dopita

Zpočátku velmi zajímavé, posléze utahané a uspávající. Z herců stojí za zmínku pouze Sigourney Weaverová.

Nic moc. Martin Scorsese dělá ze zloděje a zparchantělýho gaunera téměř hrdinu a ještě to podává jako komedii. Vzhledem k tomu, že je to podle skutečných událostí, s tím mám trochu problém. Ale jen trochu, větší problém mám s tím, že mě Scorsese režisér opět nijak zvlášť nezaujal. Film je poskládán ze spousty scének, jejichž kvalita je velmi různorodá. Třeba pasáže, kdy Jordan Belfort pronáší dlouhatánské proslovy svým zaměstnancům (kteří na ně reagují podobně hystericky, jako severokorejci na bláboly Kim Čong-una) jsou občas až k smíchu. Podobně přepálenejch scén je ve filmu hromada, jako třeba první setknání s FBI na jachtě, nebo nepovedené předání peněz mezi Donniem a Bradem, ukončené policejním zatčením kdesi na parkovišti u obchoďáku. Těch hodně povedenejch, jako třeba první setkání Jordana a Donnieho v restauraci, nebo jejich společné baštění prošlých pilulek Lemon (a následujících asi deset minut) je bohužel hodně málo. A několikrát jsem vůbec nepochopil o co rejžovi vlastně šlo. Jestli o humor, nebo o satiru či co...? (kraťounká scénka pádu letadla, které mělo zachránit trosečníky). Martin Scorsese neumí natočit rozhovor dvou postav jako Tarantino, odvyprávět příběh jako Spielberg a ani dát filmu lehkost jako Woody Allen. Řemeslo sice ovládá velmi dobře, ale těch ambicí je přespříliš a film jako takovej se mu rozpadá pod rukama. Radši si znova pustím Casino, než tohle...

Docela odvážně se Redford rozhodl, když kejvnul na tenhle film. Moc toho nenakecá, ale očima toho uhrál hromadu. I režisér odvedl dobrou práci, i když by filmu neuškodilo mírné zkrácení. Sice mám pocit, že se jedná spíše o cvičení na téma jak diváka nenudit nekomplikovaným dějem, než o ňáké vyprávění dramatického příběhu, ale nakonec proč ne. Dívá se na to povětšinou docela dobře a ona nuda se vyskytuje jen velmi zřídka.

Zpočátku se zdá, že jsou charakterové karty jasně rozdány. Jenže pozvolna se začne ukazovat, že klaďas může mít i své horší stránky, že zpočátku nesympatická postava má ke svému chování své dobré důvody, atd. Zkrátka takovej guláš řekl bych. Guláš proto, protože režisérka sice natočila líbivej film na kterej se dobře kouká, ale jako psychologická sonda do světa šoubyznysu se jí to moc, vlastně hodně, nepovedlo.

Kdybych měl film porovnat s Verhoevenovým originálem tak by byla odpověď celkem jednoduchá: novinka v lecčems výrazně ztrácí a v něčem naopak docela boduje. Kdysi to byla sirová satira, tentokrát snad psychologickej film nebo co, o přerodu téměř mrtvoly v téměř robota. Nakonec proč né žejo, opakovat už jednou natočené by nikam nevedlo. Důležitý je, že se na to dá koukat, i když té psychologie bylo na můj vkus na 100 milionovej film trochu moc. A taky výrazně pokulhávají akční scény. Jo a taky mě vyloženě srala hudba, samozřejmě kromě tradičního Poledourisova hudebního motivu, kterej se ale filmem mihnul snad jen dvakrát. Nicméně režisér dokazuje, že není žádnej břídil a film i přes prachbídné akční scény docela pěkně graduje. Znova ale film vidět nechci, to si radši pustím původního RoboCopa.

Příběh nestojí za řeč. Je to typická americká vykalkulovaná slátanina, která je sotva na jedno zhlídnutí. A i to jedno zhlídnutí je chvílemi utrpení. Některý scény jsou trapný a některý zbytečný - třeba páprdové v porotě na miss. Naštěstí některý scény jsou docela vtipný a všechno je to natočený takovým tím neškodným stylem, kterej nenáročnýho diváka určitě neurazí. Nebejt vpravdě luxusní a extrémně sympatické herecké sestavy, hodnotil bych o poznání hůře.

Nevim jak kvalitní je předloha (divadelní hra), ale z filmu mám pocit, že mohl bejt mnohem, mnohem lepší. Především první polovina filmu se hrozně táhne. Až v druhé, když se vztahy mezi hrdiny začnou moc pěkně vyhrocovat, nabere film potřebné tempo. Kvalita filmu stojí především na scénáři, částečně na hercích, ale rozhodně ne na režisérovi.

Lars von Trier to asi v hlavě nemá uplně v pořádku, ale to nevadí, nejlepší režiséři jsou vždycky trochu nenormální. Jenže on je pouze průměrnej režisér, kterej ze sebe dělá něco, na co rozhodně nemá. Očividná je snaha bejt za každou cenu kontroverzní, nekonvenční, kromě softu nacpat do filmu i pár sekund hardu a tvrdit, jaký je to všechno strašný umění. Není. Především by to chtělo víc soudnosti, vyházet zbytečný a nudný scény (smrt otce nebo třeba celá scéna s Umou Thurmanovou) a soustředit se na příběh a ne jen na to, jak šokovat.

Mafián s manželkou a dvěmi dětmi se schováváj díky programu na ochranu svědků. Ovšem onen mafián se pořád jako mafián chová, takže občas někoho seřeže, občas někoho sejme... Zbylí členové rodiny se s tím taky moc nebabraj. To mě bavilo. Pozitivní je i herecký obsazení a celkem příjemná atmosféra filmu. Luc Besson byl kdysi výborný režisér a i když Mafiánovi zdaleka nedosahujou kvalit některých jeho starších filmů, dokazuje, že pořád umí a co se mě týká, rozhodně jsem neměl problém s tím, že bych se nudil, nebo třeba že by měl film problém s hluchými místy.

Nebejt to natočený podle skutečných událostí, tak hodnotím o hvězdičku méně. Tři čtvrtiny filmu ještě docela ušly, není to žádná sláva, ale ani průšvih, ale závěr je přeslazenej tak, až by jednomu povolil svěrač.