Marthos

Stručná rekapitulace profesního i osobního života jedné z nejvýraznějších osobností českého divadla a filmu. Škoda, že Josef Gruss bývá obecně spojován jen s několika populárními komediálními rolemi v dnes už klasických filmech pro pamětníky, jeho záběr byl nepochybně širší, jak o tom svědčí rozmanité postavy vytvořené na jevišti pražského Národního divadla i nesmrtelné texty nestárnoucích evergreenů.

Jako je umění včas přijít, je i umění včas odejít. A to, jak vidno, výše jmenovaní nedokázali. Či nechtěli. Víc k tomuto přehnaně jímavému pořadu netřeba dodávat.

Lež je střepina pravdy. Skandál, který před časem vyvolalo tvrzení několika renomovaných historiků, že slova Věry Sosnarové, ženy vydávající se za přeživší stalinských gulagů, nemohou být pravdivá, zažehl bouřlivou debatu o tom, kde leží hranice mezi přijatelným a nepřijatelným a jak zacházet s manipulací a ovlivňováním veřejného mínění. Strachův film, navzdory jisté tezovitosti, odráží mimo celkovou proměnu paradigmatu společnosti a vztahů mezi generacemi i zhroucení přirozené hierarchie hodnot – není důležité, na čí straně je pravda, ale kdo je na straně pravdy. Z uměleckého hlediska filmu bezesporu dominuje herecký výkon Jiřiny Bohdalové, která zas a znovu přesvědčuje o tom, že postavy rozporuplných žen s tajemstvím jsou její silná parketa.