Qitek

Přehlídka osmdesátek - nic víc to nenabízí. Jen škoda, že i ta přehlídka nudí doslova k smrti. Do dalšího dílu se budu zuby nehty nutit. Tohle jsem, po prvním příšerně ubíjejícím díle, měl co dělat abych ustál. Duffer Brothers vážně neumí nic. Atmosféru. Napětí. Dialogy. Postavy - Nic. Tohle je vymodlený tak maximálně pro skalní fans Stranger things, kteří přes svou lásku nevidí skutečnost.

Zbytečně "přetwistovaná" skoro (spíš) povídka, která je zbytečně přepálená stopáží, ale je hutná atmosférou, skvělým vizuálem (jak jinak u Parka) a vzrušující erotikou. Skoro bych rád řekl geniální. Ale ona délka a "Já jsem převezl tebe, ne já tebe, ne já vás, ne my tebe..." genialitě přestřihla chapadla.

Vymazlená retro nuda bez srdce i duše.

Recyklace

Mnohokrát jsem si říkal ( hlavně ze startu, tak první půlka), že je to naprosto přepálená sračka, která je sice originální, ale originalita nemusí v žádném případě zaručovat kvalitu, nebo zábavu. Jenže jsem si taky mnohokrát říkal, že jde o svěží a vtipnou záležitost a to v tolika směrech. Po čase začnou do sebe zapadat emocionální aspekty filmu a celá věc začne před vámi vzkvétat jak květ na tripu. V jeden moment, který může někomu trvat dlouho, někomu chvíli, ale taky nemusí přijít vůbec, jsem se napojil. Rozpaky se rozplynuli do jiných dimenzí, naladil jsem se a vyloženě jsem si celej ten guláš užíval. A co mi sedlo nejvíc, je ona emocionální stránka filmu. Fakt, že pod tím vším ujetým bordelem a non stop akcí ( to je trošku bohužel ) je schovaný citlivý a krásný příběh o rozpadu rodiny, která se dává dohromady díky několika interdimenzionálním světům, mě upřímně pohladil, překvapil a pobavil. Hands down. Ne, není to intelektuální podívaná. Kdo bude čekat filosofickou nebo hlubokomyslnou cestu do podstaty vesmíru, může se rovnou otočit na podpatku. Má to chyby, ale i tak jde o vynikající film. Co mu nejvíc škodí je fakt, že šlape pořád na plyn. Je akční, snaží se neustále být jiný a hlučný. Na mě asi až moc často. Na té dlouhé cestě co trvá (139 minut je fakt moc), to začne být trochu monotónní. Edit: Film, kterému strašně ubližuje tolik nominací na všechny možné ceny. Uvidíme co Oskaři. Snad ne.

Spolu s Fincherovým "Bad Travelling" jde o jednu z nejlepších epizod vůbec. Nádherně artová, epileptická, až paniku navozující krvavá balada, říznutá sexuálním nábojem a chamtivostí, která se mi dostala pod kůži i uši. Zákusek.

Kvalitu tahá nahoru první třetina, která je režijně našlapaná a slibuje mnohé. Za zmínku taky rozhodně stojí soundtrack a postava kovboje ( Noah Reid ) zpívajícího popové melancholické písně. Odvážné béčko ( odvážné kvůli své podřadné nápaditosti ), co umí být v momentech vizuálně agresivní, je pevně opřené o silné herecké výkony ( Imogen Poots zasluhuje kulku mezi oči jak už dlouho nikdo ) a v několika nečekaných momentech zdařile vytváří pobavený úsměv na tváři v tom nejlepším smyslu slova. Nejsilnější díly ( první čtyři) mají na svědomí Alonso Ruizpalacios a Jennifer Getzinger. V první půlce krásně balancuje mysteriózní atmosféra s dramatem, a to co dělá tuto novou sérii především zajímavou - nadhled. Ten se bohužel v druhé půli vytratí a stává se tak největším kamenem úrazu Outer Range, který ještě navíc doráží závěrečné logické propasti, které jsou víc wtf než ty chtěné. Udržet si do konce počáteční laťku, hlídat si scénář s logikou, máme tu plnokrevné béčko v áčkovém kabátě. Škoda. Velká.

Zbytečně natáhnutá druhá polovina této série dost nudila. I proto jsem doufal, že si to závěrem všechno vyžehlí a já zapomenu… Jenže závěr Ozarku přináší v mých očích jedno z největších zklamání v seriálech vůbec. Doposud se všechno natahovalo jak převařená nudle, scénáristé všechno očividně ukončují snad na první dobrou, úmrtí jsou kýčovitě romantizována, a samotný konec je psychologicky tak nevěrohodný, že je vyloženě (nechtěně) komický. Zámořské kritiky nešetří chválou nad uzavření komplexní ságy a padají (a padala už při třetí sézóně, kdy jsem si upřímně i něco takového přál) taková silná slova jako “novodobý Breaking Bad”. No vzhledem k celé druhé půli čtvrté sezóny… Ani zdaleka. Škoda

Nejlépe napsaná show ever. Mistrovské dílo ze kterého rozum zůstává stát. Vince Gilligan je naprostej bůh.

Balzám na duši