Botič

Přesně takové, jak tvrdí všechny ty marketingové vějičky na přebalu knihy - stejným dílem vtipné, jako srdcervoucí v závislosti na tom, jak moc blízko si Hazel a Guse pustíte k srdci. Místy Hvězdám dochází dech a stěží se drápají vzhůru, jindy zas stoupají na oblohu s nebývalou lehkostí a to jsou právě ty momenty, nad kterými se člověk zastaví a přemýšlí o nich ještě dlouho po skončení filmu.

Rosemary's Baby Agnieszky Holland postrádá onu tíživou atmosféru a nepříjemnou vlezlost Polanskiho originálu, ale na druhou stranu přichází s několika poměrně zdařilými hororovými momenty (probuzení se uprostřed chirurgického zákroku). Nemluvě o tom, že Paříž Rosemary sluší mnohem víc, než New York.

Takové to, když si člověk na konci uvědomí, že se takhle u americké komedie nebavil už hodně dlouho.

Del Toro a jeho pijavičky s kloakou si docela slušně podávají všechny ty nadržené metrosexuální upíry, vlkodlaky, čarodějnice, víly atd. z True Blood. Update: Z The Strain se nakonec vyklubalo solidní béčko s kolísavou tendencí recyklující tu více, tu méně úspěšně del Torovi filmové atributy. Od poloviny série se nemohu zbavit dojmu, že z toho šlo vytřískat mnohem, mnohem víc.

Vztahy jsou občas pěkně toxická záležitost a když dojde na upřímnost, tak s tou každý dojde akorát tak na kraj lesa. You're the Worst je seriál o těch největších masochistech, kteří dokáží vykřesat ze vztahů jen to nejhorší a já jim za to tleskám. Pod tou cynickou slupkou se ukrývá neskutečně boží jádro. Trefa do černého!

Každý odraz v tomhle proklatě černém zrcadle míří přímo na solar! A že jsou ty záblesky někdy velmi nepříjemné a bolestivé. Velká škoda, že takhle originální náměty slouží pouze televizní obrazovce, protože by si každý zasloužil prostor na velkém plátně.

Občas i s tím nejzlomenějším srdcem lze dokázat velké věci! Nejromantičtější neromantický film roku!

Že by už i ten zarputilý Woody Allen na stará kolena začal hledat víru?

Před dramatem ve znakové řeči, bez jakékoliv stopy titulků, bych se poklonil snad jedině za předpokladu, že by bylo zaměřeno na úplně jinou skupinu lidí, než na rváče, zloděje a rajdy, co si pro sex nejdou daleko stejně jako pro potrat. Čím silnější výjevy, tím prvoplánovější způsob jak udržet pozornost slyšícího diváka. Proč sledovat něco takového celých 130 minut? Být to mluvený film, tak po něm neštěkne ani pes. Proto před Kmeny svůj hřbet ohýbat nebudu. [MFFKV 2014]

Marc Webb po sobě tentokrát v pavoučí sítí nechal mnohem soustředěnější a hlavně výraznější otisk, než posledně a konečně se vydal po své vlastní ose. Peter Parker přestává být tím nafoukaným skejťákem od vedle zírajícím do prázdna nad siluetou šumícího velkoměsta a jeho vnitřní boj a obavy dostaly reálné obrysy. Posila týmu, Dane DeHaan pak svým sotva pětiminutovým výstupem coby Green Goblin zastiňuje jak Willema Dafoea, tak Jamese Franca. Ve výsledku je to nakonec právě akční bezduchá figurka Spidermana a Hans Zimmer znásilňující atmosféru s power of dubstep, kdo vynikající pěti hvězdičkové romanci podráží nohy.