Big Bear

V Evropě je již několik měsíců mír, ale v Pacifiku stále zuří válka. Po prohrané bitvě u Mariánských ostrovů stojí obrovské americké invazní síly před ostrovem Iwo Jima. Ten sám je již japonským územím. Američanům k invazi na Japonské ostrovy brání prakticky jen neskutečné a pro Američany nepochopitelné odhodlání a sebeobětování japonských vojáků.
---- Generální štáb japonského císařského námořnictva řeší poslední možnosti obrany císařství. Z bývalých jednotek jsou torza, letectvo má k dispozici jen několik tisíc letounů z nichž je bojeschopná pouze část. Nedostává se jak nových strojů, tak pilotů. Generální štáb preferuje ze zbytku bojeschopných jednotek zřízení sebevražedných letek kamikaze. Proti tomuto názoru je velitel námořního letectva Sendo. Tvrdí, že jen živí piloti mohou bránit zem proti nepříteli. Tvrdí, že pilot není bomba a že válka se dá zvrátit převahou na obloze. Podaří se mu přesvědčit velení o zřízení speciální stíhací jednotky vybavené nejmodernějšími stíhačkami Shinden Kai (Kawanishi N1K2 - J Američany, kteří letounům pro snadnější identifikaci dávali různá jména a přezdívky nazývaný ,,George''). S velkým úsilým shromáždí přeživší piloty z rozprášených leteckých jednotek z Rabaulu, Filipín i Iwo Jimy.
Z těch vytvoří stíhací letku se základnou v Matsuyamě. Mezi jeho hlavní rozkazy platí zákaz sebeobětování se. Divák tak má možnost sledovat nelehký úkol japonských námořních letců při obraně své země. Americká převaha na konci války byla obrovská. Letectvo se svými údery den ode dne hlouběji zakusovalo do japonského území, byla ničena infrastruktura, vojenské základny, letiště... Den co den svazy těžkých bombardérů B-29 bombardovaly japonská města. Američané měli technologickou i materiální převahu. Zatímco na začátku války patřili japonští piloti mezi světovou elitu, ke konci války jich už většina nežila. Jednotky byly narychlo doplňovány často nedostatečně vycvičenými piloty, jejichž um většinou nahrazovalo jen fanatické odhodlání...

Severní Afrika, Káhira. Na britském velitelství pověřuje generál Paterson dva důstojníky speciálním úkolem. Přepadnout německé velitelství v Bengází v Lybii a zajistit tam tajné dokumenty týkající se Rommelových strategických plánů. Kapitán Leith (Richard Burton) je bývalým archeologem a do armády se přihlásil na začátku války jako dobrovolník. Díky vykopávkám zná dobře poušť i místní nářečí, ví jak v poušti přežít a nechybí mu odvaha. Major Brand (Curd Jurgens) je důstojníkem z povolání v britské armádě již 13 let. Cvičí speciální jednotky ale ještě nebyl v boji. Sice ví jak se má člověk zabít nožem na blízko, ale sám to ještě nikdy neudělal. Ačkoliv Brand je jako voják z povolání pověřen velením operace a má velet 30 členům Commandos, již krátce po výsadku se projeví jako nerozhodný velitel a zbabělec. Velení se ujímá Leith což u Branda vyvolá strach z ostudy u velení po případném návratu z mise. Oba muži však mají mezi sebou ještě jeden problém. Je to Brandova žena Jane, kterou Leith před válkou miloval a kvůli začátku války opustil. Když se před misí náhodně objevuje v Káhiře jako paní Brandová aby pozdravila svého muže, náhodně se Leithem setká. Brand si všimne, že jejich radost ze setkání není jen čistě přátelská což u něj zažehne chorobnou žárlivost. Leith si běheme mise čím dál více uvědomuje, že by Brand byl nejraději, kdyby se mu během mise něco přihodilo a on se nevrátil... Nyní jsou oba muži se svým oddílem hluboko v nepřátelském území. Bude možné ji vůbec kvůli Brandově žárlivosti a zbaběblosti pozvolna přetavované v nenávist k energickému Leighovi úspěšně a ve zdraví dokončit?

