Marthos

Nepomíjející klasika, spoluutvářená nezaměnitelným výtvarným rukopisem Jiřího Kalouska i kohortou vynikajících českých herců-dabérů. Ovšem stejnojmenná rozhlasová (1977) četba na pokračování v interpretaci Karla Högera je přeci jen o level výš.

Psychologicky laděné drama o vztazích, vině a odpovědnosti nabídlo výjimečnou příležitost mladinké Tereze Brodské, která v jedné ze svých prvních rolí poodhalila leccos ze svých mimořádných hereckých kvalit. Otázka morálních selhání a stanovení životních priorit je nastolena v celé své naléhavosti a rezolutnosti.

Sám sobě se hnusím. Vzpoura, která se nekonala. Lidé, kteří jsou nevinní. Císař, který chce trestat. Jak se jen rozhodnout a zůstat spravedlivým? Odporný obraz lidské zbabělosti a přizpůsobivosti ve vynikajícím hereckém ztvárnění Borise Rösnera, který tu ve společnosti Aloise Švehlíka, Jiřího Adamíry a Jaroslavy Adamové sehrává jednu ze svých fenomenálních kreací. Říká se, že lidem bez svědomí se žije lépe. Hraběti ze Šternberka nejspíš ne.

Velké televizní rozloučení s Janou Dítětovou ve filmu o smrti a umírání. Vynikající příběh bilancování lidského života, který si i přes všechna protivenství dokázal udržet svou nenahraditelnou hodnotu, by rozhodně neměl zůstávat stranou pozornosti, částečně také proto, že v něm máme možnost spatřit pětadvacetiletého Ivana Trojana v jedné z jeho prvních rolí.

Slabé, velmi slabé. Vracet se k téhle povedené partičce po pěti letech nemělo smysl, humor dávno vyprchal... Zřejmě i proto tvůrci, vědomi si nedostatečnosti scénáře, vyrukovali se zahraničním mafiánským bossem a jeho poskoky. Zábava je to notně oprýskaná, jediné, co stojí za pozornost, je způsob, jakým Petr Nárožný okrade mzdovou účetní alias Janu Synkovou o kufr s výplatami.

Jak oblafnout manžela. Natočeno je to ovšem nezajímavě, líně a nebýt Petra Kostky, nestálo by to snad ani za reprízu.

Být svobodná a užívat si, to je sen mnoha dospívajících dívek, které si svůj oslňující život představují jako jeden nekončící mejdan. Jenže každá touha po absolutní nezávislosti sebou nese také nevyhnutelná rizika. V případě hrdinky tohoto televizního filmu se ovšem neplánované mateřství, tak, jak jej tvůrci ukazují v celé jeho obnažené tvrdosti, nestává pouhým rukojmím, ale především strmou cestou k zodpovědnosti a vlastně i k definitivnímu přerodu v ryzí ženství. Režisér Ludvík Ráža ani tentokrát, jak bývalo jeho zvykem, neponechal nic náhodě a celý příběh svěřil do rukou zkušených herců. Škoda jen, že Vilma Cibulková, stojící tehdy teprve na začátku své umělecké kariéry, nedokázala svou roli ještě přesně ukotvit a její herecký výkon tím bohužel dostává povážlivé trhliny; za mimořádně zdařilé lze považovat alespoň vedlejší kreace Vladimíra Brabce v roli zoufalého otce, podnikajícího zoufalý čin, Libuše Havelkové, Věry Galatíkové a Jiřiny Švorcové v epizodní roli primářky kojeneckého ústavu. Zdá se téměř nepochopitelné, že snímek nebyl v poslední době vůbec reprízován, přestože jeho ústřední téma je natolik závažné, silné a stále aktuální.

Drama jak řemen. Zpočátku se celý příběh jeví jako banální rodinný konflikt, který na vážnosti a naléhavosti nabývá teprve Zbyňkovým neuváženým útěkem z domova. Přestože se do pátrání zapojí všichni, šance na přežití je nulová... Vedle mladinkého Ivana Trojana stojí za pozornost i herecký výkon Gabriely Wilhelmové v roli zoufalé matky.

Příliš machiavellistické, než aby to byla pravda. Brilantní manželský rozhovor Hany Maciuchové a Jana Kanyzy o mimomanželských návnadách a úlovcích, prostoupený zdravým ironickým nadhledem, bohužel lehce kazí nevhodné soudobé aranžmá.

To je tak neskutečná ptákovina! (Ale výborně obsazená.)