Laxik

Přihlouplý, ale velmi zábavný letní film, který byl omylem uveden v prosinci. Uvědomte si, moji milí kritikové, že kdyby vám ho naservírovali během letošní mizerné letní blockbusterové sezony, která byla jednoznačně zklamáním, vážili byste si ho v konkurenci Želv Ninja a Dnů nezávislosti mnohem víc. Příběh, ani prostředí nic moc, ale ani jedno vyloženě neurazí. Psychologie postav, na které to v prvním i druhém aktu stojí, (i přes znatelné zkratky) více méně funguje, i když těžko říct, v takhle extrémních podmínkách nikdo z nás nebyl, tak můžeme jen hádat. Akční finále filmu bohužel moc nesedí a sráží ho dolů, byť je po řemeslné stránce slušné, dobře se na něj kouká a člověk i přes otravnou klišoidnost jednou či dvakrát zatají dech. Pokud jde oblíbenou o výtku, že nás film z hlediska emancipace vrací minimálně o deset let zpět, nesouhlasím. Jistě, v první půlce je tam Lawrencka více méně jen na okrasu (některé záběry hraničí s voyeurizmem), ale v té druhé už taky něco dělá. Její výsledná rozhodnutí ve vztahu k Prattovi možná působí docela unáhleně, na druhou stranu jsem ochotný jim s přimhouřením oka věřit. Postavu Aurory bohužel sráží konkurence jejích letošních kolegyň v podobě Jyn Erso (Rogue One) a Louise Banksové (Příchozí), ale zahoďme na chvíli celou tu naši horlivou snahu vymazat trop "dámy v nesnázích" ze současného filmu. Protože i když všichni milujeme (nejen vesmírné) drsňačky, které se klidně obejdou i bez chlapa, ne každá ženská je Ripleyová. Život je pestrý a najdeme v něm jak štítonošky a mechaničky, tak i zasněné spisovatelky, které jsou vtipné, touží po lásce a vypadají božsky v plavkách. Verdikt? Na Pasažéry se výborně kouká a čas při nich příjemně utíká. Mezi Prattem a Lawrenceovou to jiskří, jejich rozhovory mají šťávu. Nenásilný humor snímku na 100 % funguje. Není to nic objevného, ale pokud někdy v televizi souběžně poběží tohle a nějaká marvelovka, dám nejspíš přednost Pasažérům. Plná recenze tuto.

Tři nejlepší přátelé Willa Smithe jsou nejodpornějšími lidmi, s jakými jsem měl letos tu možnost setkat se v kině (na druhou stranu jeho Howard jako člověk a kamarád taky za moc nestojí). Přesto mě Collateral Beauty nenechala chladným, a to hlavně díky výborně napsaným a podaným dialogům, bez kterých by ta patetická břečka jménem příběh vyvolávala odpor nebo škodolibé pobavení. Takhle to ale kupodivu funguje.

I'm a motherfucking T-REX! Doug se díky věčnému střídání herců a dalších spolupracvníků prostě neomrzí.

Omlouvám se, ale kromě ohromně zábavného droida K-2SO (a krátkého Vaderova camea) tam nebyla ani jedna postava, která by mě nějak zaujala. Možná to bylo těmi příšerně přehrávajícími herci, možná tím ošoupaným tisíckrát viděným patosem, který mě hned několikrát donutil protočit panenky, možná tím, že dění nedávalo smysl. Počkat, čím je to vlastně odlišné od dobrých a tolik milovaných Epizod IV - VI? Abych pravdu řekl, netuším. Ale upřímně - ten příběh jsem prostě nežral.

Pokud milujete filmy a Hollywood a oceníte vcelku nenápadnou, ale zato nápaditou a chytrou satiru, je Trhák pana Bowfingera pro vás. Čím víc si libujete ve filmech a pozadí jejich vzniku, tím víc si Bowfingera užijete.

