Gilmour93

"All that I am and all that I have, I owe to you". Věta, kterou při sepisováni závěti pro jistotu vynechejte, neboť může být použita proti vám.. Konflikt Lancasterů a Yorků je proti tomuto rozvodovému teroru nevinnou rozmíškou zakončenou podáním ruky. Inteligentní scénář M.J.Leesona (dle novely Warrena Adlera) vyzdvihuje černou komedii, kde Douglas umí nápaditě dochutit rybu, do absolutních výšin daného žánru. Ne nadarmo se říká, že manželství je jako obléhaná pevnost. Kdo je venku, chce se dostat dovnitř a kdo je uvnitř, ten chce ven..

Svižná krimi s prvky buddy movie obsahuje veškeré neřesti i ctnosti daného žánru. Dosti zjednodušené vykreslení země sakurového květu kompenzuje Scottův líbivý vizuální styl a hlášky trousící Douglas. Filmy podobného charakteru se dnes již prakticky netočí, což je škoda.

Dva ctnostní muži, malicherností rozdmýchaný konflikt měnící se v obsesi a elegantní konec v rozvalinách. Tato pastva pro oči nevyužila celý svůj potenciál, přesto být Ridley Holanďan, říká se mu Vlámský mistr..

Na Nostromu mají krysu a Jones na ni asi stačit nebude.. Legenda filmů o likvidátorech lidské rasy from Outer Space, kterou doporučuji slabším náturám sledovat celou s Facehuggerem přicuclým na obličeji. Scott ve své preciznosti nechá vesmírnou loď tepat napětím a Jerry Goldsmith docela úspěšně zkopíruje sám sebe z Pattona. Jen si řvěte, stejně vás nikdo neuslyší... Krvavý porod Chestburstera musel být ve své době opravdu šokující, ovšem v otrlém světě dneška to už bohužel zamává s málokým..

Komorní drama, které mne svou naléhavostí oslovilo více než Schindler´s List. Opulentní meeting u zasněženého jezera je totiž plný hrůzy bez jediného explicitního záběru a slova zde pronášená s ohledem na historické okolnosti mrazí jako led. Exceluje chladný, vnitřně napjatý Tucci v roli majora Eichmanna.

Než se Mary Godwin stala Mary Shelley, vymyslela příběh o švýcarském vědci, který ve snaze překabátit kmotřičku smrt přijde o vše, co kdy měl na světě rád. Romantické drama o lidské posedlosti, osamělosti a touze být milován letí pod Branaghovou taktovkou jako střela a zcela v jeho intencích směřuje k vyvrcholení ve stylu takřka Shakespearovské tragédie. „He never gave me a name..“ Teď už snad někteří konečně pochopí, že jméno Frankenstein není synonymem odporného vzhledu a prkenné chůze..

„You have no idea what I'm talking about, I'm sure. But don't worry... you will someday.“ Emoce vzbuzující hudba Newmana, voiceover mrtvého vypravěče, který si tak úspěšně převzaly Zoufalé manželky, precizní výkon sympatického losera Spaceyho a hlavně Chris Cooper, který v dalších letech jen dál potvrzuje, jaké herecké kvality se v něm skrývají. To vše v prvním režisérově pokusu o demýtizaci amerického snu schovaného za bílým plotem načančané zahrady, přes který nejsou vidět všechny ty ochladlé vztahy, vzájemná odcizení a kostlivci vedle nacistického nádobí ve skříních. Kdykoliv teď venku vidím poletovat sáček, nepřemýšlím o tom, za jak dlouho se ve volné přírodě rozloží, ale vzpomenu si na American Beauty a taky na to, že abyste poznali relativní krásu, musíte nejdříve zažít opravdový hnus. Citát z úvodu mého profilu tak sedí na Mendesův film jak prdel na hrnec.

Je kouzelné, jak na plátně probíhá standardní drama, zatímco Softley do vaší hlavy umě vpravuje žánr sci-fi. Do poslední chvíle jsem si přál, aby se Spaceymu návrat na rodnou planetu, kde se banány konzumují tak trochu jiným způsobem, podařil..

Na tři hodiny nás poctí návštěvou jediná lidská jistota, aby v doprovodu barda Anthonyho poznala radosti i strasti našeho nicotného pozemského života. Nechci se mýlit, ale jen pár dívek a žen by protestovalo, kdyby si pro ně přišel Chmurný žnec v podobě oklahomského blonďáka.. Jinak jeden z mála filmů, kde hlavní postava obcuje se smrtí a není to myšleno obrazně.

Nikdy nevěřte cigánovi, který boxuje jak třetí Kličko a k tomu se nápadně podobá Bradu Pittovi.. Ritchieho Gangsta Paradise z britských ostrovů se záplavou obskurních postav (Boris Břitva, Kulkozubej Tony) a spoustou vtipných hlášek (především Jonesův monolog o Pouštním orlu a scvrklých kulkách). To vše servírováno v kulometném tempu a s výborným výběrem hudby (Massive Attack, The Stranglers). Pokud nechcete skončit propíchnutí deštníkem Mary Poppins, mám pro vás na závěr jednu dobře míněnou radu: „Nejezděte do Londýna!“