Gilmour93

Washingtonský „Redskin“ Kilmer (nyní by ho asi nazvali Football Team, ale to je jedno) zúročuje meskalinové výlety z rok starého fláku od Stonea, aby jako agent FBI na drancovaném území zjistil, jaká krev mu koluje v žilách a jak otrávená je těch, co se podílejí na jejím plundrování.. Lehce mystický neo-western, který sice vyslal pár kouřových signálů ohledně problematiky „amerikanizace“ původních Američanů, ale po stránce krimi a thrilleru ten potenciál plně nevyužil. Zůstávají však Bossovy Badlands, ryzost Deakinsových obrazů a rozverná postava Crow Horse Grahama Greenea, která podle hloubky otisku vaší podrážky hravě určí, jestli jste se ráno úspěšně věnovali masturbaci..

„Příběhy jako naše vždycky končí za svítání..“ Hrozní fízlové a jejich nikdy nekončící házení klacků pod nohy těm, co jsou v jádru dobří, ale tuze zlý systém je donutil stát mimo zákon. Tentokrát i s etnicko-sociálním podtextem, že sice můžete dostat cikána z cikánského tábořiště, ale nedostanete cikána z chlapa.. Typický Giovanni s typickými hrdiny, byť tentokrát Alain až lehce parodicky představoval něco mezi Jurajem Kukurou a Oldou Kaiserem ve scénce Olééé. Ve finále ale rozhodně zajímavé tím, jak se Delon vzepřel očekávání (viz. úvodní citát)..

Přítomnost hvězd nižší svítivosti, udržování diváka v nejistotě ohledně pachatele a atraktivní exteriéry můžeme brát jako pozitiva, nicméně Quaid je jakýsi kožený, Stuart režisér si často nerozumí se Stuartem scénáristou a hledat motivy v jednání otvírače stehenních tepen je tady stejně marné, jako pokoušet se učesat obočí Ronalda Lee Ermeyho.. Jedna perlička týkající se i dabingu: Při své první scéně Ted Levine jako budoucí kapitán Stottlemeyer řekne budoucím českým hlasem Monka: „Stalo se to takhle.“ A pak nevěřte na náhody..

Nemají pokoj svévolníci? Dejte pokoj.. Nečekané konsekvence trojmordu v nočním podniku vedou k poznání, že ne každé zabití je špatné a ne každá smrt zbytečná. José Coronado vylezl z popelnice, kterou už od sklonku sedmdesátek nikdo nevyvezl a chlastajíce více coly než Sagvan v Kamarádech do lijáku (navíc s rumem) neokázale řeší situaci, do které se při opičce namočil. Způsobem lehce archaickým a nesystémovým, ale o to méně pro jeho okolí uchopitelným.. Noirovým suknem potažený thriller, u kterého jsem při potýkání se s tempem a jistou dialogovou toporností nabyl dojmu, že divákovi byly informace dávkovány tak komplikovaně jenom proto, aby pak ocenil finále, které se drží osvědčené jednoduchosti..

Bee Lives Matter! Na tři dekády starý kult, který se taky nebál být sociálním komentářem, to ztrácí v hodně věcech. V urbanismu si libující kamera sice vtipně změnila polohu z letícího na ležícího pozorovatele a dokáže zaujmout estetičností vizuálu, nicméně na atmosféru prostoru a času, Glassovu hudbu a především sílu mýtu Roseova filmu to dosáhnout neumí. V čem jej ale rozhodně trumfne, je tlak prstů na tepu doby a explicitním obžalováváním všeho od gentrifikace až po „bílé, kteří milují, co černí dělají, ale je nemají rádi.“ To „racial justice“ kyvadlo se už snad blíží k největší výchylce. A pak, nevím jestli dříve, nebo později, ale vím to s jistotou, kvůli velikosti svého vychýlení zase nezastaví v rovnovážné poloze. A tento Candyman možná bude na stejném seznamu jako nyní Fullerův White Dog a animovaný Dumbo..

