Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Krimi
  • Animovaný

Recenze (1 006)

plakát

Nepřemožitelný (2006) 

V rámci žánru celkem fajn. Neurazí, nenadchne. Je fakt že při některých scénách jsem pro množství patosu div nevyletěl z kůže a při jedné běžecké sekvenci při zápase se mi chtělo volat: "Běž, Forreste, běž!!!", a taky už mě unavuje že u každého takového filmu vždycky ukazují jak hlavní hrdina přijde o peníze, o práci, o ženu.... Ale na druhou stranu je možné, že všechny ostatní filmy s podobnou tématikou se opičí po osudu Vince Papaleho, nevím... Jinak, jak jsem říkal, neurazí, nenadchne... 70%.... P. S. Pořád mi nejde na rozum jestli má americký fotbal nějaká pravidla ohledně nedovolených zákroků... Přijde mi to jako dost divně nedomyšlený sport... Něco jako legální Rowdies nebo Hooligans....

plakát

Muž z Ria (1964) 

Mám trochu dilema. V původním znění se to jen tak sehnat nedá, původní dabing taktéž a na nový dabing se sedmdesátiletým Jiřím Krampolem se dívat nebudu. Takže tenhle film jsem naposledy viděl jako cca sedmiletý a to už je pár let, takže si skoro na nic nepamatuju... P. S.: Po shlédnutí s původním dabingem - 4 hvězdičky....

plakát

Shrek: Zvonec a konec (2010) 

Hrůza a děs. A strašná škoda. Shrek, tedy jeho první dva díly abych byl přesnější, to je dnes již kultovní záležitost. Velice nekorektní humor, přímočarý tah na bránu a na bránice, výborné parodie, to vše obsahovaly první dvě epizody. U třetího dílu již zkušenější divák určitě postřehl, že se něco děje. No, a tady se stalo něco moooooc a moooooc ošklivého. Neuvěřitelně stupidní scénář, který nedá dohromady ani pět vtipných scén či hlášek (resp. dohromady jsou tu tak dvě vtipné hlášky a dvě scény), naprostá absence nekorektního humoru, kterým vládli první dva díly a všude ten ubíjející patos. Je vidět, že se tvůrci tentokrát rozhodli zaměřit se na dětského diváka. Tomu by se mohlo líbit jak různé postavy padají, divně se pohybují a tak. Na druhou stranu si ovšem říkám, jestli se děti nebudou u některých scén trochu bát... No, těžko říct. Každopádně pokud jste viděli trailer, tak už jste se dostali k tomu nejvtipnějšímu co film nabízí... Je to opravdu hrozná škoda že i Shrek bude končit v podstatě ostudou...

plakát

Piráti na vlnách (2009) 

Sice je tu pár nesrovnalostí v roku vydání písniček, ale nevadí. Tenhle film je zářným příkladem pravého britského umu a humoru. Skvělí herci v hlavních rolích, vynikající výběr hudby, úžasné hlášky, to vše v příjemném balení určité rebelie, vzbouření se proti autoritám. Ale trošku mě na konci naštvalo to uklidnění pro diváka o tom, jak je to dnes s rádii v Anglii. Podle nich tam hrají rock a pop každý den.Ovšem když si uvědomím, že do popu patří třeba i Lady Gaga nebo Justin Timberlake a jim podobní, tak mám dojem že ta doba v níž se film odehrává je opravdu pryč. Škoda.... Tehdy alespoň ještě pop neznamenal něco odporného...

plakát

Ten kluk je postrach 2 (1991) 

Je fakt, že jako kluk jsem se celkem smál i u scény z lunaparku, ale dnes už mě rozesmějí pouze dvě blicí scény, jedna z Team America a druhá z bůhvíkolikátého dílu Family guy, v němž Brian zjišťuje, že se vyspal s přešitým mužem. Každopádně jednička filmu Ten kluk je postrach nebyla nijak oslnivá, ovšem ve srovnání s dvojkou geniální. To je tak jediný přínos tohoto filmu...

plakát

Ženy v pokušení (2010) 

