Laxik

Marně prohrabávám svoje paměťové obvody, kdy jsem naposledy tak silně přál hlavním hrdinům šťastný konec. Ale můžu vám říct, že jsem až dodnes nikdy na konci filmu skutečně nebrečel. Orosené oči možná, pláč přišel teprve s hořkosladkým, humornosmutným a dojímavým Životem, který je tak sladký, že stojí za to si jej přes všechnu sůl světa udržet.

Nekoukatelná křeč.

Děcka naprosto prkenná, dospělé legendy naopak teatrální až to bolí. Viděl jsem kousek a dal bych tomu tak *, ale nebudu hodnotit, co jsem neviděl celé.

Lehce absurdní pohádka, která místo pro děti nese morální poučení pro jejich tatínky? No, proč ne. Ale to nadšené vychvalování do nebes si to nezaslouží.

Šestému smyslu jsem se dlouho vyhýbal, protože v době internetu se výsledné pointě prostě nemůžete vyhnout a já se bál, že si film bez své pannenské blány nevychutnám tak, jak bych měl. Částečně jsem měl pravdu, Šestý smysl jsem od titulků po titulky sledoval očima diváka, který už ho jednou viděl - přestože jsem si ho pustil prvně. Naštěstí to funguje i tak, za což můžeme poděkovat perfektně vymyšlené struktuře filmu a scénáři (byť si troufám tvrdit, že bych onen legendární twist odhalil už někdy v polovině). Navíc zde bezchybně hrají všichni tři hlavní představitelé, a tak diváka strhne i emocionální rovina příběhu. Občas jsem měl na krajíčku, to se klidně přiznám. Trochu mě zklamalo provedení závěrečné scény - ono veleslavné odhalení pan šaman Shyamalan přeci jen podal maličko polopatě, ty flashbackové prostřihy mi dost silně pokazily dojem. Netuším, jak blbí byli lidi v roce devětadevadesát, ale dnešní divák takovou berličku nepotřebuje.

Bezelstná fuckovací francovina, která by mě na papíře vůbec neměla zaujmout, ale smál jsem se snad při každém fuckshitu a losovi v chcankách.

Tak tenhle experiment mě minul. Když už si místo užívání děje nekladu otázku, jak to kruci mohli natočit, ruší mě nepřirozené lidské hýkání, hekání a funění malého medvíděte. Jakmile se dočasně přenesu přes ně, lámu si hlavu, jestli se v jistých scénách nejedná o týrání zvířat. Do toho má tenhle méďa béďa pěkně ujeté sny. No a když už to všechno mohlo skončit jak zákon přírody káže, zakročí happyend sladký jak med horských včel. Příště se radši mrknu na dokument od National Geographic, protože takovouhle "oslavu" matky přírody skrze obracení všeho, co je na ní tak fascinující, naruby, bych toleroval možná tak v animáku. PS: Aspoň že je ten prcek roztomilej.

Líná přehlídka looneytooňáckých klišé a stereotypů s pár extra povedenými fórky.

Na legendární muzikál tam nenajdete snad jedinou písničku s pořádným textem. No a?

Účel světí prostředky, efektnost přebíjí efektivnost, logika skomírá a scénáristická impotence vládne světu.Přesto se na to dá docela slušně dívat. Více ZDE.