Georgex

V Rusku v loňském roce nejspíše tvůrci vyfasovali nějaké granty na válečné filmy, jinak si nedokážu vysvětlit ten přísun takřka totožných filmů za tak krátké období. Upřímně ani jeden není valné kvality, projevuje se na nich nízký rozpočet, ale v každém je alespoň pár desítek minut, které udělají fanouškům tohoto žánru radost, ať už bojovými scénami či nečekaným zvratem. Tento je z nich sice nejkomornější a nenabízí takřka žádné bojové scény, přesto z nich má nejzajímavější příběh a nejlepší atmosféru. Moje hodnocení 65%.

Psychologická sonda do duší několika chorvatských vojáků, kteří se během války vrátí do svého malého městečka a svou lásku k bratrům Srbům ihned po příjezdu projeví tak, že zabijí jediného srbského občana v okolí. Film není ani tak o válce, jako spíše o nenávisti a traumatech prostých vojáků během tohoto krvavého konfliktu, chvílemi to dokonce připomíná kriminální film, jelikož tamější policie a tisk byl jiného názoru na zabíjení nevinných civilistů. Každopádně, ať už diváka zaujme jedna či druhá stránka vyprávění a zároveň se přenese přes trochu netradiční styl vyprávění, tak zažije velmi silný zážitek. Moje hodnocení 70%.

Tento film má jednu obrovskou nevýhodu a tou je odhalení korupčního skandálu v Mezinárodní federaci fotbalových asociací těsně před premiérou tohoto filmu, což se pochopitelně projevilo na celkovém hodnocení a spousta lidí už z principu hodnotilo odpadem, často aniž by film viděla. Na jednu stranu se to dá pochopit, je to jako hodnotit film plný komunistické propagandy těsně po rozpadu Sovětského svazu, na tu druhou to bohužel nijak nekoresponduje s kvalitou filmu. Ano, je to film velmi povrchní, funkcionáři dané organizace se v něm nechutně vykreslují za vzory a hrdiny, ale z hlediska režie, kamery, scénáře, ale i vizuálních efektů, to není nikterak špatné, naopak je to poměrně zručně natočené, což je dáno jednak téměř miliardovým rozpočtem, ale i zručností režiséra a kvalitou herců. Moje hodnocení 40%.

Hodnotit tento film na základě hereckých výkonů, tak neváhám a jdu do plného počtu, jelikož to, co v tomto filmu předvedl Michel Galabru, se u herce převážně komediálních rolí jen tak nevidí. Bohužel to by si z celkem napínavého psychologického dramatu nesměl režisér Bertrand Tavernier udělat svoji osobní komunistickou bojůvku, kterou korunoval závěrečnou scénou, čímž to celé srazil na úroveň politického filmu let padesátých kdesi z Východního bloku. Moje hodnocení 60%.

Angelina Jolie se nejspíše jednoho večera nudila, Brad asi nebyl doma, a tak si přečetla náhodný článek na Wikipedii o válce v Jugoslávii, a jelikož je to paní velmi ambiciózní, tak se rozhodla, že o tom natočí drsný snímek, jenomže si pro svůj debut vybrala nesmírně těžkou látku, o které zřejmě téměř nic nevěděla, což je patrné hned od úvodních minut filmu. Nejprve je třeba zmínit, že je to film velmi jednostranný, vykreslující pouze zlé Srby, což se z amerického pohledu ještě dá pochopit, ale skutečnost, že to má naprosto nevhodnou romantickou zápletku a amatérský scénář, díky čemuž to celé působí tak nedůvěryhodně a naivně, že i Hurvínek si oproti tomu představoval válku složitěji, to už se paní režisérce odpustit nedá. Moje hodnocení 25%.

Představte si, že jste žena, co chce mít všechno, máte vlastního ňoumu, po kterém se můžete vozit, jak chcete, ale jednoho dne se objeví macho a vašeho ňoumu vám přebere, dennodenně ho před vámi pigluje, vy jim k tomu ještě vaříte a uklízíte. No není to geniální? Upřímně čekal jsem od tohoto filmu něco úplně jiného a nikdy bych nevěřil, že mě film o dvou homosexuálech dokáže zaujmout, ale tohle je tak absurdní, bláznivé, skvěle obsazené a zahrané, že jsem se u toho skvěle bavil od začátku až do konce. Moje hodnocení 80%.

Poláci opět dokazují, že jim válečné filmy nedělají žádné problémy, není proto divu, že i tento pro ně trochu netradiční snímek má vše, co by měl mít. Téměř všechny aspekty do sebe krásně zapadají a nebýt naprosto příšerné rozklepané kamery či několika klišé závěrem, tak bych na tento film pěl samé ódy. Každopádně i přes zmiňované nedostatky to nepůsobí o nic hůře než nový počin Michaela Baye ze vzdáleného Benghází, což už je samo o sobě pro polské tvůrce poklonou. Moje hodnocení 65%.

Bourvil si po Velkém flámu švihl ještě jednu válečnou komedii, která se bohužel nedá s první jmenovanou nikterak srovnávat a jestli jejím účelem mělo být pobavit, tak se to panu režisérovi Marcelovi Camusovi hrubě nepovedlo, což je vzhledem k obsazení takřka nepochopitelné. Na druhou stranu, je Atlantský val krásným příkladem toho, že když je špatný scénář, tak film nespasí ani velká osobnost komediálního žánru, jakou Bourvil rozhodně byl. Moje hodnocení 40%.

Méně známá francouzská komedie, která potěší originálním a neskutečně vtipným příběhem o jednom chlápkovi, kterého se snaží jeho špionský kolega propašovat přes hranice, což spustí kolotoč nečekaných událostí, při kterých se moje bránice otřásala v základech. Krásný příklad toho že sedmdesátá léta minulého století byla zlatým věkem francouzské komedie a bylo prakticky jedno, jestli v nich pobíhá Louis De Funés či v tu dobu takřka neznámí komici, jakož tomu je v tomto případě, přestože se ve filmu na kratičkou dobu mihnou Michel Galabru a Jean Lefebvre. Moje hodnocení 75%.

Po první půl hodině tohoto nového filmu s Melissou McCarthy již konečně chápu, proč ji tolik lidí nenávidí, jelikož než dokoukat tento film do konce, tak radši budu koukat hodinu do zdi, což mimochodem bude třikrát zábavnější než toto dílo, proti kterému je i ten nejfekálnější humor něčím, co vypadá jako sofistikovaná zábava. Upřímně jsem to po skvělém Špiónovi nečekal a Krotitelkám duchů se vyhnu největším možným obloukem. Moje hodnocení 10%.