Tak musím zase jednou pochválit Jiřího Vejdělka. Tenhle ještě stále dost mladý režisér se pravděpodobně nikdy nebude řadit mezi nějaké tvůrce, kteří jsou všem dáváni za vzor, ani se nebude vyskytovat v žebříčcích nejlepších českých režisérů, nicméně je jedním z mála (ne-li úplně jediný) domácí režisér, který dokáže točit komedie, které se líbí všemu nesoustředěně pasivnímu diváctvu, zvyklému na hollywoodské blockbustery, lidem, kteří za nejlepšího režiséra mají "toho americkýho, jak natočil tenkrát ten film o tom asteroidu" a kteří jsou štěstím bez sebe u "geniálních" rozhovorů v novém Souboji titánů, ovšem stále je to režisér, který si zachovává tvář a zároveň nikoho neuráží. Točí komedie o věcech které zná a v rámci žánru oddechových letních komedií se může směle měřit s kdejakým hollywoodským nemehlem, který ani s rozpočtem 80 mil. dolarů a slavnými herci nedokáže natočit něco alespoň trochu koukatelného... Jsem přesvědčen, že Jiří Vejdělek by byl v L. A. poměrně velká hvězda. Populární režisér... Podle mě by se tam neztratil a ještě by točil filmy s trojnásobným rozpočtem co teď. Co říci o filmu? Ženy v pokušení jsou komedií pro ženy... Nebo převážně pro ženy a mimoto i pro páry... Já sám jsem po chvalozpěvu od přítelkyně čekal poněkud víc, to je pravda, ale stěžovat si nemůžu. Výborným překvapením pro mě (jako pro všechny ostatní) byla paní Eliška Balzerová, která nikdy nebyla nijak oslnivě krásná, ale v pokročilém věku jí to sakra sekne a navíc si zahrála nesmírně sympatickou postavu, na jakou u ní (ve filmu) nejsme zrovna zvyklí. Každopádně jí hraje skvěle a je jedním z největších plusů celého filmu. Ono těch plusů, alespoň co se herců týká, je hned několik. Snad kromě místy (zřejmě schválně) přehrávajícího Jirky Macháčka se to týká všech ústředních herců. Hodně mile mě překvapil i Vojta Dyk, o jehož hereckém talentu jsem neměl nejmenší tušení, a s povděkem jsem kvitoval rozsah hereckého prostoru v traileru a v reklamách tak opomíjeného Roberta Zacha, který je přeci jen s ohledem na své sympatické herectví dosti opomíjený. O kvalitách Lenky Vlasákové se zmiňovat nemusím, těch jsem si všiml již dávno.... Každopádně film je v rámci žánru (který se u nás tak moc nevyskytuje) velice vtipný, jedná se o nadprůměrný kousek i v mezinárodním měřítku, ovšem opakuji, v rámci žánru. Obrovské plus dávám Jiřímu Vejdělkovi za to, že se vyhnul trapnému karikování mužských postav... Takže těch 73% (k datu 7. června 2010) je slušivých a zasloužených....

plakát

Máj (2008) 

