Marthos

Rudolf Hrušínský poskytoval rozhovory jen výjimečně, toto setkání před televizní kamerou je navíc o to vzácnější, že oblíbený herec zanedlouho odešel do věčných lovišť.

Karel Gott vybírá a komentuje svou tvorbu ze šedesátých let. A je to vskutku široký záběr – od semaforských hitů až po písničky z produkce divadla Apollo. A pro ty, kteří snad pochybují o Gottově angličtině je tu zařazena ukázka z jeho vystoupení v Lucerně, kde zazněla mmj. píseň It Takes A Worried Man.

Tereza Pergnerová je slušnej nonsens.

Hra Benjamina Kurase je komorní studií o patologickém vztahu dominantní matky k již dospělému synovi, emigrantovi, který si zařídil život po svém: jinak a v jiném světě. Brněnská televizní inscenace potom poskytla výjimečnou hereckou příležitost Ivě Janžurové, jejíž nervózní, nesnášenlivá, popudlivá a hádavá ženská je přímo ukázkovým prototypem lidské omezenosti a xenofobie.

Srdeční záležitost. Atmosféra z této pohádky doslova prýští, nejvíce si vychutnávám sekvence ze zakletého půlnočního dvorce a audienci hlavního hrdiny u dvou sester, z nichž jedna mluví pravdu a druhá lež. Herecky velice silné (Kostka, Vančurová, Březinová, Kubánková, Štěpánek, Lukavský, Hlaváčová) a koneckonců i ta Míša Kuklová zde ještě za něco stála. Mezi pohádkami Vlasty Janečkové můj favorit.

Chci žít obklopená luxusem a jediná cesta vede přes postele movitých zahraničních klientů? Legitimní stanovisko v rámci prvních porevolučních let, ale dnes? Sotva.

Setkání s Raoulem Schránilem, slavným filmovým milovníkem, patří k těm milým a příjemným událostem, jichž si lze považovat. Škoda, že tomuto televiznímu vzpomínání asistovala Pavlína Filipovská, jejíž strojený a myšlenkově plochý projev snižuje úroveň řečeného.

Dvaadvacet let, které uplynuly od uvedení druhého (newyorského) dobrodružství Kevina McCallistera se zdá být jen zanedbatelnou cifrou, která vypovídá o jediném – o nesmrtelnosti tohoto filmu. Promyšlená likvidace důvěrně známé zlodějské dvojice, návštěva Duncan's Toy Chest i uličnické oblafnutí poněkud zaskočeného hotelového personálu už patří k legendárním okamžikům stříbrného plátna.

Původní povídka, kterou její autor, Sir Arthur Conan Doyle, vybavil příznačným hororovým napětím, sice v tomto televizním provedení utrpěla jistou schematičností (nepříliš vynalézavá režie Zelenkova), přesto je na co se dívat – především zásluhou vynikajících herců. V tomto případě se na prvním místě sluší připomenout Viktora Preisse a Josefa Somra, jehož ztvárnění věrného Holmesova pobočníka, dr. Watsona, je vskutku originální.

"Co je Bohu sto tisíc let? - Sto tisíc let je Bohu jedna minuta. - A co je Bohu sto tisíc korun? - Sto tisíc korun je Bohu jeden haléř. - Poslechnou, archanděli Gabrieli, přimluvěj se u Pánaboha, aby mi dal ze svýho jeden haléř. - Rád se přimluvím, ale budeš muset holt minutu počkat." Mohli bychom vést nekonečné polemiky o tom, zda je vůbec reálné popularizovat anekdoty prostřednictvím televize nebo filmu, mohli bychom se přít, nakolik budou odpovídat původnímu znění a mohli bychom samozřejmě přemítat o potenciálním úspěchu či neúspěchu. Ani já nepatřím ke skalním fanouškům židovských anekdot, ale na druhé straně, jsou-li vyprávěny s patřičnou sebeironií a smyslem pro nadsázku, rád se jimi nechávám bavit. A tento záměr báječně naplňuje i pětidílný cyklus režisérky Jitky Němcové, kterou ovšem k realizaci celého projektu vedly zcela jiné pohnutky, než později např. Zdeňka Trošku k samoúčelnému vytvoření série Kameňáků. Židé a jejich prapodivný svět byl dosud chápán především jako nedotknutelné tragické téma, vyvolávající takřka bezpodmínečně apriorní vzpomínky na genocidu druhé světové války a odmítající připustit, že i Židé byli zcela obyčejní lidé se svými klady a zápory. Čili ano, i lakomí, závistiví, hašteřiví, někdy méně chápaví nebo naopak vychytralí. Osobně se domnívám, že otázka nestojí, zda bychom měli rozlišovat židovské vtipy a vtipy o Židech, protože jádro vychází ze stejného zdroje. Výborně poskládaná mozaika jednotlivých epizod, jež zasazeny do prvorepublikové atmosféry získávají neodolatelný punc, je pak maximálně podpořena špičkovým hereckým obsazením. Vedle Vlastimila Brodského, Miloše Kopeckého a Martina Růžka se tu vedle sebe objevili osobnosti ze zcela odlišných konců kulturní scény: herec a dramatik Arnošt Goldflam, režisér Břetislav Rychlík nebo zpěvák Karel Gott. Ohlédneme-li se zpět do doby, v níž seriál vznikal, musíme tvůrčímu týmu vyslovit svůj neskonalý obdiv a s patřičným respektem si KOHNA vychutnávat při každé televizní repríze, neboť tak mimořádného vrcholu dosáhneme v současnosti jen stěží. Málo platné, laťka byla nastavena velmi vysoko.