Všežrout

Černobílé komornější válečné dílko bez velkých davových scén a valníku ruského gerojismu. I výprava se dá s občasným přimhouřením oka snést a výběr některých jmen pobaví. Jeden člen Gestapa se jmenuje Wittgenstein (při řízení si s chutí píská Straussův valčík Na krásném modrém Dunaji) a jeho nadřízený Holz převelice přimomíná Herr Flicka z Haló, haló!.

Některé scény (zvláště ty bojové) a některé dialogy by si pro svou zábavnost zasloužily maximální hodnocení, jiné zase hodnocení zcela opačné. Člověku se nejednou honilo hlavou, z jakého filmového kousku si tvůrci, v tom kterém záběru a postavě, brali zrovna příklad (viz komentář Xeeleeho). Při pohledu na Hadese (!), jednu z hlavních záporných postav, který nosí slušivou černou kápi, jsem si ihned vzpomněl na Palpatina ;-)

Zdá se, že si řada lidí neuvědomuje rozdíl mezi tábory koncentračními a tábory zajateckými. V těch zajateckých platily Ženevské konvence (vyjma táborů určených pro ruské vojáky - SSSR na tuto mezinárodní dohodu nepřistoupilo), které jasně říkají, že zajatci, kteří uprchli či se opakovaně o útěk pokusili, mohou být potrestání pouze disciplinárně. Hrad Colditz sloužil jako Oflag IV-C (Offizierslager) pro spojenecké důstojníky, kteří byli právě při pokusu o útěk chyceni. Díky tomu se do něj dostala i řada prominentních a slavných zajatců. Doporučuji si přečíst alespoň článek na Wikipedii, který např. zmiňuje, že samotní zajatci měli často lepší jídlo, než jejich stráže (díky zásilkám Červeného kříže), pořádali různé revue, studovali a dokonce si vyráběli i vlastní alkohol - http://en.wikipedia.org/wiki/Oflag_IV-C V současnosti je hrad přístupný a nachází se v něm i muzeum věnované právě jeho válečnému určení, které jej proslavilo.

Po shlédnutí 5 dílů Poloostrova přidávám hvězdičku, nevím proč, ale nějakým podivně perverzním zbůsobem mě to až bavilo, i přes tu velkou míru naprosto stupidních a trapných frků. Ale také nezaručuji, že s hodnocením znovu nehnu (opačným směrem), až uvidím další díly...

Robovi se daří budovat věru hutnou atmosféru, která se filmem nese od začátku do konce. Pokud zapomenu, že existuje nějaký Halloween pana Carpentera, jsem spokojen až překvapivě. Co mi však leží dodnes v hlavě je, čím Michaela na té psychiatrické léčebně ty roky krmili, že z něho vyrostlo takové nehorázné monstrum. Nebo si v mezičase mezi výrobou masek našel i čas na nějaké hardcore posilování? :-)

Řitčí oficiální text je určen zcela jistě jinému filmu, čemuž napovídá už i zmínka o "klasickém válečném filmu" a místo děje určené do Francie l. P. 1944. Skutečný obsah je "klasicky italský" - skupina amerických vojáku musí zničit most přes Labe (z nichž jeden se vypraví na tuto tajnou misi se svým milovaným kohoutem Adolfem schovaným pod uniformou), aby ho nestačili překročit Rusové (to, že most samotný navypadá zrovna "strategicky" a ani šířka "Labe" není nikterak závratná nepřekvapuje). Uniformy a výstroj odpovídají leda italsko-španělské koprodukci, ale nutno přiznat, že tentokrát hůře než Němci dopadli Američané. Nejpovedenější chvíle filmu nastanou, když se na plátně vyskytuje Daniele Vargas v roli fanatického německého majora s velkou jizvou na levé tváři, toť padouch černější než kocour Mikeš ;-)

Další z řady "spaghetti" válečných filmů. Uniformy ani výstroj raději neřešit, tentokrát měli tvůrci asi dost přebytečných italských maskovacích celt, že je používají obě válčicí strany ;-) Slabší průměr.

Druhá světová válka pohledem Japonců. Američané jsou zde pouhými karikaturami a ani jejich uniformy příliš nepřipomínají výstroj USMC v oněch letech. Namísto dobové obrněné techniky se dočkáme povětšinou jen lehkých amerických tanků M41 Walker Bulldog, které se vyráběly až v letech padesátých. Co však opravdu ruší, je přehršle melodramatických scén, při kterých mi dalo sem-tam opravdu práci udržet pozornost a neusnout :) "Válka je o boji s protivníkem. Když nevyslechnete to, jakým způsobem to vidí druhá strana, nikdy se o válce nedozvíte celou pravdu" Generál Tódžó.

Text distributora je trochu zavádějící (o obrázku na přebalu dvd nemluvě), letku nemá britský major Harris, ale naopak Italové. Ačkoli se výpravou a dobovými detaily jedná o typické válečné béčko italské produkce své doby, jeho děj je inspirován skutečnou akcí Règia Aeronautica - hloubkovým náletem na stejný cíl (Manama). Viz http://www.comandosupremo.com/Manama.html a http://warandgame.wordpress.com/2009/11/07/italian-long-range-bombing-raids/

Bezpochyby inspirováno masakrem v Oradour-sur-Glane viz http://cs.wikipedia.org/wiki/Oradour-sur-Glane