Botič

Světla! Kamera! Akce! Myslel jsem si, že nic zvrácenějšího, než Gone Girl letos už neuvidím, ale šeredně jsem se spletl. Nightcrawler začíná zasněně jako Refnův Drive, ale postupně se z něj vyloupne jeden z nejtemnějších a nejmrazivějších filmů letošního roku, u kterého se můžete spolehnout na to, že vám z něj dobře rozhodně nebude.

Finále je sice krapet přitažené za vlasy, ale jinak je tahle animovaná bondovka nahláškovaná od sklepa až po půdu, takže jí člověk odpustí ledacos.

Kdo by to byl řekl, že snímek, který začíná pokusem o sebevraždu, může být tak upřímně vtipný. Jeden z nejlepších, ne-li rovnou nejlepší indie film letošního roku.

Kdyby Jennifer Kent nechala zápasit hyperaktivní dítě s jeho traumatizovanou matkou a celé to ukončila twistem á la Klub rváčů bylo by to o fous lepší a mrazivější, než tohle alibistické svádění viny na bubáky.

Smith adaptuje jeden ze svých podcastových námětů, jenže to co bylo vtipné na debatě mezi bandou geeků, není ve filmovém převedení ani zábavné ani děsivé, nýbrž pekelně ubíjející. Směr, kterým se Smith v poslední letech ubírá, mě totálně míjí a pokud je Tusk jeho proklamací, že už se měnit nehodlá, tak je načase mu říct sbohem. Po Mallrats, Chasing Amy a Clerksech mě ale mrzí, že to Kevin Smith během těch šesti let dopracoval z pozice jednoho z nejmilovanějších tvůrců na jednoho z nejnenáviděnějších, hned vedle M. Night Shyamalana.

V podstatě takové Bratrstvo neohrožených ve špitále. Tady se někdo svezl na úspěchu Fault in Our Stars a Grey's Anatomy, ale popravdě to nemám nikomu za zlé, protože se z Red Band Society stala hned po pár dílech srdcovka jak vyšitá. Seriál s nejsympatičtějším castingem široko daleko.

Oscarová sezóna se pomalu ale jistě hlásí o slovo a tohle drama o rozkladu lidské osobnosti a kompletní ztráty kontroly nad sebou samým je poměrně silným výkopem, který z hlavy jen tak nedostanete - na to má až příliš reálné kontury. Julianne Moore zlatého plešouna pravděpodobně nedostane, ale minimálně ta nominace je jistá a z Kristen Stewart se vyloupla neskutečně silná herecká opora.

Z letošní dystopické trilogie Dárce, Hunger Games 3 ½ a Maze Runner je ten poslední zmiňovaný sice jednoznačně nejlepší, ale pořád to není kdo ví jaké vítězství.

Nejslabší díl z "hladové" skládačky, který příběhu slouží jen coby mediální promo hlásající Chceš-li vést úspěšnou revoluci, sežeň si symbol a zařiď dobrou propagaci , ale na to, že má snímek dvě hodiny nic dalšího prakticky neřekne. Každopádně Katniss zpívající The Hanging Tree je jedním z vrcholů filmu.

Pořád jsem nenašel ta správná slova, která by charakterizovala údiv a zároveň zklamání z Nolanova posledního opusu. V těch 169 minutách je bezpochyby poctivý kus filmařiny, který by ale potřeboval učesat a oprostit od řady zbytečných motivů, velkohubých gest a proklamací o důležitosti naslouchat hlasu svého srdce. Opět architektonicky skvostně navržené bludiště, které se však v mých očích začne bortit posledním zbytečně doslovným aktem.