Toto je příběh námořního pěšáka USMC z 2. světové války. Mnozí, kdo Guy Gabaldona ani neznali, dnes žijí jen díky němu.
Guy se narodil v L.A. a souhrou náhod se ve svých dvanácti letech se dostal do americko-japonské rodiny Nakano, která jej adoptovala. Zde se naučil jazyku a tradicím, které si rodina přivezla z Japonska sebou do USA.
Po přepadení základny v Pearl Harboru v roce 1941 byli všichni američtí občané japonského původu nařízením vlády internováni v internačních táborech po celých Státech.
Guy se stejně jako tehdy mnoho dalších mladých mužů přihlásil do armády. Vzhledem ke svému jazykovému vybavení byl přijat do jednotky námořní pěchoty jako tlumočník.
Účastnil se amerických vyloďovacích operacích jak na Saipanu, tak na Tinianu v roce 1944. Vzhledem k tomu, že uměl japonsky, dařilo se mu velmi dobře přemlouvat hladovějící japonské vojáky a zejména civilisty aby se vzdali. Civilisté živeni japonskou propagandou o krutém americkém nepříteli raději páchali i se svými dětmi hromadné sebevraždy (nejčastěji skokem z vysokých útesů). Američané byli tímto jednáním šokováni.
Odhaduje se, že Guy zachránil kolem 1500 vojáků a civilistů. Lze jen těžko odhadnout kolik to bylo v přepočtu životů amerických vojáků, kteří by jinak museli každého japonského vojáka v liščích dírách ostrovů, jeskyních a na stromech zabít. Guy Gabaldon byl za své činy navžen na Medaili cti a získal řadu vysokých vojenských vyznamenání. Zemřel 31.8.2006. Toto je tedy příběh Gabbyho - ,,krysaře ze Saipanu''....

Děj příběhu nás zavádí do Portsmouthu v Anglii během první světové války. Mladý poručík námořnictva Richard Saville jen tak tak stihne nastoupit do vlaku směřujícícho do Londýna. V kupé se seznámí s pohlednou Angličankou do níž se během cesty zamiluje. Vlak nejede přímo, ale je z něj nutno přestoupit na další. Ten však jede až za 3 hodiny a tak poručík přemluví slečnu k procházce a večeři v restauraci. Pohledný a elegentní Richard nenechává Lucindu chladnou a přitahuje ji. Díky procházce jim ujede vlak do Londýna a tak jsou nuceni přespat v hotelu. Z jedné noci se stane pět krásných dní, po kterých Richard požádá Lucindu o ruku. Ta jej však odmítne. Ví, že by námořního důstojníka viděla jen zřídka a takový život ona nechce. Oba, ač se milují se rozejdou... Přejde několik let i první světová válka. Bohužel již brzy začíná druhá. Richard Saville již není poručíkem ale velícím kapitánem eskadry křižníků plující Tichým oceánem. Jejich úkolem je chránit konvoje s tolik důležitým materiálem a surovinami, kterých se bojující Británii nedostává. V sektoru tras kovojů však nejsou sami. Je zde i jeden samostatně lovící vlk německá bitevní loď Essen. A lovec je to vskutku úspěšný a dravý. Na základě volání SOS z potopené transportní lodi odhadne Saville přibližnou polohu Essenu. Jelikož kapitánův křižník nemá pro stíhání už dost paliva, posílá Saville dva slabší lehčí křižníky Amesbury a Cambridge na lov... Nemá ani tušení, jak podivně osud spojí německou bitevní loď Essen, křižník Amesbury a Galapágy s jeho soukromým životem... // (Film byl natočen podle novely C. S. Forestera - Brown on Resolution. Ve filmu si křižníky a ,,bitevní loď'' zahrály skutečné lodi: Minonoska H. M. S Manxman, lehký křižník H.M.S Cleopatra a lehký křižník H. M. S. Glasgow - všechno veteráni druhé světové války, kteří v padesátých létech sloužily u Royal Navy ve Středomoří.)

