Fotbalová vášeň

"Jsou věci důležitější než smrt, třeba fotbal." Byly doby, kdy bych tuto větu bez váhání podepsal, ale to byl ještě sport symbolem čestnosti a nikoli reklam, smluv a úplatků. Fifa se v době svých velkých průšvihů zkrátka rozhodla postavit si vlastní pomník, ve kterém se pochlubila, že udělala z fotbalu nejúspěšnější hru na světě. Já bych si tedy dovolil oponovat, že to je pravda pouze ve světě financí, protože když se ten fotbal začal "dělat", tak to začalo jít z malého vápna do autu. Jsou v tom prostě velké peníze, takže se nelze divit, že když chtějí šejkové koukat na Mistrovství světa ve fotbale ze sedel svých velbloudů, tak se bude MS 2022 hrát v Kataru. Toto rozhodnutí bylo čestné, transparentní a demokratické, protože nikdo za něj nedostal do kapsy míň peněz, než si zasloužil. (29.03.2016)

Tento film má jednu obrovskou nevýhodu a tou je odhalení korupčního skandálu v Mezinárodní federaci fotbalových asociací těsně před premiérou tohoto filmu, což se pochopitelně projevilo na celkovém hodnocení a spousta lidí už z principu hodnotilo odpadem, často aniž by film viděla. Na jednu stranu se to dá pochopit, je to jako hodnotit film plný komunistické propagandy těsně po rozpadu Sovětského svazu, na tu druhou to bohužel nijak nekoresponduje s kvalitou filmu. Ano, je to film velmi povrchní, funkcionáři dané organizace se v něm nechutně vykreslují za vzory a hrdiny, ale z hlediska režie, kamery, scénáře, ale i vizuálních efektů, to není nikterak špatné, naopak je to poměrně zručně natočené, což je dáno jednak téměř miliardovým rozpočtem, ale i zručností režiséra a kvalitou herců. Moje hodnocení 40%. (04.07.2016)

Viděl jsem hada chcát, koně blít, viděl jsem cikánskou maringotku převrženou, viděl jsem Lukáše Zelenku běhat. Ale něco takového jsem ještě neviděl. V tomhle je tolik patosu, že by z toho Roland Emmerich natočil tři filmy a ještě by zbylo něco pro Spielberga. V podání Frédérica Auburtina je založení FIFA shůry seslaný zázrak a činovníci králové mezi muži, jejichž morální integrita a odhodlání se dotýkají nebes. Když se zatajeným dechem popisovali zápas mezi Kyjevskými fotbalisty a výběrem Luftwaffe, tak se rozplakali oba mí plyšáci a na výraz úcty se rozkvetl dlouho zanedbávaný květináč s fialkami. Přísahám na čest Seppa Blattera, že se to opravdu stalo. Už jen kvůli bizarnosti celého projektu a skvělé výpravě se United Passions vyplatí vidět. Ale je to jen pro silné žaludky. (10.04.2016)

Pobavil mě už samotný začátek, kdy představitelé FIFA vyhrožovali Angličanům ve chvíli, kdy nebyla federace ještě ani založená. Nicméně když začala Rimetova linie, tak se to docela dalo, ačkoliv i tady se našlo pár momentů, které FIFA lacině glorifikovaly a vyvolávaly tím úsměv. Ale jinak to ušlo a sedl mi Depardieu v hlavní roli. S nástupem Havelange a Blattera to začalo být horší. Oprostit se od nedávných událostí totiž tak docela nejde a vzhledem k tomu, že zadavetelem projektu je FIFA, tak se film kontroverzím prakticky vyhýbá a pokud na ně dojde, vybruslí z nich Blatter a spol. jako andělé, kteří by pro fotbal zemřeli. A to se překousnout nedalo. Když se na to podívám z hlediska filmového kumštu, tak to zase tak úplně špatné nebylo, ale skandály, které federaci provázejí, tomu dávají chtě nechtě procenta dolů. 40% (23.02.2018)

Fotbal sleduju od roku 96 a vekého ME. Kolem party Pavla Nedvěda, Karla Poborskeho, Vládi Šmíci a dalších jsem prožil dětství a pobertu na plácku společně s partou z nichž vzešli nejlepší kamarádi. Hrál se krásnej naivní férovej fotbálek, Kde na plácku běhal Luis Figo, Zidane, Andrea Pirlo, Ronaldo ( brazilec) a další bozi mých mladých let. Jak říkám bylo to krasný naivní a férový. Krásný jsou vzpomínky, naivní je tenhle film a FIFA rozhodně není férová. 40 procent za občasný světlý okamžik. (12.03.2016)