Candyman: Ďábelský přízrak

Mestské legendy sú pre mňa jednou z najlepších ingrediencií hororu ako takého. Candyman 2021 je presne podľa môjho gusta: temné, pomalé, rozvážne, príjemne rozvláčne, ponuré, dospelé, krvavé, ale nie prehnane, občas jemne humorné (bez toho, aby to narúšalo konzistentnosť pochmúrnej atmosféry). Kasting výborný. Tvorcom sa podaril husársky kúsok: Tonyho Todda do filmu rozmiestnili tak šikovne, že budí dojem, že je v každej scéne a pritom nemá ani 180 sekúnd. Samozrejme, ohromne veľa filmu dáva Cabrini-Green. Pritom ale úplne inak, než v geniálnej jednotke. Svojská štvrť za desaťročia podstúpila revolúciu a vyzerá úplne inak, ako v prvej časti, čo je realistické, lebo všetko na svete sa mení, ale zároveň niektoré temné veci z minulosti pretrvali do dnešných dní. A to je realistické tiež, lebo naopak iné veci sa nemenia, pretože to zlo, tá hlúposť a malosť, to všetko je v nás geneticky zakódované, nikdy sa nepoučíme. Režisérka fenomén Candymana ako takého šikovne a nečakane zasadzuje do širšieho kontextu. Už ani zďaleka nejde „len“ o „nejakého“ neprávom zavraždeného maliara, ale o krivdu páchanú istou častou spoločnosti na inej časti populácie, pričom po tejto krivde zostáva temná machuľa, ktorá sa systematicky, zacyklovane vracia. Kameraman John Guleserian sa do slova a do písmena láskyplná hrá s vynikajúcou architektonickou stránkou snímky. S panoramatickými zábermi. So zábermi na  závratne vysoké budovy. S opustenými starými ulicami. S modernými skvostmi. S interiérmi. Aj s exteriérmi. Raz bohatými, inokedy chudobnými. Jednotku považujem za jeden z najlepších hororov desaťročia, pretože vrátila žánru vážnosť a preniesla ho z temných lesov na sídliská a do miest, kde zlo vyčíňa paradoxne napriek tomu, že je všade plno ľudí, ktorí by vám mohli pomôcť, ale namiesto toho sa na vás pekne krásne vyserú, aby sa nenamočili do problémov. Alebo im je to fuk. Alebo by vám aj pomohli, ale voči zlú sú bezmocní. TO je horor. O Candymanovi 2021 môžeme s čistým svedomím hovoriť ako o štvorke, hoc explicitne nadväzuje len na jednotku. No nemal som pocit, že by popierala udalosti z dvojky a trojky. Ale je natočená tak umne, že ju v pohode môžu vidieť aj diváci, ktorí nevideli prvé tri diely. Takto by podľa mňa mali vyzerať reštarty: aby to neboli jednoduché remaky, mali by brať do úvahy to, čo v minulosti zaznelo, avšak nemali by tým byť otrocky zviazané. Keďže jednotku zbožňujem, vychutnával som si chuťovečky typu „Vanessa Williams hrá v oboch snímkach rovnakú rolu“, alebo „v Candymanovi 2021 síce existuje Daniel Robitaille, ale explicitne (s výnimkou bábky) ho nevidíme, čiže v danej úlohe nevidíme ani Tonyho Todda. Ten technicky braté hrá úplne inú postavu. Pritom v dobe, kedy píšem tieto riadky, je na IMDb podľa mňa pri hercovom mene nesprávne uvádzané meno postavy Daniel Robitaille. (22.09.2021)

Nestáva sa často, aby do kín zavítal inteligentne poňatý slasher, ktorý okrem odpudivého vraždenia pracuje aj s témami rasizmu či umenia. Spracovanie rasovej témy je vo filme druhoradé, no pomerne výrazné a je tak jasné, že práve preto bude film pre časť divákov príliš kontroverzný a necelistvý. Rasová téma je hlavne spočiatku veľmi citeľná, možno priam silená a nie každý sa s jej všeobecnou prítomnosťou stotožní. Mne však z celkového prevažne pozitívneho dojmu neubrala a Candymanovi môžem udeliť nadpriemerných sedem bodov z desiatich. Viac v recenzii. (30.08.2021)

Po roce přichází po úchvatných trailerech na scénu horor mixnutý s Peelem a jeden by si řekl, co by se mohlo pokazit? No, vlastně celkem dost. Po šikovném úvodním rozjezdu se film pohybuje v nejistých vodách, ze kterých by jej mohl zachránit jen precizní konec (ostatně jak je u Peeleho zvykem a na co jsme všichni čekali), jenže samotné finále je tak strašně uspěchané a odbyté, až jako by se tvůrci těšili do závěrečných titulků a divák z kina odchází s pocitem “To je jako všechno?”. Jednoduše zde drasticky chybí Jordanův typický rukopis jako u jeho předchozích snímků, chybí mi zde výrazná nevyřčená symbolika jako u předchozích snímků a ve výsledku se zas a znova dostáváme do začarovaného kruhu jeho typického poukazování na utlačování černochů v současnosti i minulosti. Přesně tohle je to, proč si Peele získal fanoušky, ale rvát to takhle na sílu i do mysteriozního slasher hororu o nadpřirozené entitě Candymana? Pls. Diváci přicházející pro slasher nebudou spokojeni, neboť 60% vražd je mimo scénu a ani zbytek není nikterak originální či brutální, naopak diváci přicházející pro další Peeleho mindfuck podivnost budou odcházet stejnětak zklamaní, protože nedostanou plnohodnotný zážitek jako v Us nebo Get Out. Výsledná věc jakoby vůbec nevěděla, čím chce být, míchá dokupy nemíchatelné a já bych mnohem radši dostal buď jedno, nebo druhé, ale v plné výbavě a se vším všudy, než takhle odfláknutou směsici. Na druhou stranu retrospektivní vyprávění formou loutkových “puppet” scén se povedlo a technicky je film na úrovni, ale pořád převažují negativní pocity, protože ačkoliv Candyman nasadil divákovi do hlavy pár otázek, není to ten výsledek, ve který jsme doufali, a já se ptám, co tím chtěli tvůrci vlastně říct. (26.08.2021)

Ani ne remake jako spíše volné parafrázové pokračování jdoucí vlastní cestou po vytyčených (či kličkující mezi nimi) bodech. Výborné po vizuální (parádní loutkové sekvence) a trikové stránce, zajímavé nakládáním a rozvinutím genezí Candymana a jeho mytologií. Nemá to však atmosféru a hloubku jak povídkové předlohy tak původního snímku. (11.09.2022)

Na novýho Candymana jsem byl hodně zvědavej. Před puštěním jsem si četl jen obsah. Zdejším komentářům jsem se vyhnul a nečetl jsem ani jiné recenze. Dokonce jsem nekoukl ani na trailer. Po dokoukání musím uznat, že pojetí celýho příběhu novýho Candymana mě celkem překvapilo. Čekal jsem totiž úplně něco jinýho než mi bylo nabídnuto. Za sebe můžu říct, že zklamanej nejsem (ikdyž Candyman z roku 1992 zůstal nepřekonán)ale myslím si, že film právě díky svému pojetí bude mít problém oslovit širší divácký publikum. (02.10.2021)