Toren

9/10. James Gunn svůj tým vyvrhelů miluje a prodává to v každé jednotlivé scéně. Dechberoucí rozlučka, která se nebojí skutečně závažných témat, devastujících výjevů či osobního přesahu. A přitom bravurně zvládá předhazovat jeden povedenější vtípek za druhým, neustále využívat funkční dynamiky týmu a překvapovat šílenou porcí nápadů. Tolik detailů, tolik práce a tolik lásky. Neskutečné. A jako bonus jsem dostal nejlepší akční scénu celé MCU historie. Jakože wow! Gunn je prostě úplně jinde a jeho autorská vize a nezlomná láska k silným příběhům bude u komiksového giganta ohromně chybět. Kéž by na světě existovalo víc takových tvůrců. PS: Rocket je filmová postava roku. Více: ZDE

8/10. Já tam tem plnej kvalt prostě vpálím. Zatraceně, takhle má vypadat poctivá blockbusterová jízda a filmová zábava! Brutálně našlapané tempo, nápaditá a vždy trošičku odlišná akce, drobné audiovizuální hrátky, využívání bohaté DnD mytologie s hromadou pomrknutí, nečekaně svěží vypravěčské kejkle s bonusem v podobě památných gagů a hlavně zábavná družina sígrů, která pulzuje vzájemnou živelností a dravou dynamikou. Proč je dnes takový problém natočit něco podobně funkčního a od srdíčka? Miluju to! Více: ZDE!

6/10. V základu jde stále o mix rodinného bijáku a uvědomělé zábavy, do kterého se shodou náhod dostalo několik superhrdinů a slušná porce akce. Pořád je to zábava (Steve je gag roku!), pořád to má srdíčko (Freddy ftw) a pořád je radost to sledovat (nejen kvůli roztomilé Rachel Zegler). Jen je to tentokrát trošičku generičtější a v mnoha tématech zkratkovitější, než naposled. Přesto pořád moc fajn a své! Více: ZDE!

7/10. Konečně nadešel ten čas, kdy se Creed musí vymanit ze stínu Rockyho a postavit na vlastní nohy. A Jordan to ve svém režijním debutu zvládl velmi sebejistě a s vlastními inovacemi (ta inspirace anime je očividná a naprosto skvělá!). Trojka přináší velmi osobitý konflikt, jenž Adonise staví do zcela nového světla a nepřekvapivě mu obrací dosavadní život naruby. Minulosti nikdo neuteče, obzvláště pokud má tvář Jonathana Majorse, který si ústředního vazouna neskutečně užívá a znovu dokazuje, že je v Hollywoodu čím dál důležitější osobou, která teprve vystrkuje ďábelské růžky. V první hodině to má výborné tempo, dramatické oblouky, postupné budování vztahů a živelnou choreografii soubojů... o to víc tak zamrzí, že se v druhé půlce očividně dost stříhalo a scénář najednou působí zkratkovitě, nedotaženě a ke konci i bohužel nenaplňuje všechna vydlážděná očekávání. Pořád jde o sympatický kousek, který naplňuje kvóty sportovních dramat a ústřední duel je dravou třešničkou na dortu, avšak neubráním se pocitu, že někde ve střižně či autorském záměru se ke konci vytratila silnější katarze a komplexnější témata. Více: ZDE

10/10. Nesmírně intimní záležitost, kterou v sobě chcete uchovat, zpracovat ji a odnést si z ní jen to nejlepší. Z jedné strany zničující a bolavé… z té druhé pak plné naděje a lidské radosti. Velryba je minimalistická pojetím, avšak skrz tlukot srdce enormní svým obsahem. Těch závěrečných pět minut, kdy vše vygraduje v jednu nesmírně památnou konverzaci plnou bolesti a pochopení je pro mě osobně asi nejsilnější scénou, jakou jsem měl možnost ve fikčním příběhu kdy prožít. Tahle Velryba je právem Moby Dickem mezi zážitky a za tuhle upřímnost a kopanec do života... Charliemu hluboce děkuji! A prosím, dejte tomu Fraserovi Oskara. Předvedl něco nepopsatelného. Více: ZDE

4/10. Definice prázdnosti, kterou MCU poslední roky sype na plnej knedlík. Kang moc fajn, ale co z toho? Tolik možných témat, myšlenek a nápadů pohřbených a od ignorovaných pro studiový patvar bez špetky života a radosti. Doslova nejlepší scény (cca 5 minut) jsou MIMO kvantovou říši - to už je fakt na zamyšlenou. Vytratila se esence původních a velmi civilních Ant-manů (které mám velmi rád) a nejnovější díl se nepochopitelně snaží mravenčího hrdinu natlačit do zaměnitelných velkolepých omalovánek, které hrozně moc chtějí být nové Star Wars... ale mají mnohem blíž k takovým Spy Kids 3D. Ach jo. Více: ZDE

6/10. Guy Ritchie je totální frajer. Jeho scénáristickou a režisérskou práci s chutí žeru a na tom se nikdy nic nezmění. Proto mi vůbec nevadí, že si jednou za čas natočí "menší" projekt, ve kterém nehází jeden kreativní nápad za druhým a i střihově frčí na půl plynu. V jeho osobitém podání jde totiž stále o solidní zábavu (a podvratnou variaci na známější špionské filmy), které však tentokrát chybí o něco komplexnější scénář, údernější akce či silnější postavy. Přitom všechno zmíněné tu je. Jen v opravdu menších dávkách, než jsem u tohoto génia zvyknutý. Ale pořád moc fajn!

9/10. Druhý Kocour v botách dokázal, že nepotřebuje všech devět životů ke kvalitní filmařině. Stačí jeden setsakra dobrý a překvapivě vyspělý příběh, dech beroucí vizuální evoluci a obrovské tvůrčí srdce. Sakra… jak já to miluju. Více: ZDE

7/10. Je to pitomost na entou ALE já se tak neuvěřitelně bavil! Jan Čenský předvedl toxického přítele a alfa samce, kterému i rádoby drsní chlapci z After či jiných moderních emo romantik nesahají po kotníky. Jitka Molavcová pak musela jistojistě studovat desítky slovníků, neboť si jinak neumím představit tu přirozenou energii s jakou generovala takřka každou sekundu slovní jazykolamy a krucánky. Tady se předloha od Wericha podepsala zdaleka nejvíce a ohromně cením, že se jim tu slovní hravost podařilo tak sympaticky zužitkovat! No a Dagmar Patrasová na koloběžce pendlujíc mezi chaosem, zpívánky a levnou produkcí? Totální klenot!

8,5/10. Film o jiném vesmíru natočen jak z jiného vesmíru. Železný Jim dokázal, že přeci jen lze skočit dvakrát do stejné řeky a druhý Avatar je bezprecedentní esencí kino zážitku, jenž nemá v současném filmovém rybníčku žádnou konkurenci. Technologické porno s rozmáchlou velkolepostí, které však tentokrát sází na mnohem komornější a osobnější příběh, ve kterém se plnohodnotně napojíte na funkční emoce, užijete si nesmírnou krásu Pandory (nejvíc sexy voda v historii filmu!) a se zatajeným dechem budete doufat, že rodina zůstane silná a pospolu až do závěrečných titulků. A jako bonus dostanete i extrémně silné eko-témata k zamyšlení.  První hodina nostalgická, druhá étericky explorativní a třetí definuje, jak se mají dělat blockbusterové zakončení. Prostě unikát. BTW: po druhé projekci jsem ještě spokojenější. Jak to sakra ten Cameron dělá? Více: ZDE