salalala

Hodně hutná krimi, jakých se v kinech teď už moc nevidí, proto je dobře, že se nám to po delší době poštěstilo. Prisoners není bůhvíjak chytrý film (ale nijak si na to nehraje), jenže po skončení dost rezonuje a nedá spát. Dlouho se mi u podobného žánru nestalo, aby mě každá z hlavních postav tak zajímala a hlavně, aby každá z nich mohla v klidu dostat svůj vlastní film. Herecké výkony jsou do jednoho vynikající - Jackman má k Wolverinovi na míle daleko a jeho zoufalý táta od rodiny je zvládnut velmi civilně a uvěřitelně, Gyllenhaal je dle mého ještě o chloupek lepší, možná i proto, že jeho postava je hodně minimalistická a její trápení nejsou příliš vidět. Už dlouho neměl tenhle sympaťák tak parádní roli a tady to využil takřka dokonale. I ostatní jsou ale výteční a Paul Dano by za roli retardovaného chlapce zasloužil dost možná nějakou tu cenu. Nejslabším článkem filmu je Villeneuve, který nemá problém s budováním napětí, ale přehnal to se stopáží, která je bohužel dlouhá a je tu několik opravdu hodně pomalých míst, která by asi zasloužila vystříhat. Logika tu podle mého většinou funguje (jen sem tam zahapruje) a pachatele jsem rozhodně neodhadl (tím ale neříkám, že to není možné) a nedořečený konec mi nevadil, ba naopak to dle mého k žánru patří. Zkrátka jde o výbornou oldschoolovou kriminálku, která stojí za pozornost a vidět by se měla hned několikrát. 80%

De facto ničím zajímavý animák, který je jen tuctovou žánrovkou a bohapustou rutinnou. Soren ho zaměřil hlavně na děti, takže se tu pořád někam padá, pořád se něco děje a některé postavy jsou dost otravné. Zápletka je samozřejmě triviální, předvídatelná a nesmyslná, ale to se dá podobnému filmu odpustit. Animace tedy mohla být na můj vkus ještě o trochu propracovanější, ale to není nikterak zásadní výtka. Horší je spíš to, že tu prostě není nic, co by nějak víc zaujalo a co bychom neviděli jinde. Morální poselství je tu opakované tolikrát, že omrzí a otravuje, samotný Turbo je víceméně sympaťák, ale jeho gesta jsou dost sporá a často se opakují. Místy jsem se přistihl, že se nudím a jen čekám na závěr. Ten přidává pár bodíků navíc, protože finální závod je natočen svižně a vzdáleně evokuje skutečné závody, což je vždycky fajn. Jinak jde ale o tuctový a zaměnitelný animák, který by rád parodoval Rychle a zběsile, ale moc se mu to nedaří. 60%

Z Kormákura asi nikdy nebude režisér epických dramat, ale jako akční rutinér (v tom nejlepším smyslu slova) se ujme bez problémů. Akce má v jeho podání ten správný "drajv" a náboj a je přehledně sestříhaná, takže s orientací jsem problémy neměl. Hlavní herecká dvojka Washington - Wahlberg se celou dobu skvěle špičkuje a i díky ní se divák ani chvilku nenudí. Je pravda, že zejména druhý jmenovaný tu má více hlášek a chvílemi kolegu přehrává, ale to už je detail. Za zmínku určitě stojí výtečný Bill Paxton, který si svého agenta CIA viditelně užívá a každá scéna s ním je parádní podívaná. Paula Patton je tu víceméně do počtu a kdyby tu nebyla, nic by se nestalo. Výsledek sráží zejména zbytečně překombinovaný scénář, v němž už je těch vzájemných podrazů příliš a někdy to přestane dávat smysl a hlavním hrdinům tak nějak všechno projde. Že je to od začátku víceméně předvídatelné, je asi jasné. 2 Guns je alespoň pro mě příjemnou oddechovkou, které by prospělo hlavně více přímočarosti a menší snaha o rádoby chytrost. Jako žánrová jednohubka ale funguje báječně. 70%

