schizmo

Dalo se očekávat, že film s tak jalovým názvem nepřinese nic seriózního. Jenže když ten obal tak sváděl myslet si opak! A abych byl ke všem fér, hned od začátku říkám, že tohle by nebylo dobré, i kdyby to bylo koncipované jako studentský krátký film. Je sice super, že se na Slovensku našli fanoušci zombie hororové tématiky, kteří sebrali všechnu odvahu a pustili se střemhlav do pocty průkopníkům žánru. Jenže jaký to má smysl, když snímek nepřináší žádnou přidanou ani jinou hodnotu? Všechny aspekty filmu jsou jednoznačně amatérské – kamera, scénář, masky, post-produkce, herecké výkony, prostě cokoli. Produkce je samozřejmě nulová, stejně jako absence tvůrčích ambicí či snaha vymanit se z toho nejokoukanějšího příběhu či zápletky, takže čekejte mix všech možných, více či méně známých, stylově spřízněných kousků. Vlastně jediným nevšedním momentem jsou slovenské lokace v komunistické době. Ale ono nemá moc smysl se v tom vrtat, stačí kouknout na trailer a hned jste doma, čili pokud jste fanoušci nezávislých či experimentálních věcí, určitě se rádi na přespolní zářez kouknete. Pokud však dáváte přednost serióznějšímu druhu kinematografie, sáhněte raději po některém z osvědčených kousků. Tak či onak, slovenským tvůrcům patří respekt, protože pustit se do něčeho takového a ještě se s tím drbat celých 8 let, to chce opravdu kus odvahy. Body dávám spíše za snahu a fanouškovství…

Nebudu vám lhát, tahle věc je pro mě zklamání. Ne snad proto, že racionálně uvažujícího mužského nemůže tenhle příběh balancující na hraně románu pro ženy a výprodeje v levných knihách (čti: brak) byť letmo zaujmout, ne kvůli absenci všude zmiňovaného erotického náboje a zvrácených představ, ale především proto, že film samotný není ani zdaleka takové dno, jak o něm většina lidí mluví. Je to prostě jen obyčejný, podprůměrný snímek, který je stejně tak nudný, jako patetický v celé své kráse. Ale od začátku. Knihu jsem nečetl. Kdo by také měl na 3x 600 (nebo kolik) stran plných tajných ženských představ o chlípném princi na koni, který přicválá, obmotá si vaše vlasy kolem zápěstí a druhou ruku vám pevně vsune do klína a hned po tom, co vám plivne do tváře prohlásí: „teď budeš poslouchat, čubko“. Vrozená upřímnost mi velí zeptat se nahlas za všechny nevyřčené dotazy: proč o těchto věcech snít a nechat je na tajnačku makabrózně bujet uvnitř hlavy, když je tak snadné říct si o to, po čem vaše nadržená mysl touží. A není to nic, za co by se měl kdo stydět, říct si o pár ran, chytnutí pod krkem nebo uvázání k trubce radiátoru. Nahlas se tedy zamýšlím nad tím, proč román o tak elementárních věcech jako jsou (dobrovolně tabuizované) sexuální představy, má tam masový úspěch. Protože je snazší si o tom číst a snít, než hejbnout zadkem a něco pro to udělat? Tak či tak, po velkém úspěchu knižní předlohy nastupuje do kin i filmové zpracování. Nevím, jestli autoři sázeli na fanouškovský potenciál knihy, protože na cokoli si vzpomenete, to je ve filmu tzv. no name. Žádní známí herci, režie, cokoli, nic. Tím pádem nečekejte snahu opírat o nějaké nosnější pilíře, pokud nebudete těžit ze srovnávacího syndromu, pravděpodobně vám film prosviští hlavou stejně rychle, jako je potenciál ukousání se nudou a to je pak smrt o to bolestivější. Pokud se oprostíme od závislosti na známých jménech, budiž ke cti to, že ústřední duo Jamie Dornan a Dakota Johnson hrají poměrně přesvědčivě a role jsou tak zvládnuty svým způsobem uvěřitelně. Co ale těžce nesu, je to, že můj očekávaný ideál mužského čuňáctví a dominance je ve výsledku zakomplexovaný milionář, který se věnuje charitě a místo pořádné smrště (i když vybavení „herny“ na to má :D), se od začátku do konce chová jako gentleman. To musel být nejeden zanedbávaný klín řádně zklamán. Po dvou hodinách romantiky je konec a já se ptám, kde že jsou ty slibované prasárničky, kvůli kterým braly dámy houfně knihkupectví útokem??? No nic, pro spravení oka si půjdu asi pustit nějaké porno nebo ještě lépe, zrealizovat si svých 50 odstínů sám. Tentokrát ovšem bez kompromisů…

Komorní a dojemné!

Žeby současná odpověď na Mechanický pomeranč? Obskurní kníratá podívaná plná násilí a ujetých asociací, které jsem dohromady moc nepochopil, ale Hardy je tady opravdovej jouda :D.

Pokud si někdo myslí, že tohle je ženská verze Pennova katarzního eposu Into The Wild, tak ať na to rychle zapomene. Wild je sice také útěk do divočiny, ale ne coby duchovní cesta, ale jako útěk od problémů a způsob vyrovnání s nimi. Film ale bohužel nemá potřebnou emoční ani dějovou hloubku, aby vás mohl více zasáhnout, takže nevíte, jestli Reese trápí více úmrtí matky nebo kurevsky těžkej bágl. Naštěstí je její role sympatická a hraní uvěřitené.

