panjosef

V podstatě prvotní, zkrácená, pracovní a nízkorozpočtovější verze Tetsua. Některé detaily nesou takový trošičku terminátorsko-matrixovský šmrnc. Pro příznivce Tsukamotových úchyláren (mezi které se samozřejmě řadím) povinnost, zbytek si na to nějaký názor asi taky udělá :-)

Heh, no z Kerna se opravdu stává stále větší vtipálek :-) .

Muhehehehaaaa, čím je Kern starší, tím je vtipnější a smířlivější. Šmíráctví je tu opět plno, ale spíše než snaha o hlubokou výpověď zde převládá ironie a hravost (včetně jednoho vtipného zpestření na záchodě). A taky nadšení natočit snímek o věcech, které každého někdy potkaly, ale nemluví o nich :-)

Jo dobré to je, i když první část přece jen o něco lépe. Dokud jsou všechny holky pohromadě v jedné skupině a procházejí jeskyní tak je atmosféra totálně hustá. Jakmile se objeví potvory a jednotlivé postavy se od sebe oddělí, tak atmosféra začíná padat, jelikož scény skáčou z jedné části jeskyně do druhé a nemůžeme si proto užít klaustrofobický strach z toho, že jsme s nimi stále na jednom místě. Ale i tak, vytěžilo se z toho opravdu hodně, budete se bát :-) .

Tenhle hongkongský horor má jednu z nejhustších atmosfér co jsem v podobných filmech viděl. Čistá esence prokletí, zla a zániku, všudypřítomná bizarnost a pocit jako při té nejhorší noční můře. Hongkongský zaklínací horor se zde mísí s bizarností, blízkou Lynchově Eraserhead (toto přirovnání jsem zaznamenal na IMDB a musím s ním souhlasit). Interiéry jsou temné jako v nejtemnějším podsvětí a i scény z běžné reality zde působí tak tísnivým dojmem, jakoby stále bylo někde něco špatně. Podobný kontrast čiré temnoty a stejně tak ponuré reality mne kdysi podobným způsobem dostal při sledování Barkerova Hellraisera. Parádní maskérské a vizuální zpracování je samozřejmostí. Pro hodně diváků bude zřejmě velkou zatěžkávací zkouškou už hned samotný úvod, ve kterém je Shu Ya na návštěvě u svého postiženého bratra. Tady to asi určitě pár lidí vypne s rozhodnutím film nikdy nespatřit. Ještě že jsem tenhle film neviděl někdy v dětství, býval bych skončil někde v nervovém sanatoriu a tiše slintal na zamřížované posteli. Jeden ze zapomenutých klenotů obskurní hongkongské horror kinematografie.

Povedenej japan psycho horor o hodně šílené rodině. Co dodává tomuto filmu na hodně husté atmosféře je nepochybně hudba a všudypřítomná temnota interiérů domu, kde se většina hrůz odehrává. Novinář Mitsu by mohl mít trochu lepší vedení, tomu než některé věci dojdou to se divák chytá za hlavu, ale vlastně on byl pár dnů v nové práci :-) . Ale jinak fajn, dobrá čtverka.

Animované a právě proto maximálně působivé pojetí známého motivu. Film začíná jako nevinný romantický večerníček a postupně se mění v nefalšovaný horor a nevídané animované pojetí zániku a zmaru. Minimalistické pojetí animace zde oceňuji jako výrazné plus, díky kterému dobře vyniknou některé jemné detaily (kopcovitá krajina, noční hřbitov), dokreslující celý příběh.

No teeeda, takováhle dekadentní míchanice, klobouk dolů. Člověk neví co bude následovat, hudba všechno staví do úplně jiných dimenzí, do toho to potrhlé chování postav, k tomu ústřední kanibalský motiv...tomuhle se říká dobře provedená hra s divákem a jeho očekáváním. Hodně solidní počin.

Parádní a notně bizarní HK horor plný černé magie a zaklínadel, štírů, domorodých rituálů (včetně dost nechutného pojídání kohouta), atd. Nebudu se zde moc opakovat, Flipnic napsal komentář poměrně vyčerpávající. Věc, která mne zde jako jediná trochu zaráží je hudba - to je buďto v některých momentech přímo puštěný soundtrack z Alien a nebo se tvůrce hudby tímhle soundtrackem Jerry Goldsmithe natolik inspiroval že ho prostě obšlahl skoro do detailu. Vzhledem k tomu, že film je technicky natočen poměrně zdatně, vrtá mi hlavou takovéto laciné řešení hudebního doprovodu. Že by na poslední chvíli došly prachy? Nevím nevím. Nicméně film je i tak výborný, takže si poctivou čtverku určitě zaslouží.

Leptirica a Sveto mesto nejsou jedinými exkurzemi do hororového žánru, které Kadijevic realizoval. Dalším perfektním exemplářem je tento krátký televizní film ze stejného roku jako Leptirica, který můžu klidně nazvat ponurým gotickým hororem. Motivem tento snímek připomíná o něco mladší polský Dom Sary od Zygmunta Lecha. Jednoduchý příběh mladíka Ivana, který na tajemném sídle v nitru pusté krajiny potká záhadnou (a mimořádně přitažlivou, zejména pak v první části, kdy je oděna do černých šatů) Sybilu a jejího sluhy Bartolomea a postupně poznává jejich tajemství je prodchnut úžasnou atmosférou, skvělými temnými interiéry hradních pokojů se svícemi, mrtvolným nádechem, hrou světel a stínů, zneklidňujícími zvuky (včetně kvílícího větru, který je slyšen až do nitra pokojů) a stísněností. V tomto Kadijevic v mnohém překonává svoji Leptiricu. A režisér si rovněž pro své horory patřičně umí vybrat hlavní ženské postavy a jejich představitelky, jak Sybila (Olivera Katarina) zde, tak rovněž i Radojka (Mirjana Nikolic) v Leptirice a Katarina (Branka Pujic) ve Sveto mesto jsou opravdové femme fatale :-) .