Příjemný animák, který splní svůj účel - pobaví se celá rodina. Děti se budou bavit u toho, jak je všechno krásně barevné, má to spád a ani chvíli nenudí, dospělí zas u druhého plánu, kterým je velmi jemná parodie na monstrhorory a found footage. Možná, že těchto fórků tu mohlo být i víc, ale ono to zase tak nevadí. Má to slušné tempo, nedrhne to a plyne přesně, jak má. Neoriginální příběh je u animáků asi očekávatelný, takže ho zřejmě nelze moc kritizovat. Malinko horší je to s nezbytným morálním poselstvím, které je ke konci podáváno už moc okatě a otevřeně. Je tu taky až moc postav, takže některá má jen epizodní roličku a pokud by se tu neobjevila, nic zásadního by se nestalo. Ocenit se ale musí zdařilý český dabing, který se se ctí popral s několika evidentně nepřeložitelnými hláškami a také originální a vtipné závěrečné titulky, při nichž prostě nelze odejít. Ve výsledku jde o zdařilou záležitost, která nabízí dost vizuálních nápadů a jen minimum hluchých míst. 70%

Vskutku jedinečný zážitek, který je nutno vidět v IMAXu, protože Cuarón využívá možností největšího plátna na maximum a možná víc. Několik minut trvající souvislé záběry jsou dechberoucí a jde o nádhernou podívanou, která nemá obdoby. Kamera je prvotřídní a vytváří krásné obrazy. Cuarónova práce s hudbou a minimalistickým střihem vydá na samostatnou studii, protože je evidentně dokonale promyšlená a všechno tu má své místo. Těžko cokoliv psát, protože tohle je potřeba vidět už jen kvůli tomu, že je i dnes možné natočit sci-fi, které má co nabídnout a jde na hranici komerce a artu. Možná, že té dokonalosti je tam na mě trochu moc, protože všechno nejde hned zpracovat, pokusy o humor byly chvílemi nucené a malinko mi tam chybí větší emoce, ale pořád je to setsakra výborný film. Škoda, že tam není více výtečného Clooneyho a méně přesné, ale pro mě pořád afektované Bullock, která mi lehce brání se její postavě přiblížit. 85%

Colette dojíždí na špatný scénář, který přivádí na scénu mnoho postav, které se tu mihnou a zase zmizí, tím pádem je nějaká identifikace s nimi prakticky nemožná. Osobně se mě zhostila taková zvláštní apatie - ani smrt, ani vznikající vztah dvou hrdinů se mnou nedělaly absolutně nic, a to je špatně. Jestli zemře ten nebo ten, mi bylo vlastně jedno, a to není dobré. Z herců stojí za zmínku jen a pouze Mádl, který má jako jediný co hrát a pere se s tím se ctí. Jinak tu opravdu nikdo neutkví. Nepovedený dabing bohužel sráží výsledek dost, protože dialogy znějí studiově a nedůvěryhodně. A ona jazyková jednota je taky dost k smíchu místy. Asi bych dal lepší průměr, nebýt onoho vyvrcholení, které mi přišlo za vlasy přitažené a natolik spoléhající na obří náhodu, že ho nemůžu akceptovat. Ambiciózní film, který bohužel selhal v příběhu a až příliš věří tomu, že tématika koncentračního tábora a jméno Arnošta Lustiga k úspěchu stačí. Nestačí. 50%

Je jasné, že tenhle film není divácky jednoduše stravitelný a názory se na něho budou hodně různit. Tyc natočil atmosférické a velmi depresivní drama, v němž se zdánlivě nic neděje, jenže pod povrchem jsou skryta tajemství a traumata, která není radno závidět. Kamera je vskutku výborná a vytváří poetické obrazy, které v kontrastu s dějem a postavami působí hodně zajímavě. Samostatnou kapitolou budiž herci, protože ústřední trojka je famózní a kdyby se udělovaly ceny za kolektivní výkon, tak tihle by ji museli získat. Špalková s Medveckou výtečně vystihly charaktery svých postav a dokáží odlišit velmi jemné rozdíly mezi rivalitou, porozuměním a možná začínajícím přátelstvím. Schmitzer zase minimalisticky a uvěřitelně ztvárňuje člověka na konci svých dní, který někde hluboko uvnitř má lásku, jenže ji nedokáže dát najevo a tak je nesnesitelný a protivný. Je pravda, že kamerových exhibic je tu někdy moc a některé scény jsou odděleny příliš ostře, to ale nic nemění na tom, že Jako nikdy je pro mě osobně zatím tuzemským filmem roku. Bojím se ale, že budu v menšině. 80%