Ford je bourák a důkaz, že módní průmysl nepřitahuje jen Donatelly Versace, Dereky Zoolandery a pana Mugatu. Celé to vypadá úchvatně, je to odehrané ještě líp a pomalu se to člověku zavrtává do lebky jako červ do vlašáku (ořechu, ne salátu). Takže žádné laciné šoky, ale pomalá plíživá potvora, která evidentně mnoha lidem přijde málo extrémní a proto prázdná. Mají na takový názor právo, ale je to hloupost. Více na: http://kultura.eurozpravy.cz/film-a-tv/175995-recenze-nocni-zvirata-potvrzuji-ze-podzim-patri-amy-adams/

V celku nuda a blbost. Moc to nedává smysl, CGI je po čtyřech letech na facku a Peter se chová jako spratek. Ale má to slušnou akci, Andrew a Emma mi jako pár sedí a pár situací je zde vyřešeno docela zajímavě. Ale ten příběh, ten příběh... zase další lineární příběh se záporákem - zvrhlým experimentem a hlavně se zbytečným zapojením výjimečného otce-vědce, který tak nějak určil synův budoucí osud. Proč? Vždyť je to zbytečné a klišé navrch.

Předlohu moc nemusím. Je dobrá, ale podle mého napsal pan Dick lepší kousky. Seriál se od knihy docela odchyluje, ale protože jsem viděl jen díl a půl, hodnotit nemůžu. Každopádně to vypadá zajímavě a pokud někdy budu mít dlouhou chvíli, dám seriálu šanci.

Villenueve je zpět. Tenhle kanadský filmař se vkusem, estetickým okem, čuchem na skvělé náměty a znalostmi hromady filmů, na jejichž základech rád a zručně staví, nám předkládá jednu z nejpomalejších scifáren všech dob. U jeho předchozích snímků, Zmizení i Sicaria, jsem měl problém s tím, že si Villenueve vybírá velká témata, kterých se chápe sice zručně, ale při jejich zpracování stále jen bruslí po povrchu. Krasobruslí, to ano, ale občas by se mohl zavrtat o maličko hlouběji, do míst, kde je voda studená a skrytá pravda tam mrazí až do morku kosti. V Arrivalu se mu to podařilo, a to ani nemusel tlačit na pilu, takže pokud se nad filmem nezamyslíte (což ale beztak uděláte), mnoha předložených otázek a odpovědí si nevšimnete. Protože bych ale příště ocenil ponoření se o nějaký ten metr hlouběji, protože dva hlavní představitelé, profesorka lingvistiky Adamsová a profesor teoretické fyziky Renner až na dvě scény ke konci filmu zanedbali hodiny vzájemné chemie a protože výsledná pointa (pozor, nečekejte zvrat, jedná se skutečně jen o pointu, o to, proč vlastně přiletěli) má své mouchy, musím dát pouze 85%. Více na: Recenze: Příchozí

Oslava násilí? Možná maličko. Křesťanská propaganda? Vždyť je hlavním hrdinou skutečný křesťan! Patetické až na půdu? Bohužel ano. Gibson je umělec, o málokterém režisérovi dneška by se dalo říct, že jsou jeho filmy skutečně filmové. Hacksaw Ridge takový je. Je to jeho největší síla (ach ta brutalita, nechutná a oku lahodící zároveň, oj ta špína, poeticky rozmazaná po zkrvavených tvářích amerických reků), ale také jeho slabina. Des Doss byl magor. Národní hrdina, velký člověk, to ano, ale hlavně magor. To díky historii víme a nikdo mu to už neodpáře. Tak proč do toho cpát zpomalené záběry Garfielda na nosítkách, Vince Vaughna sáňkujícího zčista jasna vzniknuvším koridorem mezi krátery a podobnou lacinou verbež? Ale jinak klasika - silný příběh, výborní herci (Vince Vaughn!), charaktery které až na prozřivšího blonďatého šikanovače nesmrdí šestákovou laciností, slušný soundtrack, skvostná kamera a podmanivá akce a tak dále a tak dále. Opravdu až na tu přehnanou patetičnost nemám, co bych vytknul.