mě potěšilo, jak se nakonec vybarvil Hayden Christensen, protože jsem mu od počátku trilogie chtěl useknout místo končetin rovnou hlavu, aby nás neobtěžoval svojí přítomností, protože i mistr Yoda podává lepší herecký výkon než tohle naše eso. Natálka je taky pěkně mimo. No a jelikož je na vztahu těchto dvou nesympatických postav postaven celý příběh a přeměna Anakina v Darth Vadera nemastná neslaná, není se co divit, že body jdou strmě dolů.

Na konci června tohoto roku běžel v pardubickém multikině v rámci pardubického filmového klubu jeden z nejlegendárnějších snímků všech dob, ne-li vůbec ten nejlegendárnější, "Tenkrát na západě". Tuto skutečnost jsem nemohl ignorovat a tak jsem již půl hodiny před začátkem promítání zabral jako vůbec první návštěvník nejlepší místa v sále, ve kterém byste nakonec nenašli jedinou volnou sedačku. Ačkoliv jsem film viděl nespočetněkrát, velké plátno a dokonalý zvuk posunuly tento skvost světové kinematografie do úplně jiných dimenzí. Tenhle film by u mě s velkým náskokem vyhrál cenu za maximum emocí na metr čtverečný (zejména díky hudebnímu podkresu). Spaghetti western je skomírající žánr. Čekal jsem, že Tarantinův Django ho vzkřísí, protože sám Tarantino se netají láskou k Leoneho dílům. Nestalo se a já tak budu nadále čekat, že někdo vezme bandu upocenejch chlapů s dechem nepříjemným jak ranní stolice a bude jim zabírat tváře z blízkosti blížší než blízké, protože tenhle svět prostě miluju...