danliofer

Má smysl klást si otázky, na něž není uspokojivých odpovědí? Má smysl klást si otázky, i když odpovědi na ně jsou zneklidňující až bolestivé? Ano, má... I proto stojí tento film za viděnou...

Docela mě pozastavuje zdejší nízké hodnocení tohoto krásného intimního snímku, který ničím nešokuje, a přesto zasahuje srdce na pravém místě... Podobné téma zpracovává vícero snímků a mě vždy zasáhne, jak se každý jinak vyrovnává se zdrcující diagnózou - rakovina v pokročilém stadiu. V životě jsem osobně měla kolem sebe pár lidí s touto diagnózou... i v životě mých přátel se s ní každý vyrovnal po svém. I proto mi Ozonův snímek přijde naprosto pravdivý, nevyumělkovaný, čistý...

Mysteriózní zážitek, točící se v pomalých kruzích, kdy člověk celou dobu neví, za kterým rohem se skrývá skutečná pravda... P. S. Z komentářů níže se dozvídám o předloze k americkému remaku s názvem Vanilkové nebe -- a je zajímavé, že mě ta podoba i samovolně napadla.

Viděla jsem kdysi tuto divadelní hru v Činoherním klubu v Menzelově režii s Petrem Čepkem v hlavní roli (režiséra), přičemž je to pro mě dosud nezapomenutelný divadelní zážitek. Divadlo z toho dýchalo každým coulem... Režiséru Peteru Bogdanovichovi se hru podařilo převést do filmové podoby značně zdárně, i když přece jen v konkurenci s tím pocitem z divadla se ten filmový přece jen těžko srovnává, i proto jen čtyři hvězdičky... Asi mi u toho chyběl ten osobnější kontakt s herci i to, že jsem to tenkrát viděla v divadle na stojáka, aniž bych u toho vůbec pocítila bolest nohou... :-)

Film stojí určitě za viděnou... za velmi silné považuji scény z pařížského velodromu... ukočírovat takový rozsáhlý "židovský kompars" muselo být režisérsky i logisticky určitě dost náročné, a to už člověk těch filmů s tisícihlavým komparsem viděl nemálo...

Silné psychologické drama, které nedá člověku vydechnout od začátku až do konce. Nic není tak jasné, jak by se mohlo zdát... a pohnutky chování jednotlivých hrdinů jsou osvětlovány ve vyváženém tempu. Když k tomu přidám klavírní výkon hlavní protagonistky, jejíž závěrečné sólo je prostě nezapomenutelné, tak nemohu říct nic jiného, než že pro mě osobně se jedná o šestihvězdičkovou německou záležitost tohoto jara.

Super film připomínající svým druhem humoru tak trochu Adamova jablka. Rozhodně vřele doporučuju všem, kdo ujíždějí na černém skandinávském humoru :-)

Nádherná minimalistická animace... Možno zhlédnout zde: http://www.youtube.com/watch?v=hS6qBCTVUE8

Totální překvapení letošního Anifestu (2012). Silná filosoficko-psychologická freska pojednávající o dějinných vzestupech a pádech lidstva, a to s využitím nejrůznějších animačních postupů. Opravdový animační skvost, že mi ani nevadilo strávit v kině dvě a půl hodiny čistého času... jedná se již o dokončenou verzi z roku 2011, kterou je třeba doplnit do autorovy biografie.

Pohádky, jež člověka dostanou nejen svou vizuální stránkou, ale i hlubokým nadčasovým poselstvím. Osobně mě nejvíce zasáhla ta z Tibetu. Když k tomu pak máte i pár vysvětlivek od samotného autora, který má radost z každého položeného dotazu a o svém filmu vypráví jak o vypiplaném dítku, celkový dojem je o to silnější. Velký dík organizátorům letošního Anifestu za tento bezprostřední filmový zážitek.