keoma26

trochu nemotorná zábava, jako ostatně většina lo weiových kousků, ale pořád ještě zábava, která obsahuje pár hodně bizarních momentů

ono je to hlavně o závislosti na kafi, ale i tak výborná zábava, pokud se překlenete přes úvodní povinnou seznamovací půlhodinku

jejda, mě to teda neskutečně bavilo a to se ani necítím jako recesista, vrátilo mě to úplně jako strojem času do dětství, kdy jsem si přál přesně takovýhle film nejen vidět, ale i natočit ...;-)

stejně jako u každé tváře i tady bylo nejzajímavější to, co naznačuje, skrývá a neukazuje, což je u exploitation, který si zakládá na doslovnosti, zábavný paradox způsobený tím, že film chce odhalit původní "tvář" Thomase v jeho osobní anamnéze, ale zároveň ji podle všech pravidel žánru úzkostlivě skrývá. Tvář, a s ní i člověk a jeho svět, si totiž uchovává svou existenci a smysl pouze v pohybu a ve svých proměnách (v „di- ferenci“), nelze ji proto nikdy definitivně popsat, typizovat či interpretovat její původní bytí: „Skutečná tvář není oddělena od života těla, není jen značkou osoby…“ (Ajvaz, Tajemnství knihy). Tvář“ je spíše „orgány- nesoucí nervová deska, která obětovala to podstatné ze své globální pohyblivosti a která shromažďuje nebo vyjadřuje svobodně malé lokální pohyby všeho druhu, který zbytek těla obvykle skrývá.“ (Deleuze, Film - obraz). Vyniká a vyznačuje se tedy onou „jemnou pohyblivostí“, která tvoří účinek uměleckého dílo i jeho hodnotu. Každá její interpretace se proto potencionálně stává jakousi „maskou“, jež pomocí svých reprezentovaných, avšak současně vytvářených, identifikujících obsahů zakrývá onu prázdnotu, z níž původně „tvář“ (obraz, styl) vychází, v němž se veškerá její forma konstituuje a ustaluje: „tvář zůstává vždy jistou prázdnotou, otevřeným prázdným místem, ve kterém lze provést určitou, byť omezenou identifikaci se svým já.“ Jakákoli identifikace já a tváře je tedy konečná, ale nikoli identifikování samo, to je nekonečné, a tak se můžeme těšit na další a další záčátky...

jeden z největších pomníků celého seriálu - a protože v columbovské mytologii je každá nahodilost režírována poručíkovou prozřetelností, ani uvedení tohoto dílu dva dny po smrti PF není nic jiného než důkaz nesmrtelnosti legendy.

tak to je matroš

já mám pro tyhle seriály vrozenou slabost, nejen jako dětskej pamětník, ale tohle je i na mě moc velká křeč ... stejný socialistický idylrealismus jako dynastie nováků, tu stavovskou čest nejde věřit ani harcovníkovi beyvlovi, natož rádoby roztomile popletenýmu hanzlíkovi

tak tady je přeci prapůvodní inspirační zdroj Hitch ...nádherná feministická variace na psycho

teď když se na to po letech dívám s dětma, musím dát nejvyšší počet, protože etudy s opraváři a profesorem Hartmanem jsou prostě geniální, i to tempo vyprávnění přesně ladí s dětským vnímáním ... alespoň s tím naším;-)

jeden z prvních USA filmů, kde se objevili ninjové ... opět důkaz, jaký byl Peckinpah průkopník, i když klasickou kung fu akci nečekejte, je to zatím spíš taková koketérie