xxmartinxx

Film, který kouzelným způsobem kloubí snobství s oplzlostí, v důsledku čehož jsou majetek a sex jediné věci, které tu mají nějaký tvar. Když se podíváme na jiná dvě díla motivovaná primárně prostorem, v němž se odehrávají, vidíme hned ten rozdíl. Hugův román Chrám matky boží v Paříži a Cameronův Titanic (což jsou dva blockbustery pro masy, co taky dost pracují s majetkem a sexem jako motivy, takže jde o celkem trefné srovnání) především fetišisticky propadají svým prostorám a příběh rozehrávají jen proto, aby mohly milované objekty skrz něj ožít. Okouzlení a zájem jsou patrné a z nich pramení zážitek. Ševčík naprosto nezvládá (a vlastně se nezdá, že by se o to zvlášť pokoušel) představit prostor Tugendhatu jako jedinečný pomocí audiovizuální komunikace, pouze neustále někdo opakuje, o jak DRAHÝ a EXKLUZIVNÍ produkt se jedná, i když si o něm divák (s výjimkou jedné extra drahé stěny a jednoho extra exkluzivního okna) nemůže udělat vůbec představu - v prostoru se nemáme jak zorientovat a většinou nevybočuje z anonymity jakékoliv jiné kulisy. Protože pro Ševčíka je Tugendhat pouze symbolem statusu, je majetkem a objektem, který jde vlastnit (a mít v něm sex), i když žádná z postav není dost hluboká nebo alespoň všímavá, aby čemukoliv okolo sebe vůbec věnovala pozornost. Když postava popisuje, co se jí na Tugendhatu líbí, sama zdůrazňuje, že jen opakuje, co jí řekl architekt (během sexu). Což by nemuselo být špatně, kdyby si to film na nějaké rovině uvědomoval a stavěl na tom, namísto křečovité snahy o poetiku každé vteřiny jak z reklamy na Mattoni směřující do prázdna. Nakonec není jasné, o čem se ten film snaží být... Kdo nechápe význam Tugendhatu, nebude tušit, proč se film tak soustředí na dům, který se pomalu ani neukáže v celku, a že by se vybudovalo pořádné lidské melodrama, tak o tom nemůže být ani řeč, na to jsou vágnost a prázdnota moc všudypřítomné. Vždyť není ani jasné, kdo je kdo a jaké jsou vztahy postav mezi sebou. Když tak moc zmiňuju jiná díla, co se věnují svým prostorám lépe, tak to nedělám proto, že bych to automaticky vyžadoval - ale protože podobný cíl si ten film očividně stanovil, i když v něm totálně selhal. Skleněný pokoj nemiluje architekturu, ale představu architektury jako komodity (nedaří se ani vyvolat dojem, že je Tugendhat symbolem něčeho, že má nějakou opravdovou návaznost na lásku hrdinek). A zároveň si to vše odmítá připustit.

Velmi komplexní a důležité v tom, že to jednak jasně demonstruje problémy transgender lidí, ale zároveň to z protagonistky nedělá hrdinnou bojovnici (v podstatě si je možné myslet, že je to nána - ale nána, co si zaslouží totéž jako ostatní).

Ústřední nápad s potenciálem, kamera krásná, ale pak se to prostě odehraje. Má to jistě cit na aktuálnost a nabízí to alegorii dnešních chlapeckých/mužských - ale právě proto je potřeba zajít dál, protože to dělá kdekdo.

Nesnesitelně úmorné a tím vtahující. Nejde tomu uniknout, pointa je jasné po pár vteřinách, a přesto to pokračuje dál a dál - ale je to taky fascinující a neustále bobtnající.

Rychlý, svižný, trefný film, který funguje jako kritická alegorie, ale zachovává si značnou lehkost a nepůsobí kazatelsky. To chce talent.

V podstatě by mi vyhovovalo, kdyby byl Gorčilin slovanskou verzí Dolana, tedy uječenou hysterkou, se kterou je fajn trávit v kině čas. To by na to ale ještě musel trochu šlápnout - a pak by úpěnlivá banalita jeho tápání působila víc jako feature a míň jako bug. Ke konci jsem fakt nevěděl, nakolik ten film mám/nemám brát vážně a nakolik se mu mám smát nebo propadat u něj depresi... Docela mi to ale sedlo, tak hodnocení nadstřelím, ale příště už chci buď větší rozmysl, nebo naopak nerozmysl.

Místy vtahující, místy otravné dětinské, v každém případě skvěle zahrané. Je zajímavé vidět objevující se téma skoro až nadreálně ztracené a navrátivší ženy, které se napříč Evropou začalo vynořovat od polské Fugy přes chystaný Marečkův dokument až po tenhle film (a určitě si na hodně věcí nevzpomenu a určitě je jich víc, než tuším).

Organizátoři bohužel nestihli včas získat kopii, aby stihli připravit anglické titulky, a moje znalost němčiny není dost velká, abych mohl ten film hodnotit - na druhou stranu v něm bylo dost vizuální komunikace a svým způsobem zrovna u tohohle typu filmu se dá tahle bariéry vnímat jako divácká výzva - tak jsem u toho vydržel a složil si z toho docela pěkný film, na Godardovi dnešní poměry vlastně ještě dost srozumitelný.

Nesnesitelně úmorné a bez jakékoliv struktury, zmrvená na úrovni amatérského střihu přes nesnažící se herce až k nejasnosti, z čeho má vlastně pramenit zážitek. Na druhou stranu je uklidňující zjistit, že i jinde vznikají stejně špatné filmy jako český mainstream,

Vzhledem k tomu, že jsem dal teď Teroristce dvě hvězdičky, by mi bylo blbé dát tomuhle filmu o jednu míň, ale jde opravdu o tragický výkon, který naznačuje, že Brie Larson opravdu není nejdůmyslnější člověk (ne že by to nebylo trochu vidět z jejího veřejného vystupování, kde se dobré úmysly mísí s hodně velkým nerozmyslem - ale to sem nepatří). Tonálně naprosto nefunkční, herecky jalové (ten Oscar asi těch pár akademiků, co tohle uvidí, zamrzí), technicky v lepším případě unylé, v horším ukázkově špatné...