Pro nefanouška skupiny nezáživný dokument, který ničí jeho nekonfliknost a neustálé točení v kruhu - příjezd do nějakého města - způsobení šílenství - odehrání koncertu a znovu totéž, které spěje odnikud nikam. Přitom Spurlock v první třetině prokazuje, že je schopný filmař a třeba taková stylizace členů do komiksových postaviček je poměrně nápaditá. I samotný úvod, kde rychle a efektně vysvětlí, co jsou One Direction zač, je efektní a svěží. Jenže pak už to upadne do zmíněné nezáživnosti a bohužel se to nikam neposunuje. Tvorba téhle skupiny mě nebaví, tudíž nechápu, co na ní kdo vidí, ale to už je asi generační problém a otázka. Jelikož 3D není nikterak zásadní a je vidět jen v pár chvílích na pódiu a při závěrečných efektech, nemá vlastně film jako takový příliš co nabídnout. Má opravdu smysl jen v aktuální chvíli, protože za pár měsíců a let už nebude sloužit vlastně vůbec ničemu. 30%

Pro Kingovu tvorbu klíčová novela se dočkala obstojné adaptace, která se nemá zač stydět. Je tedy pravda, že postavy jsou tu zploštělé a některé i jednorozměrné, jenže s tím se setkáváme i u těch nejlepších adaptací. Taktéž tu chybí typicky kingovské manýry v podobě jemných spoilerů a náznaků a možná se tu příliš nuceně pracuje s motivem telekineze, ale to už není nikterak zásadní výtka. Jinak se ale De Palma vyznamenal a natočil atmosférickou záležitost, která brilantně funguje i po letech. Spacek i Laurie jsou vynikající a své role ždímají na maximum a působí přesně tak, jak mají. Ostatní (včetně mladého Travolty) jsou už dost upozadění, takže film stojí víceméně jen na těchto dvou herečkách. A samozřejmě na De Palmovi, který tu potvrzuje svoje režijní mistrovství. Scéna ve sprchách a zejména ta na plese jsou ukázkou geniálního řemesla, které se prostě neomrzí. Rozdělení obrazovky na dvě části, výborný střih, zpomalovačky, práce s hudbou, která v případě potřeby úplně utichne, naprosto dokonalé řemeslo, na nějž je radost pohledět. Stejně tak závěr v domě s matkou je hodně inspirován Hitchcockem a funguje to perfektně. Jediné, co mě vysloveně mrzí, je poněkud uspěchaný konec a snaha v závěru udělat z hutného thrilleru horor, což je malinko zbytečné a na efekt. Ve výsledku ale výtečná záležitost, kterou si milerád zopakuji. 80%

Svým způsobem velmi podobné loňským Horrible Bosses, což je jedině dobře. Thurber natočil poměrně chytrou komedii, která v rámci svého žánru funguje a hlavně pobaví bez toho, aniž by si pomáhala fekálním a prvoplánovým humorem. I vtipy se sexuální tématikou dokáží tvůrci prodat poměrně vkusně a neurážlivě. Samozřejmě je nutno se smířit s tím, že scénář se někdy opře o dost vyšroubovanou náhodu, ale naštěstí těchto momentů není tolik, takže se dají s klidem přejít. Obsazení je velmi dobré a ne tak provařené tváře (vyjma výborné Aniston) výsledku jedině pomáhají. Všichni navíc dokáží načasovat a prodat humor tak, aby fungoval a nepůsobil trapně. Je vidět, že Jason Sudeikis je poměrně schopný a charismatický komik, který zřejmě dokáže improvizovat a podle toho i výsledek vypadá. S hodnocením jdu dolů zejména kvůli délce, která je opět přetažená (takřka dvě hodiny jsou na komedii moc) a bohužel se díky ní dostane i na pár vyloženě hluchých míst. Celá druhá polovina po slibném a velmi vtipném rozjezdu malinko upadne a už jen zdařile plní žánrovou šablonu a předvídatelný děj, k němuž vše začne směřovat. To ale nic nemění na tom, že We´re the Millers je svým způsobem originální a hlavně vydařená komedie, která splní svůj účel a oproti jiným laciným hollywoodským kouskům nabízí příjemný zážitek a dokazuje, že dobrá komedie se dá natočit bez většího užívání vulgarismů a fekálního humoru. 70%