to_ma

Možná jsem ovlivněna nadšením tříletého syna, ale postavy i příběh mi připadají sympatické, zábavné a dobře vymyšlené. I když jsou tu samozřejmě určitá klišé, tak to není na závadu, naopak k pohádkám přece určitá shcémata patří. A konečně zase jednou opravdu povedený dabing!

Jednoduchý, nehledaný příběh, ale právě proto tak silný. Už poněkolikáté mi vehnal slzy do očí.

Hodnocení za první tři série. U dalších by bohužel šlo rapidně dolů.

Skvělé, fantasticky živé. Je úžasné sledovat, jak se romantika proměňuje od úsvitu přes soumrak až po půlnoc. Neubývá, ale proměňuje. Pro mě je i třetí díl hodně romantický, a asi mnohem hlubší nebo niternější nez první. Po kolika letech spolu, se dvěma dětmi, transformují se sny, ale nemizí. Prostě takhle jde život. A tenhle film to umí pojmenovat, vyjádřit.

Hrozně ráda se k tomuhle filmu vracím, i když minimálně v první polovině filmu jsou mi obě hlavní postavy nesympatické, praštěný Američan, neustále přehrávající a pitvořící se, namyšlená přemoudřelá Francouzka, ale prostě... z obyčejného povídání se spřádá něco hlubšího, nakonec v nich člověk vidí sebe v podobném věku, představy, sny, naivitu, nadšení a opravdovost, to všechno, co se už někam ztratilo.

Strašně kouzelné, příjemné. Dokonalí Bydžovská a Hanzlík. Jen dva herci, jen hodinka, ale v tom je právě ta síla. Konec mě zaručeně dojme i při opakovaném sledování... "Bláho, vy jste ale vůl."

Nesmírně příjemný, klidný, náladu zvedající film, nehledaný, nepřekombinovaný příběh. Zdá se být takový nenápadný, ale nezapomíná se na něj. Ale co ten český název? Ten by mě nejspíš odradil.

Krásná, melancholická pohádka, atmosféra se podařila vytvořit kouzelně. Radek Holub je skvělý, bere za srdce. Na hru úsměvů nejde zapomenout. Škoda jen ne moc povedené počítačové animace, která úplně zbytečně sráží celek pohádky dolů.

Styl vypravování Josefa Somra je překrásný, příběhy milé, dvouletý synek je nadšen. Ovšem znělka je značně nepovedená - hlavně jakýsi uměle upravený hlas. Je to škoda, kazí celkový dojem.

Tuhle pohádku bych moc chtěla vidět znovu... v paměti mám několik útržku, které mě s odstupem let fascinují. Především moderní kouzelná babička (tradiční a skvělá Havelková), která zvětšuje hlavního hrdinu tím, že ho vyfotí a pak ho projekcí na zeď vrátí zpátky ve zvětšené nebo snad posléze i ve zmenšené formě. Už si vybavuji jen buchty pro velikého Buráce, které vypadaly jako cihly...