numi

Na velkolepá vyznání a kapesníčkové momenty skromná, ale co do sdělení monstrózooeyidní romantika pro naivky, co (ne)věří na pohádky. Vedle Reitmanovy Juno, Gondryho bloudění v neposkrvněných myslích a ztrácení se v překladu se Sofií Coppola absolutní must-have ve filmografii běžného postmoderního eklektoromantika.

Dementní a sexy, jak prototyp blbé blondýny. Před kamarád(k)ama můžete dělat hrdinu, ale jsou chvíle, kdy člověku stačí obal. Čas od času je prostě rodeo 100-60-90 v prosvětleném CGI bordelu více než intelektuální nuda s dvěma jary Kima i Ki-Duka dohromady.

Až je mi líto, že se můj otec věnuje potisku blbých reklamních předmětů...

Vzhledem ke své "délce" překvapí především nízký poměr gagů. Ono je prostě nejvtipnější to, že je to Shakespeare v červeno-modrém, v měřítku jedna ku deseti, navíc ze sádry a zahradních potřeb. Jenže tohle haha si v duchu pronesete už u traileru, přinejhorším v první tříminutovce. Pak následuje dlouhá porce nepříliš zábavné animované rutiny.

Konformní, až moc. Ale hledání rovnováhy a "tanec" s kapkou je fajn.

Ano, líné vyprávění o ničem. Jenže rukopis Sofie Coppola je tak zatraceně sexy, že mě po deseti minutách stejně dostala. Nedá se to vysvětlit, stejně jako nikdy nevysvětlíte své drahé polovičce, že vánoční cukroví její máti je fakt horší než to od té vaší. Somewhere musíte vidět. Minimálně proto, abyste zjistili, jestli byla Coppola jen láskou na jednu noc o dvou číslech, nebo jestli jde o osudovou přitažlivost.

Skrz naskrz průměrný evropský film, který z šedi vybočuje jen a pouze impozantní krásou Monicy Bellucci. Film pro kluky ukryté v mužích, kteří si rádi zavzpomínají na tu svou Malénu z dětství.

To neustálé pobíhání od dynamického thrilleru k línému rodinnému dramatu může někomu vadit, ale zase na druhou stranu přesně odráží rozdílnost života obou hlavních postav. A snad i proto, že se mi ta druhá, dramatičtější část filmu líbila více než první, thrillerovější. A hlavně: uchvátil mě (opět) Sean Penn. Zastínit Naomi Watts, pokud má na plátně více minut, je kousek husarský. Obecně ale jde o lehce nadprůměrnou filipiku proti vládním a vojenským zájmům v Iráku. Taková dospělejší Zelená zóna.

Špatně sestříhaná volovina s ještě hůře zvolenou hudbou. Ale jako Statham ano.

Pokud od thrillerů neočekáváte originalitu, ale pouze napětí, budete zklamaní jen z poloviny. U mě Otčím prohrál na plné čáře.