MirkaP

Chlapský film z Afriky, jaká už neexistuje. Celé je to dobré, ale ten konec (pěstní souboj u kašničky a jeho finále) je úplně nejlepší.

Shlédnuto v rámci snahy o zacelení mezer ve vzdělání. Belmondo jako svižný  mladík sekunduje věrohodnému Gabinovi. Nejprve asi 20 minut sledujeme scény z 2. světové války, které nám mají vysvětlit, proč je Gabinova postava Albert abstinující alkoholik. Pak střihem uteče cca 15 let a na scénu přichází další násoska, tentokrát v mladší verzi. Zláká starou násosku a po určitých peripetiích lejou společně první ligu. Chovají se jako pitomci. Nakonec vše dobře dopadá, Gabriel /Belmondo odjíždí s dcerkou do Paříže a Albert opět cucá svoje bonbonky. Bude pokračovat v abstinenci? Moc bych na to nesázela. Název souvisí s povídačkou o potulných opicích v Číně, ale mě seděl spíš na to, že si udělali v zimě pořádnou opici.

Jak to dopadne, to jsem věděla dopředu, takže jsem se dívala jen kvůli zvědavosti na obsazení a výpravu. Výprava až dechberoucí, inscenační pojetí zarámované divadlem bylo zajímavé tak prvních deset minut, pak se z toho stala manýra. Co mi z toho zůstalo v hlavě - šklebící se Keira jako usmívající se Anna, postpubertálně působící představitel Vronského, kterému chybělo jakékoliv charisma, a pak osobitě ošklivá Ruth Wilson. Tanec a vůbec různé krásně choreograficky pojaté scény. Samotný příběh v dnešní době je již v podstatě nepochopitelný, ne že by lidi nepáchali sebevraždy, ale ty motivy bývají jinak posazené. Jo a moc se mi líbila Olivia Wilson v roli hraběnky Vronské.

Protože jsem kromě krasobruslařské kariéry o Sonje nic nevěděla, byl tento film pro mě objevný a donutil mě počíst si trochu ve wikipedii. Byl však poněkud nudný, věci se děly tak nějak samy od sebe a vnitřní motivaci hlavní postavy k sebezničení jsem nepochopila. Reálné archivní záběry na závěr potěšily. Celkově - kategorie "potěší ale nenadchne".

Já nevim, takové... jako pěkné, zajímavé, zvláštní a netradiční, ale divné divné - divné vyznění to mělo. /// Při dalším shlédnutí jsem přidala jednu *. Ale neříkala bych o tom pohádka, spíš psychologický film s pohádkovými motivy.

Beru to jako slibný rozjezd a dám šanci dalším dílům. Co jsem tedy zatím viděla - ponor do dost nepříjemné doby, kterou jsem zažila jako dítě. Doufám, že ne tak uplakané jako malý Staník, toho snad museli píchat špendlíkama, aby furt tak řval.  ///  Absolutně mě zaujala Melíšková jako čupr servírka, strašně jí ta paruka a černé mini-hadříky s bílou zástěrkou sekly. Jo, chodívaly takhle vystrojené na place všechny. Zvláštní kontrast s tou zaplivanostní čtyřek. Prostředí hospody ztvárněno velmi dobře, jen tam byla příliš dobrá viditelnost. Zakouřenost v podobné čtyřce totiž bývala taková, že nebylo vidět na to, co dělo tři stoly od pozorovatele, natož na konec lokálu. Detail, kdy Melíšková odchází domů, a na své pracovní oblečení hodí kabát a jde, mi připomíná, že hospodský personál smrděl kouřem na sto honů.  ///   Vybavil se mi jeden můj spolužák, který to "voe" používal místo čárky ve větě, a jako tečku používal výraz "voevoe". Dělávala jsem si z něj legraci, že by si diktáty měl přeříkávat po svém a za voe čmárat čárky, pak by měl za jedna. Někteří ani už nevnímali, že voe říkají, a byli schopni tak oslovit i učitelku (Helevoe souško).  ///  Kryštof Hádek svého hajzlíka s andělskou tváří podává moc dobře, tzn. je na pěst. Elišku Křenkovou jsem za těma brejlema vůbec nepoznala :D, až z titulků.

Přemýšlela jsem, proč nedat pátou hvězdičku. A na nic jsem nepřišla. Příběh znám z dětství z filmu Synové hor, který taky není špatný, ale je dost poplatný době (zejména chybějící postavou). Takže jsem od začátku věděla, do čeho jdu. Přesto jsem nespustila oko z obrazovky. Zpracování dokonalé, chytlo a nepustilo. Jarní jaro, zima mrazivá tak, že mrazivá je slabé slovo, vlastenectví v tom půvabném smyslu slova, emoce. A střet dvou tak odlišných dob (1913 / 1959). A neuvěřitelná postava Emericha Ratha, kterou nám komunisti poněkud zatajili.

Muzikálový Cyrano, tentokrát ne s velkým nosem, ale v těle trpaslíka. Ta písnička, když se chystají do beznadějně bitvy, mě teda dostala. Peter Dinklage taky.

Proč to dělám? A kam jdu? 😆

Milá Angličanka překvapila. Kvůli poskakování v čase to vyžadovalo trochu soustředění. Atmosféra v každém díle se dala krájet. A občas došlo i na jatka. Musím se na to podívat ještě jednou, aby se mi hezky spojily všechny souvislosti.