Zřejmě nejen já nebo má generace má černobílý film nepřímo spojený s řadou starodávných filmů pro pamětníky. Jenže to je obrovská chyba. Existuje nespočet zasádních filmů, které znamenaly výrazný milník nebo jsou prostě jen skvělé, i přestože jsou starší než datum našeho narození. Nebo datum narození našich rodičů. Vždyť vzpomeňme například horor z nejkultovnějších – Psycho, film, který krom barev obsahuje vše, co od dokonalé zábavy očekávate. Tak či onak, člověk stejně může k černobílé kinematografii přistupovat s určitým despektem či rezervami, protože absence barev může být synonymem pro „starodávno“. Dvanáct rozhněvaných mužů je naprosto unikátní, časem prověřená záležitost, která se ke mě po hříchu dostává až s trestuhodně velkým časovým skluzem, ale to je možná jen dobře – některé filmy je dobré nechat uzrát. Na výpravu skoupé, avšak na herecké výkony, silný scénář a pekelně hustou atmosféru bohaté konverzační drama zcela jasným způsobem říká, že není potřeba drahých efektů, kaskadérských výkonů nebo překombinovaných kliček a zvratů na to, aby vás film zasadil do pohovky proklatě hluboko. Hned od prvních okamžiků je jasné, že tu máme co dočinění s poctivým filmařským uměním, protože dlouhé záběry po místnosti, které dávají vyniknout charakterům postav, jež prohlubují atmosféru a přimom nenabízejí byť jediné hercovo zaváhání, jsou opravdový kumšt, který se dneska již téměř nevidí. Dvanáct mužů, vybraných do poroty soudního procesu vraždy, je vybráno tak pečlivě, že každá postava představuje samostatnou jednotku a přesto důležitou součástku celé mozaiky, které reprezentuje celou škálu lidských vlastností a profilů chování. Do toho charismatičtí nebo naopak nesympatičtí zástupci jednotlivých rolí hrají tak přesvědčivě, že v kombinaci se složitě vystavěným scénářem případu, ve kterém každý argument a každá věta jsou tak zásadní, že hýbou celou lavinou emocí, které jsou hnací silou celého filmu. Na svou stranu vás zaručeně strhnou charismatické výkony Henryho Fondy nebo Jiřího Voskovce. Mistrovské dílo hodné vaší pozornosti.

Je docela nezvyk vidět Supermana ztraceného v cizím městě, v cizí zemi a nonostop dostávat na prdel :D.

Chtít po více, jak dvaceti letech navázat na předchozí a všeobecně velmi dobře přijímanou jedničku, je kousek více, než odvážný. Nejen proto, že pokračování svých slavných předchůdců mají vždy stíženou situaci kvůli srovnávání, ale především proto, že vkus a všeobecné poměry se za dvě desítky let, chtě nechtě, změnily. Proto mají osmdesátkové filmy takové kouzlo, protože jsme je viděli ve své osmdesátkové době. Chci tím říct, že kdo ví, jak by byl dnes Blbý a blbější přijat, když doba je tak zlá a moderní fanoušek konstantně zahlcován a neustále tlačen k čím dál větším očekáváním. I tak jsem B&B dával celkem fér šance. A hned narovinu říkám, že film není ani průměrný. Místy bych se nebál sáhnout po výrazu trapný, ale většinu času jsem si říkal, že je to prostě jen jedna velká a nevtipná nuda, která v těch nejlepších momentech může vyvolat lehoučký úsměv na tváři. Kostra celého příběhu je plus mínus podobná jedničce, na ni jsou nabalovány gagy nejrůznějšího druhu, v podání Carreyho a Danielse často pak nechutné až vyloženě dementní. A přitom extrémní a vyhrocený humor se dá udělat i tak, že se mu i zasmějete, viz třeba Movie 43. Když se ale koukám na všeobecné hodnocení, film není přijat úplně špatně, takže je dost možné, že to nesedlo jenom mě nebo jsem měl zkrátka přehnané očekávání. Každopádně komedii si přestavuji trochu jinak, nota bene pokud staví na slavném a povedeném předchůdci nebo na osvědčených jménech.

Sterilní, odbyté, plytké, trapné. Šišlající Bridges, nepovedené efekty, prázdnota. Tady se nepovedlo snad vůbec nic, takže ani citovaný výraz "zkurvená drakiáda" nemůže film dostatečně charakterizovat. Doporučuju vyhnout se obloukem!

American Sniper je vlastně spíš průměrný film s válečnou tématikou, protože jednak nepřináší nic nového a jednak vše co přináší, klouže dost značně po povrchu tématu a nedostává dostatečný prostor, aby vytvořilo potřebnou hloubku. Za předpokladu, že se jedná o příběh podle skutečné události, určitě bych v něm hledal nějakou osobnější rovinu, ale tu ani scénář, ani Cooperovo hraní extra nenabízí. Odstřelovací téma mnohem atraktivněji zpracovali v thrilleru Shooter, afghánistánsky laděných filmů tu bylo nespočet (z poslední doby jednoznačně vede Lone Survivor) a dopad na vojákovu psychiku mnohem emotivněji ukázal film Warriors. Každopádně řemeslně to není vůbec špatné, jen jsem čekal něco hlubšího...