Gilmour93

Nadpřirozený thriller nevytrhává z průměru Raimiho režie, ale přesné výkony křehké Sibyly Blanchett a jejího strážného anděla z autoservisu Ribisiho. Po diskutabilním konci mi scházel střih na culícího se Jonathana Frakese a jeho:"Pravda! Tato událost se opravdu odehrála v devadesátých letech na americkém jihovýchodě.“ Název Téměř dokonalý zločin je v oblasti distribučních názvů zločinem naprosto dokonalým.

Wachovští jsou jedničky, já jsem nula a Matrix je cyber bublina o velikosti Texasu, která v dalších dílech nadobro splaskla.

„I´ve crossed oceans of time to find YOU.“ Takto má vypadat film o opravdové lásce. Víte, že od natáčení Coppolova filmu nejde vidět Oldman v zrcadle?

Milujte svého zabijáka.. Precizní thriller s absencí čirého dobra a s několika levely zla a na tom nejvyšším poslouchá Gary Beethovena (z toho hocha z protidrogového by jistě Komorous neměl radost). Bon travail, monsieur Besson!

„We´ve met before, haven´t we?“ Nejdřív jsem nechápal, přesto za ty poutavé obrazy pět hvězd. Pak jsem pochopil (I think so) a stupnice je mi směrem nahoru nedostačující. Máte můj bezmezný obdiv pane Lynchi, pane Gifforde! První setkaní Peta s Alice při This magic moment (L.Reed) je pro mě jedna z nejromantičtějších filmových scén vůbec. Paradoxně snová, tak jak to v životě chodí..

Zapomeňte na Burtonův groteskní Gotham prvních dvou Batmanů. Zapomeňte na Schumachera a jeho.. Na co to máte vlastně zapomenout..? Nolan totiž stvořil hrdinu nového. Psychologicky ho vyprofiloval do mrtě a tím polidštěním ho odlišil od jeho bezchybných předchůdců. Škoda absence výraznějšího záporného hrdiny, nepřehlednosti akčních scén a utahaného závěru - jediných to záporů bránících označit zmrtvýchvstání netopýřího muže za dokonalé. Tvůrci však naštěstí neusnuli na neusušeném bobkovém listu a příletem Temného rytíře se stal z vzkříšeného alter ega Bruce Wayna jen malý neduživý netopýrek s poruchou ultrazvukové navigace. Zapomeňte na Batman Begins..

„You know how smart you are? That's how smart..“ Maniakální, umaštěný a věčně zlitý Oldman v brilantním a neprávem přehlíženém gangsterském dramatu z prostředí Hell´s Kitchen. Morriconeho ústřední hudební motiv se vám pěkně dostane do domu - mimochodem, zrovna teď tam je - zavolejte mu..

„When you look into an abyss, the abyss also looks into you..“ (Nietzsche). Propracovaná sci-fi z Cameronova oblíbeného podmořského světa, v Director´s cut obohacena o poselství lidstvu mířícímu k sebezničení. Napětí z neznámého v hlubinách navozuje Silvestriho výborná hudba, byť místy vykrádající bezostyšně sebe sama (Predátor). Závěrečný Harrisův sestup - výstup nedbající pravidel dekomprese vás donutí (nejen v rámci šetření O2 pro hlavního hrdinu) nedýchat. „Have some new friends down here..“

Snězte osm syrových vajec, půl kila třešní, misku teplých škvarků, 6 tatranek, kostku másla a zapijte to litrem zkyslého mléka. Poté uchopte husí brk, otevřete ústa a skloňte se nad malířské plátno. Možná to pírko ani nebudete potřebovat a za chvíli i z vás bude Jackson Pollock a pokud by něco, dej Bože, vyšlo i z druhé strany, klidně to pojmenujte „Brown Rhapsody No. 1“.. V životopisném snímku o snad nejznámějším představiteli malířského konceptu zvaného Action painting mírně pokulhává režisér Harris za Harrisem hercem (ten je, věren svých tradic, bezchybný). Kdo by řekl, že za ty nevzhledné cákance na plátno je někdo vůbec ochoten zaplatit - naposledy „No. 5, 1948“ za hubičku 140 miliónů dolarů..

Přímočarý, krystalicky čistý Cronenbergův film o nevyhnutelnosti. Mortensen zvládá obě polohy ve filmu (víte jaké myslím) skvěle a "eye-actor“ Harris snad ani zklamat neumí. Se scénami zobrazujícími násilí si režisér opravdu pohrál, obzvláště setkání s bráškou po letech v Philly má své kouzlo.