Recenze (1 246)
Jedna za všechny (2014)
Oslintaná rádoby "komedie" o tom, že přátelství je silnější a důležitější než partnerství, která každou minutu přichází s minimálně jedním důvodem, proč jí z celého srdce nenávidět.
Divergence (2014)
Celé je to vykrádačka Harry Pottera okořeněná o romanci z Twilight, směřující k velkolepým Hunger Games, ale i přes tu brutálně přepálenou expozici je to podívaná hodně sympatická.
Chlapectví (2014)
A co jste dělali posledních dvanáct let vy? Richard Linklater má zvláštní dar odrážet ve svých filmech situace, které jsou všem velmi povědomé a daří se mu tak s divákem navázat takové pouto, o kterém si mohou ostatní tvůrci nechat jen zdát. Boyhood je bezpochyby jeden z filmů roku a Linklaterův opus magnum, jehož výsadní pozice na trůnu „coming of age“ filmů je prakticky neotřesitelná. [MFFKV 2014]
Cesta (2014)
Další rakovina bující na tváři žánru postapokalyptické sci-fi. [MFFKV 2014]
Ta zvláštní láska (2014)
Ira Sachs znovu mlátí prázdnou slámu a jeho jméno se pro mě po Love Is Strange stává zdviženým prstem a důvodem, proč si nechat s čistým svědomím ujít jeho další film. [MFFKV 2014]
Jsem tvůj (2014)
Pohádka o světě, v kterém je obézní zlo po zásluze potrestáno a heterosexuální láska všechny pohlavní choroby přenáší. David Lambert má evidentně slabost pro pasivní hrdiny, které se bez cizí pomoci neobejdou, ale tentokrát je to mnohem zábavnější, než jeho prvotina Za zdmi. [MFFKV 2014]
Šutry v kapsách (2014)
Forma v tomhle případě představuje velmi těžké šutry, které tahají ke dnu jinak zajímavý obsah. Utopená šance. [MFFKV 2014]
Zmizení Eleanor Rigby: Ona (2013)
Její verze je emocionální a bolestná o hledání sebe sama a směru, jakým se má vydat člověk, kterého zahnaly do kouta jeho vlastní pocity. [MFFKV 2014]
Zmizení Eleanor Rigby: On (2013)
Jeho verze je chladná, odosobněná a sobecká, přesně v parametrech nastavených mužským pokolením. A i přesto, že by mi JEHO pohled měl být bližší, přijde mi paradoxně vzdálenější. [MFFKV 2014]
Tom na farmě (2013)
Čistokrevná žánrovka, která zraje jak víno a Dolanův zářez, který mě z celé jeho dosavadní tvorby baví snad nejvíce, protože se nejedná o přestylizovanou exhibici hrající všemi barvami makronek plnou hystericky řvoucích postav, ale utlumenou a syrovou podívanou, z které mrazí. [MFFKV 2014]