Zfilmování literární klasiky se dá pojímat mnoha způsoby. Může to dopadnout jako staré Majovky, kdy se události zpřeházejí, vymyslí se naprosto jiný příběh a postavy se různě vyměňují, ovšem film se tím značným způsobem zpřístupní, tak aby se na něj podíval každý. Pak tu máme případy jako třeba P. S. Miluji tě. Vezmu knihu, z ní odeberu základní dějovou linii a některé postavy, přenesu děj do Spojených států, aby to Američanům nepřišlo moc exotické a udělám z toho bezduchou ždímačku peněz a kapesníků, kde i ti nejlepší herci šíleně přehrávají a tím dosáhnu toho, že se ženská část publika jen pohrne. Pak se můžete setkat s Potterovkami, kam se nacpe všechno, ovšem všechno se brutálně zkrátí na úkor pochopitelnosti a propracovanosti. Směsicí všech výše jmenovaných způsobů je Pán Prstenů. No a nakonec přichází domácí půda a režisérův počin Kytice. Vezmu pět nejznámnějších balad, obsadím špičkové herce (nebo alespoň takové, kteří své party přesvědčivě odehrají), kteří dokáží krásné a notoricky známé básně odříkat tak přirozeně jak to jen jde, přidám skvělou hudbu a vizuálně zajímavou a v naprosto nepejorativním slova smyslu kýčovitou kameru a vyjde mi z toho ušlechtilý klenot, na který se krásně dívá a je tu jen velmi málo much, které bych mohl hledat. Inu, Máj nepatří ani k jedné z výše jmenovaných skupin. Oproti kategorii Harry Potter a spol se tu nezkracuje, ale naopak protahuje, oproti Kytici se obsadí alespoň do hlavních rolí herci u kterých je šumafuk jestli jsou schopni pronést jednu jedinou větu, oproti Majovkám se příběh nesnažím zpřístupnit a oproti P.S. Miluji tě se nedokážu zaměřit na žádnou část publika. Pokud se na nějakou část publika režisér zaměřil, nejvíce by se dala podezřívat ta pánská. Na Sandru Lehnertovou se vážně moc pěkně dívá, ovšem i tomu největšímu čumilovi musí v průběhu snímku dojít že její častá nahota zřejmě nahrazuje naprostou absenci hereckého umění. Teorii o mužích ovšem odporuje obsazení Matěje Stropnického, na kterého se alespoň trochu svéprávný muž nemůže ani podívat a zákonitě ho musí vnímat jako naprostou urážku svého druhu... Co říci o Máji víc? Režisér zde některé postupy z Kytice dodržel, například použil dobrou (neříkám že výbornou, protože místy opravdu působí jako pěst na oko) a příjemně poslochatelnou muziku a opět velice kýčovitou (tentokrát zde náznak pejorativnosti je) kameru a hlavní tíhu překrásných a notoricky známých veršů hodil na bedra zkušeným hercům (jednomu). Jan Tříska se snaží seč mu síly stačí, leč i on se občas trochu pozapomene a hned si zřejmě neuvědomí že nestojí na jevišti. Zdatně mu sekundují spolehliví matadoři Juraj Kukura a Vladimír Javorský a bohužel trochu přehrávající veteráni Bronislav Poloczek, Nina Divíšková a Jan Přeučil. Jinak stojí za zmínku pouze Kryštof Hádek, který se jako jeden z mála opravdu snaží a některé scény svou přítomností vyloženě zachraňuje. Toť vše. Vezmu-li to trochu matematicky, tak mi vyjde: Výčet kladů: Hudba (většinou), kamera (občas), Jan Tříska (sem tam se zapomínající), Juraj Kukura, Kryštof Hádek, většinou pan Javorský a alespoň v první půlce tělo Sandry Lehnertové... Nevýhody: Hudba (občas), kamera (Většinou), Matěj Stropnický, Matěj Stropnický, Matěj Stropnický, Matěj Stropnický, Sandra Lehnertová, Sandra Lehnertová, nepřesnost při scéně popravy, trapnost některých dialogů a bohužel místy i samotné verše.... Sečteno a podtrženo: Dávám 2* a to jsem moc a moc hodný....

plakát

Smrtonosná past 3 (1995) 

No, dá se říct, že je to svým způsobem i o něco lepší než poměrně slabá dvojka...

plakát

Někdo to rád horké (1959) 

Tenhle film znám již pěknou řádku let a vždy jsem ochoten se na něj znovu podívat (v původním znění i s úžasným původním dabingem) a znovu a znovu se musím smát všem těm skvěle načasovaným gagům a naprosto geniálním slovním přestřelkám a vůbec veškerému slovnímu humoru, kterým tento skvost světové kinematografie oplývá: "A pak najde policie dvě mrtvý dámy a daj nás do ženský márnice. A až nás tam svlíknou, tak já umřu hanbou." Kdo neviděl tenhle film, tak je neuvěřitelně ochuzen... Tohle je pro mě za 100 rovných....

plakát

Potíže s Harrym (1955) 

Ano, ano.... Je to tak. Alfred Hitchcock nebyl zcela normální.... Jeho zvrhlý smysl pro humor, to je v podstatě vývozní artikl. Každopádně jsem se u tohoto filmu velmi příjemně pobavil. Bylo zde i několik hluchých míst, ale herci byli výborní (Shirley byla prostě božská), hudba zajímavá a humor tak výstřední, střelený a tak britský, že si nemohu stěžovat... 80%