To jsou mi postavičky! Postupem času mládnoucí Neeson jako obžalovaný, co musí u soudu používat elektronickou tužku Roberta Záruby, jeho snaživá obhájkyně Cher, které scénářem daná natvrdlost nedovolí ihned odhalit pozadí řezu vedeného zleva doprava, lobbista Quaid, který nejdřív hledá koho ojet, aby se prohlasoval zákon v Kongresu a pak z pozice člena poroty a s heslem expedice Adam 84 „Hlavně nenápadně“ pomáhá odhalit pachatele a soudce Mahoney, u něhož hádáte, jestli je má tu aroganci od přírody, nebo je podrážděný, že mu washingtonský deštík začíná vtékat do obuvi.. Soudní drama s přiměřenou porcí napětí, u kterého najdete všechny hříchy i ctnosti spojené s érou vzniku. Ta čtvrtá hvězda je za Kamenovu hudbu ostrou jako břitva. Při závěrečné naháněčce jsem měl pocit, že slyším i nějaký materiál k uloupení do Usual Suspects..

Dokud Cockney Alfie surfuje na vlně svého kurevnictví, má to šťávu. Lichotí, svádí, manipuluje, lže, říká lidem, co chtějí slyšet. Při bourání čtvrté stěny naopak sází na cynické glosy a upřímnost, kterou byste slyšet nechtěli. S erektilní dysfunkcí a následným pokusem „aim higher“ se však nastartoval proces, při kterém trhlinami v Alfieho krunýři prosvítala deprese a vy jste měli uvěřit, že mu vlastní sobectví najednou dovolilo trpět. Aby tomu tak alespoň částečně bylo, musí hodně zachránit Jude Law, který obšousta s omezeným datem spotřeby podává o dost jinak než Fassbender ve Studu, ale podstata je stejná.. „I donˈt depend on nobody. Nobody depends on me. My lifeˈs my own.“ Tady bysme mohli skončit. A nebo ještě pokračujeme? „But I donˈt have peace of mind. And if you donˈt have that, youˈve got nothing..“

„Deterrence through strength, global strike on demand.“ Chladně modrá poezie smrti vložená mezi stránky románu života. Ze „ztracených“ 90 hodin materiálu Williama Wylera bylo zrestaurováno pár desítek minut, které poskytnou autentický náhled na evropskou bojovou misi létající pevnosti B-17. Každodenní heroismus v područí strachu, který musí být připomínán, aby se už nikdy nemusel opakovat..

S háčkovaným králíčkem za kšandami postroje na pistoli? Really? Craigův love-hate přístup k postavě nemohl být flagrantnější a já nevím, jestli se mám smát, nebo brečet. A protože dočasnému double 0 seven chybí jen blond vlasy k tomu, aby to byl Dennis Rodman, budu dělat obojí a při tom budu přemýšlet, jestli kýč a elegance mohou býti jedno a v kterých místech pentalogie ta ryzost a živočišnost začala vyprchávat. Neklesám však na mysli, Jamesi. Máme všechen čas světa.. Partial.Spoiler.: Ze všech možných konců by se placení alimentů z Jamajky nejméně zpronevěřilo značce a Casinem Royale nastolenému směru. Byli by tam staří známí Předstírání, Oběť, Bolest i Osamění. Takhle mám pocit, že jsme zase jen u lehce přiblblého akčního filmu s prvotřídním PR, což Bond ve skutečnosti je..

Strašidelný casa, hijos de puta bratři majordomové a ve sklepení dentato puta z kamenné krabice. Latino Hellraiser z clevelandského penzionu pro nesvobodné dámy, který odpovědi na otázky ponechává na fantazii jednotlivého soudruha. Výživná poslední dvacetiminutovka se snaží zachránit, co se dá, ale to předcházející tuctové haunted-houseování s podtextem přistěhovaleckého údělu mně nedovolí jít s hodnocením blíž ke stropní vitráži. Kdo mi vysvětlí, jak sotva 50-ti kilová dívka s ošklivě zlomeným kotníkem odtáhne několik pater po schodech 80-ti kilového muže, tomu vyřídím zelenou kartu!