DaleCoper

Musel bych opakovat to co napasal Umberto Eco k jinému slavnému hollywoodskému film Casablance. Parodie s Charlie Sheenem je ovšem taky zdařilá.

Kvalitním hereckým výkonům navzdory dost konvenční zpracování jednoho z deseti nejvýznamnějších románů minulého století.

Japonský humor je mi dost vzdálený ale i tak je to pěkný film o přátelství malého kluka a dospělého podivína. Vadil mi ten opakující se hudební motiv. A ty snové scény to měla být nějaká aluze na Kitanův vzor Kurosawu? Slabší čtyři

Pozorujete li svět otevřenýma očima je celý velká otevřená zahrada

Když měl tenhle film v Paříži v roce 1930 premieru jakási fašistická bojůvka vypálila kino. Ted po skoro devadesati letech to působí jako čajíček a asi pro málokoho je to shocking jako tenkrát. Pokud vás film zaujal doporučuji přečíst esej kterou o L'âge d'or napsal Henry Miller.

Nevíme dne ani hodiny. Tohle může potkat každou ženu a vlastně i kohokoli. Ne vždy to musí skončit tak jak v tomto smutném a depresivním filmu. 4 sochoking: tady jsem kameru ignoroval ten příběh je sám o sobě silný Po druhém shlédnutí plný počet

Příběh a poselství filmu O.K, hudba a herecké výkony taky. Jen ta klipová přestylizovaná režie mi lezla na nervy. Proto nedávám plný počet.

Je hodně znát že tenhle inteligentní příběh nebo chcete li hra a "hra" byla původně napsaná pro divadlo. Je to ale výborné a ty víc jak dvě hodiny uběhnou jako nic. Spisovatelé a nejen detektivek bývají dost často ješitní egoisté.

Není to tak skvělé jako jiné jazzové filmy jako Bird nebo Round Midnight ale ve filmografii WA originální počin a jeden z těch kvalitnějších filmů které za posledních cca 20 let natočil. Ocenuji hlavně výkony Penna a Samanthu "Gelsominu" Morton. Příznám se že nejsem takový fanda do jazzu tudíž sem si než jsem si to naše nevěděl zda jde o skutečný životopis nebo cimrmanovskou fikci.

Mne to jako komedie ani tak nepřipadalo snad že jsem se v hlavním hrdinovi poznával :-)