Gilmour93

Robocop, buranský Marv, Hector Přeučil, Rambův taťka, ten čtvrtý Ghostbuster, ti všichni se postaví Winstonově ani rybě, ani raku (pokud se tedy nestanou její součástí). Mezi standardními plky posádky, spoluvytvářením žánrových klišé a poněkud bezzubým vyvrcholením se možná najde pár působivých jednotlivostí, jenže toto chudému bratříčkovi Propasti, co toužebně kouká po sci-fi hororových kultech Scotta a Carpentera, stačí jen na pinkání druhé ligy s Deep Star Six a dalšími mančafty, co v té sezóně hrály pod vodou. A vážení, pokud neodhalíte do dvaceti minut přeživší této mise, vyšetří vaši hlavu doktor Crenna a výsledky předá palubnímu Hollymu, aby zjistil, jestli jste při smyslech. „Donˈt fuck with Mother Nature!“

Jak by řekla Astrid: „Pošlu tě do Valhally nohama napřed!“ Hamlet, Rublev, Conan a nakonec i něco ze Snyderových pěti kop v mýtické tragédii, do které se odráží všechna ta ryzí prostota „thirst for vengeance“. Zatímco kmitání krvežíznivé čepele slouží jako prostředek k jejímu uhašení, pohanský folklór a jeho rituály představují klíč k její absorpci.. Skarsgårdovy trapézy jsou něco, co bylo naposledy k vidění na panu jménem Boagrius, než jej odstavil Achilles..

Když se malé šedé buňky zamyslely nad velkým množstvím zelených papírků, dalo se očekávat, že po kolektivním pícháníčku na kolejích přijde řada na lodní mordy na africkém veletoku.. Některé věci Branaghovi i přes konvence spjaté s námětem odpustím. Kýčovité scenérie s digitálními krokodýli, melodramatický zážeh lejtek ješitného Belgičana i teatrálnost, když padá klec. Jenže hůř už skousávám to, že do toho svého světa umělohmotných postav nedokázal vnést lehkost a důvtip (vzpomeňte si na plukovníka Nivena z Guillerminovy verze). Ta pro mě zůstává o Karnak dál. Už jen proto, že se při ní hadříkem neleštila umělecká licence..

Steamjunk v kulisách digitální Středozemě. S herci jak z Muzikálu ze střední, lstivým hajzlem Elrondem, Terminátorem se zelenýma očima a koncem nápadně připomínajícím bitvy v Lucasově kosmické sáze. Po diskreditaci skrz Mordor se produkční tým tímto omluvil východu, kdo se ale omluví mně za ty dvě hodiny dramaturgicky i režijně neukočírované bezpohlavnosti s nepromazanými písty..?

„The King is not England, and England is not the King..“ Fragmenty z klání parlamentaristů a roajalistů na domácím anglickém hřišti (sportovní terminologií Kulatohlavci proti Kavalírům), při kterých se tvůrci především zaměřili na hlavy znesvářených stran. Kutálet se bude jen jedna a u té druhé se taktně zamlčí její kontroverzní nápady (irské tažení) i potupné posmrtné kutálení, když si Stuartovci otevřeli restauraci. V hereckém souboji těžkých vah u mě zvítězil ten, co oplýval sebejistou arogancí spojenou s jistou dávkou noblesy rytíře řádu Jedi. Jeho protivník nebyl vůbec špatný, ale s plamennými proslovy do učebnic dějepisu to už místy přeháněl. Ať tak, či onak, bezesporu poctivě odvedená práce co se týká kostýmů i bitevních vřav. Nevím jak vy, ale já jsem v poslední scéně Ruprechta Falckého viděl místo Daltona Daniela Day-Lewise..

Takže v našem Měsíci je obří gyroskop. Fajn. A my budeme potřebovat endoskop, abychom se podívali, jak je král filmových kasastref hluboko.. Emmerich se vytasil se vzorcem, který mu funguje čím dál tím míň (lidstvo v ohrožení, znovunalézání náklonosti na ose otec-syn, sebeobětování hrdinných loserů atd.) a upřímně, je to duté jak ústřední předmět megastrukturové teorie. Zatímco uvnitř Luny se to pohybuje na hranici snesitelnosti, dění na Zemi je i kvůli odporným trikům a nulovému entertainmentu k nevydržení. Rolande, na tohle ti chčije Fuzz Aldrin!

Starostlivý táta Lino se courá po Montrealu, pravým hákem tu a tam někomu zhmoždí čelist či járble, občas je zhmožděn on sám a než se rozvine jeho vztah s prostořekou servírkou, je vám jasné, že jediná věc, která mu může ublížit, je kanadská kuchyně.. Ventura jako továrna na přirozený respekt nemůže zklamat, nicméně prostředí z toho vysosalo ten správný francouzský spirit a Dupreho protivníci jsou jen zaměnitelné figurky na šachovnici průměrného scénáře. Při vzpomínce na Jako bumerang s Delonem či Veberovy Uprchlíky se nabízí poznatek, že francouzští tvůrci „rodinných“ dramat mají pro svá finále jakýsi zvláštní fetiš na horizont kopce představující státní hranici..

Operace, jejíž aktivace i zhodnocení je zahaleno do dýmu Churchillova doutníku, podpásovka producentského pasáka Contiho, který dá Loren do titulků na první místo a pak ji zákazníkovi půjčí jen na 15 minut, paňác Peppard, kterému by se nerozčísla pěšinka ani kdyby stál půl metru od spalovací trysky V-1, občas nečekané ukončení některých charakterů a konec v podzemním komplexu ve stylu tehdejších Bondovek. Po technické stránce odpovídající době vzniku, ve způsobech míchaní faktů a fikce bez nějaké zásadnější atraktivity pro diváka..

„Nekřížit ski!“ Rekonstrukce největšího pořadatelského selhání od dob, kdy Feidippidés běžel z Marathónu do Athén, boduje svou autenticitou v exteriérových scénách, hřmotnou hudbou (úvod s horizontem připomínal něco mezi Vlčí boudou a Věcí) i odpočatě vypadajícím Oldřichem Kaiserem v roli smířlivého hlavního hrdiny, nicméně při zacházení s postavami (především těmi ženskými) si ty jasanky zasloužily o něco lépe promazat.. Apropo, určitě nejsem sám, kdo si u písňového souboje v krčmě vzpomenul na ten německo-francouzský v Casablance..

Velký bdouček v metdu bdučí, bdoučková ho zhynout učí.. Režisér, jehož jméno si nechávají logopedi až pro výuku pokročilých, tady nezapře svůj až téměř matematický cit pro specifickou a zároveň funkční formu, triky i po desetiletích nevypadají vůbec zle a Beltrami hraje ryze áčkové noty, jenže pokud by měla zábava podobu hmyzu, scénář je dokonalý insekticid. Těžko odhadnout, jak velký vliv měly producentské zásahy na celkový výsledek, ale během natáčení si Del Toro asi nejvíc přál, aby brouček Judas urval mladšímu Weinsteinovi hlavu..