Během druhé světové války vznikaly na celém území obsazeném Japonci zajatecké a internační tábory. Zde byli drženi jak spojenečtí vojáci, tak i civilisté resp. občané zemí, které byly s Japonskem ve válce. Ve všech táborech panovaly příšerné hygienické podmínky, zajatci umírali z důvodu nedostatku léků na mnoho nemocí (beri beri, tyfus, malárii, choleru, úplavici ad..) a na podvýživu, protože zejména s postupným obratem válečné štěstěny na stranu spojenců měli sami i Japonci nedostatek jídla. Případné balíčky od Mezinárodního Červeného kříže japonští vojáci včetně velitelů vykrádali a k zajatcům se z nich dostávala jen torza (pokud vůbec). V táborech panoval přísný řád a byla vyžadována naprostá poslušnost. Za každý přestupek hrozilo bití případně smrt. Jelikož Japonci používali zajatce pro otrockou práci, zbití rovnalo se nenastoupení do práce, nenastoupení do práce znamenalo snížený příděl již tak hubeného množství rýže což se v delším časovém horizontu rovnalo smrti. Spojenečtí vojáci oproti civilistům měli situaci o to těžší, že jimi Japonci pro něž zajetí bylo dle samurajského kodexu Bušidó největší potupou a zbabělostí pohrdali. Japonci nerespektovali Ženevskou konvenci a chovali se k zajatcům nesmírně brutálně. ---
Náš příběh se odehrává v jednom ze zajateckých táborů pro spojenecké vojáky kdesi v Malajzii. Válka již již před několika dny oficiálně skončila, ale zde v táboře ani ve vedlejším, kde jsou internovány ženy se to ještě neví. Plukovník Lambert, nejvyšší hodnost mezi zajatými vojáky tuto informaci má a s úzkou hrstkou nejbližších ji tají. Jeden z jeho mužů ji vyslechl na improvizovaném po tajmu sestaveném přijímači. Lambertovi muži právě z tohoto důvodu opakovaně ničí japonské rádio ve velitelském domě i když jsou za to tvrdě postihováni. Důvod je jednoduchý. Velitel tábora plukovník Yamamitsu a jeho zástupce kapitán Sakamura mají na svědomí tolik válečných zločinů, že jim za ně u případného soudního tribunálu hrozí oprátka. Oba jsou si toho dobře vědomi. Proto jsou rozhodnuti v případě prohry Japonska vězně v táborech povraždit. Lambert u svých mužů i v hrozných podmínkách tábora vyžaduje disciplínu. Vojáci ač Britové, Američané, Australáci a Holanďané jsou mu oddáni. Doposud vše co dělal mělo svůj důvod. Situace se však značně zkomplikuje, když se zprávu o konci války dozví i internovaný guvernér, který si jako školený předválečný diplomat myslí, že by bylo lepší informaci Japoncům sdělit. Nedaleko tábora navíc pro poruchu havaruje stíhačka US. Navy, jejíž pilot se zachání na padáku. Na místo je vyslána japonská hlídka, jíž jde pilot coby voják vítězné mocnosti v klidu v ústrety. Ke svému údivu je však zajat, svázán a odvezen na výslech k plukovníkovi Yamamitsuovi...

Po přepadení Německem došlo na celém okupovaném území SSSR k rychlému vzniku partyzánských skupin, které prováděly odbojovou a sabotážní činnost. Jednalo se jednak o zbytky sovětských vojsk, které díky velkému prostoru zůstaly izolovány v ,,kapsách'' během rychlého německého postupu a jednak o muže a ženy z řad civilního obyvatelstva. Díky nesmírně rozlehlým oblastem Ruska, hlubokým lesům, bažinám atd. neměli Němci prakticky žádnou šanci všechny skupiny zničit. Pokud se zjistilo, že někdo pomáhal partyzánům, chovali se Němci nesmírně brutálně a nejednou kvůli tomu byla vyvražděna a vypálena celá vesnice. Vladimir (debutující tehdy divadelní herec) Gregory Peck vede jednu z takovýchto skupin. Jejich základna je ve zbořeném klášteře uprostřed lesů poblíž města Tula, které leží asi 130 km od Moskvy. Jeho skupina je ve spojení s dalšími partyzánskýmim oddíly a narušuje Němcům zásobování sabotážemi. Odstřelují kurýry, vyhazují muniční sklady a podminovávají železniční tratě. Němci se jeho skupinu snaží zuřivě vypátrat. Chod jednotky narušují jen občasné ztráty některého ze členů při nebezpečných akcích. Vše se však záhy změní, když ke skupině dorazí krásná Nina. Ta je světově proslulou baletkou, toho času tančící v opeře Moskvě. Nina jako mnoho dalších umělců vyslyšela výzvu Stalina aby umělci jeli k jednotkám a bavili uměním unavené vojáky. Mezi Ninou a Vladimirem začne pomalu vznikat pouto, kterého si však všimne Jelena. Ta je Vladimirovou věrnou pobočnicí a tajně jej miluje. Nově příchozí žena tak do sehrané a perfektně fungující jednotky vnese neklid, navíc v předvečer velké protiněmecké ofenzívy.... Za zajímavost stojí účast H. Haase v roli kováře Fedora. (H. Haas dostal v roce 1939 výpověď z Národního divadla z rasových důvodů a posléze uprchl se ženou do USA).

Tento dokumentární film nás seznámí se dvěma vojáky, které osud v roce 1944 postavil proti sobě. Jedním z nich je Heinrich Severloh, který 6.6.1944 v jednom z kulometných hnízd na pobřežní linii v Normandii obsluhoval kulomet MG42 a kosil vyloďující se vlny amerických vojáků. Druhým mužem je David Silva, který se jako americký voják účastnil výsadku na pláž Omaha právě v palebné linii Heinricha Severloha... Severloh jako stařec pod tíží výčitek vyhledá na základě knihy Cornelya Ryana - ,,Nejdelší den'' Davida Silvu, který je na poslední stránce uveden jako jeden z dosud žijícíh účastníků výsadku. Bývalí nepřátelé se tak v roce 2005 v Normandii setkali. V dokumentu se dozvíme i podrobnosti z života obou vojáků doplněné historickými záběry z třicátých let i ze samozné invaze.