Olík

Dramaturgicky relativně obstojně vystavěná kombinace dobrodružství nesmrtelné knižní postavičky a osudů jeho tvůrců, která nám opětovně dokázala, že pánové Goscinny se Sempém byli svého druhu géniové a Mikulášovým eskapádám nikdy nebude slušet obrazovka nebo plátno kina.

„Nezvracet v taxíku“……já myslím, že název epizody mluví sám za sebe. Kdo je takovým fetišistou, že čte moje zdejší komentáře, dobře ví, jaký druh zápletek preferuji. Ano správně, potlačování zvracení to opravdu není.

Bracia polscy se poslední roky docela utrhly ze řetězu. Osobně jsem se musel k relativní spokojenosti pracně prokousat. Nejdřív jsem si na středoškolské chodby připadal až příliš starý a když se rozjela problematika sociálních pohlaví, jako bych cítil, že jsem úmyslně někam tlačen. Každou přibývající minutou jsem však byl víc a víc, do problému hledání vlastní identity, zabředával, až jsme nakonec já a Marta Karwowska dospěli k vzájemnému konsenzu. Tohle je prostě moderní téma a nejsem si zcela jist, zda jsou již na něj všichni potencionální diváci připraveni…..já nakonec asi byl.

Za vším hledej ženu. Jako, že tady máme další z řady naprosto zbytečných rádoby romantických komedií, tak za to může autorka scénáře Dagmar Šťastná? No asi ano, protože já ani žádnej jinej chlap jsme to nenapsali.

Jde to, ale dře to…..když použiji sportovní hantýrku, tak to prostě nelepí. Taková kdovíjaká romantika, založená na tuctovosti a když ještě navíc do jedné z hlavních rolí obsadíte uspávače hadů, jako je Nicolas Duvauchelle, tak vám nepomůže ani když trefíte jour J, heure H et minute M.

Jakoby Tarek Boudali bez Philippe Lacheaua ztrácel pevnou půdu pod nohama. I když hlavní viníkem bude nejspíše všeuměl Olivier Baroux (v tomto případě scénář a režie), protože se zápletkou o notorickém lháři, kterému se jeho vlastní nepravdy začnou zhmotňovat, se dá na v rámci nenáročné situační komedie pracovat  mnohem efektivněji.

V hodně příspěvcích se naráží na britský seriál Sex Education…..no když přivřu všechny oči, co jich mám…..ale stejnak, tak otevření pořád ještě nejsme. Možná toho tvůrci na jednu rodinu a jenom deset epizod naložili až přespříliš, plus nejsem zrovna zastáncem stylu, všechno se vyřeší v posledních pár minutách, ale jinak jsem byl docela mile překvapen.

Pětidílná normalizační retrosatira…..Švejkové, vychcánci, čecháčkové, gerojové, sraby, sobečci, proplouvači, prospěcháčci v čele s ukázkovým antihrdinou, u kterého si vlastně nejste jisti, jestli ho máte nenávidět nebo naopak. Tahle doba mne lízla jako dítě školou povinné a tak úplně nemohu hodnotit reálie, ale v tomto případě asi nešlo o co nejvěrnější zobrazení společnosti……i když od pravdy nebudeme zase tak daleko. Na prvním místě je tady humor….lidový, nekomplikovaný, jednoduchý. Na druhém obsazení…..Hádek výbornej, ale i například Lábus, Geislerová nebo Majer. A až na bronzovém stupínku přebírá medaili dnes již úsměvná, ale jinak smutná doba vlády jedné strany. Nebo alespoň takhle to pořadí vidím já.

Já jsem dítě osmdesátek a tak pro mne prezident Bill Pullman nebo kapitán Will Smith byli jednou z klasik mého dospívání….dokonce myslím, že jsem původní Den nezávislosti měl nahraný na VHSce. Ale co teď? Uběhly dvě dekády a já si nejsem zcela jist, jestli je úplně potřeba si pod stejnou „značkou“ dávat s emzáky další kolo v ringu.

Drnkání na vážnější strunku pokračuje, a i když se do zápletky opětovně vrací konzistence stolice, moje tři hvězdy si zatím drží.