TheDarKnig

Plakal jsem štěstím

Vypujčím si jeden vševypovídající komentář z Youtube: "PURE GENIUS". A ono to takové skutečně je. Na nějaké problémy s kolísavým tempem, nehezky kouskovanou hudbou či odklonění od předlohy teď neberu opravdu ohled, neb je to fanouškovská práce v tom nejlepším. S takto velkým srdcem, které je vyrváno z hrudi! Mňauky Mňau. A já vždy přemýšlel, co mi ta indonézština připomíná

děsivá vize budoucnosti? Výjevy z apokalyptického bijáku? Černočerná komedie o značně přehnaně zlé postavě? Ne, pouze zobrazení každodenní reality dnešní krásné doby svobody, demokracie a prosperity. Co dalšího k tomu říct? Snad jen: Lachtane, dávej si pozor i na svou kůži, kde se člověk moudrý obrátí, když mu dojdou bratranci?

Videoherní svět má nového hrdinu. Hrdinu, který hravě strká do kapes všechny ty Master chiefy a Snaky a Painy apod. Je tu James D. Rolfe, zuřící videoherní Nerd, který rozseká vše, co vykazuje byť jen i ty nejmenší příznaky akutních střevních potíží zvaných sračka. Do jeho recenzí jsem si ještě stále myslel, že USA je ve vulgarismech značně zaostalá. Děkuji Nerde, žes mě zasvětil do těch nejhlubších fekálních tajů a způsobil několikanásobné úmrtí smíchy. Ale ani Smrt nemá šanci když přijde na řadu další díl tvého pořadu. Dokonalá zábava, výborný hrdina, perfektní koukatelnost, parádní příběh, žádné ovládání, které by šlo podělat. Trefa do černého

Tykwer a Wachowski bros... ehm sourozenci a film, překračující všechny možné časové i žánrové hranice? Ano, věřil jsem tomu, že to bude pecka, hned poté co jsem viděl krásně sestříhaný 5ti minutový trailer v červenci. Byl jsem zklamán jako u jednoho nedávného scénaristického failu? Vyjadřovacím způsobem Hanksova maniakálního písalka Hell no! (pro csfd použita mírnější verze, pamatujme na děti). Film nesmírně silný jako celek, velmi funkční jako poetická mozaika života napříč generacemi i jako nadsazená občas mírně morbidní pohádka o hledání plnohodnotného života. Skáče se tu v žánrech, skáče se tu v čase, skáče se tu ehm.. vzduchem, krve není nedostatek, ale tam kde je, má zcela opodstatněný význam. Po stránce filmařské je to navíc klenot jakbysmet, jediná výtka by snad byla k těm západům slunce. Jinak tvůrci Matrixu neztratili nic ze svého umu natočit scény, které lahodí oku svou krásou a někdy i duši svou obrazností. Ale největší význam má asi to prolínaní, bez něhož by na jednu stranu jednotlivé příběhy fungovaly víc uceleně, na druhou stranu by film naprosto ztratil význam. Naštěstí se povedlo spojit vše tak umně, že vůbec nevadí, když je jeden příběh z futuristické totality, druhý z 19. století a třetí z krásně retro 70. let - scény gradují stále výborně, používá se vizuální i obsahové podobnosti a vznosných monologů o lidech, víře a lásce - zní to jako klišé či humus? Někdo méně zkušený by z toho lehce mohl hnůj udělat, ale tihle tři vizionáři to pochytili maximálně opatrně a maximálně úspěšně. Ve výsledku tu tak máme šest příběhů o (ne)obyčejných lidech, postavených před ty největší rozhodnutí v jejich životech a bojující s vnějšími i vnitřními démony (Old Georgie skvostný). Hudební stránka velmi dílu pomáhá, nejsem si ale jistý, jak to bude fungovat mimo - každopádně velkou část zmíněné gradace tvoří právě ona. Po herecké stránce asi nemusím nic psát, ale tenhle nápad, ještě více svazující příběhy dokupy, byl geniální. Masky jsou sice občas přehnané a úsměvné, ale jindy zase naprosto plní svou funkci. Osobně jsem jich dost nepoznal. k shrnutí: Filozofující velkofilm, který ale čerpá největší sílu z na první pohled často malých lidských příběhů, vedoucích k velkým věcem. A taky samozřejmě z režisérského tria, děkuji za připomenutí Matrixu. Nechybí humor, napětí, vážné otázky, emoce, láska, víra. Najdete tu snad všechno, jenom ne přepálený obsah a nefunkční děj

párkrát to ztrácí tempo a několikrát to vypadalo, že by tomu nějaká půlhodina méně nevadila. Ale každá takováto chvíle je přebita další sakra sexy nebo sakra stylovou nebo dokonce sakra hlubokou (ano, Travolta a jeho zpověď mně fakt silně překvapila) scénou, navíc celé je to natočené tak vizuálně sytě a eye-candy, že to i přes jednoduchost příběhu prostě nejde nemilovat. Připočítejme to, že tato jednoduchost film v ničem neomezuje, naopak dokonce mu sedne a máme tu návrat Stonea ve velkém. A závěr je opravdová třešnička na dortu a s přivřením nějakého toho vydloubnutého oka i pěkný mindfuck. Hudba samozřejmě celou tu uvolněnou, přitažlivou atmosféru zdatně podporuje, většinou pěkně energicky. Herecky.. nu tady jsem při úvodních titulcích chvíli opravdu zíral, protože takovouhle nářezovou sestavu ve většinu thrillerů jen tak nevidíte. S hlavní trojice byl největší sympaťák samozřejmě naprosto nepoznatelný Aaron (fakt, kdo by to na toho kluka s Kick-Ass řekl), ale dokonce i toporňák Kitsch se zas tak úplně neztratil. Blake Lively není zrovna A liga, co se herectví týče, ale who gives a f..., když je to takové lahůdkové zboží, její monology jsou jedním z vrcholů filmu - ten hlas! Salma Hayek se asi definitivně přehoupla ze strany ozdoby na stranu mentora/matky, což je na jednu stranu asi dost smutné (ten čas letí), na druhou stranu ji to stále sluší skoro jak za časů Desperada - no problem. Del Toro se svým psychopatem a ještě nebezpečnějším přízvukem zábavný a Travolta - nu, Travolta je Travolta. Abych to teď už uzavřel - Oliver Stone znovu prokazuje svou mnohotvárnost a tentokrát ve stylu Tonyho Scotta (RIP) přináší staronový akční kousek plný odvázanosti, násilí, eye-candy a antihrdinství. Ale hlavně, třeskutě jsem se bavil :))

Asi nejzásadnější role Nicolase Cagea. V současném stavu ji bude překonávat už jen velmi, velmi těžko. A Niccol se znovu zařezal hluboko do mého těla. Kruté, vtipné, nadsazené, mrazivě reálné, dojemné, sprosté - Satira. Co víc si přát? Snad jen počátek WW3, ať si holomci užijou těch pár hodin předtím než se nad světem navždy rozprostře spad.

Anglosaská tvorba mě prostě neustále sráží na kolena. Jak to dělaj? :) A druhá série do seriálu přináší až nepatřičně působící epic náladu. A já to žeru. Nathan ftw. 3. sérka nijak nepřekvapí, zpočátku jedna postava citelně chybí, ale postupně si člověk zvykne. Ale trochu se začíná vařit z vody a chybí tomu ta osudovost dvojky. A závěr mi moc slibný teda nepřišel.... .... Já hlupák zcela podcenil stoupající sílu nového příchozího. To, co nevypadalo slibně, náhle dalece přesahuje mé nejbláznivější představy a v té kadenci ostré palby nejtvrdšího kalibru jsem měl co dělat, abych vyvázl se zdravým rozumem. Králík na hrad!

Did I fall asleep? Přes takovou smršť nápadů, invence a originality, výborných zvratů, zajímavých postav a chytlavého děje v klidu odpustím to mírné váhání v prvních pěti dílech. Proč bych to měl Whedonovi zazlívat, když za to vlastně ani nemohl. Nechápu uživatele, kteří kvůli tomuhle dají seriálu dokonce jenom 3 hvězdy. "Do you trust me?" With my life, Whedon.

Má to své mouchy, oproti geniální předloze Franka Millera to postrádá tu neskutečnou kresbu, která udělala z Bruceova návratu do jedné letní výhně neskutečně pekelný zážitek, a pak taky Batmanovi vnitřní monology, ačkoliv ty hlavní, tedy týkající se psychiky a duševního stavu hrdiny, se podařilo tvůrcům docela povedeně nahradit pomocí těch několika představ. A ten hlavní monolog, zobrazující katalyzátor a zdroj síly, tam nechali. No ty ostatní tam přece jenom trošičku chyběli, ale chápu, že film je jiný druh média a absence těchto faktorů byla zdárně překonána trumfy, které drží zase ono. A popravdě, vizuálně to je naprostá špička mezi těmito animáky, moji úvodní mouchu tedy berte s rezervou. Pak je tu úžasná, nekompromisní, tvrdá akce ne nepodobná té z TDKR, ovšem ještě poctivěji vypadající a hlavně neomezená hloupými pégéčkami. Atmosféra je celou dobu hrozivě ponurá i díky hudebnímu doprovodu, který definitivně zařadím mezi svou top v žánru. A jelikož je to téměř stoprocentně přesná adaptace TDKreturns (aby nedošlo k mýlce :)), má to scénář, který donutí lecjakou slabší povahu přidat se k Amišům. Při zprávách o každodenních vraždách, scéně s mamkou či mutantích hrozbách svíralo i mě. Nejde v tom nevidět dnešní svět. A to co zde chybí jsou lidé schopni ho změnit. Samozřejmě film/komiks funguje i jako psychologická sonda či sociální studie, v obou případech jako od prvotřídních doktorů. Miller je opravdu mistr, ne všechny jeho práce jsou takhle dokonalé, ale tímto se zapsal do historie a vytvořil přesně to, čemu se říká nadčasová záležitost. PS: Možná, že se mnohým můj názor nemusí pozdávat, protože tahle část byla ještě taková přímočará, čemuž odpovídal i záporák ala Bane (ted křivdím Baneovi, protože jemu by Batman asi nikdy neřekl, že není moc chytrej), a možná i na tak velkolepý příběh s takovým přesahem "nikdy to nevzdát" příliš komorní atmosféra, které nepomohl ani generál ani Two-Face. Nebojte se a počkejte si na part 2. Tam uvěříte a budete zoufale vyhlížet symbol netopýra na nebi.