Kikudžiro

Je to dosť dobrá rodinná komédia od Takeshiho Kitana. Má pomerne dobrý príbeh o malom chlapcovi žijúcom so svojou starou mamou, ktorý veľmi túži vidieť svoju matku, keďže žije ďaleko a už spolu dlho neboli. Práve idú prázdniny a s tým očakávaná nuda, keďže ani kamaráti mu už nezostanú, ale našťastie známa jeho starej mamy pošle svojho muža, aby spolu navštívili jeho matku. A tak sa vydajú na dlhú cestu, počas ktorej si k sebe nachádzajú cestu. So spracovaním som nadmieru spokojný, síce zápletky, v ktorých majú veľký priestor malé deti moc neobľubujem, no toto mi sadlo. Už od začiatku to navodí takú príjemnú atmosféru, ale skutočne si ma to získalo až po tej štvrtine filmu, kedy sa začne štýl road-movie a toto ma už veľmi bavilo. Môže za to samozrejme hlavne samotný Kitano, ktorý tu opäť stvárňuje svoj typický úplne nezodpovedný, arogantný a nevďačný charaker a na týchto cestách sa môže naplno prejaviť, preto hlavne v strednej časti filmu jedna výborná situácia strieda druhú, postupne prichádzajú rôzne zaujímavé epizódne postavy, ktoré to ešte osviežia a síce ku koncu už tomu trochu začne dochádzať dych, ale aj tak ma to už dosť bavilo až do konca, pričom tá príjemná atmosféra z filmu nezmizne ani na okamih. A rozhodne musím tento film pochváliť hlavne po tej komediálnej stránke, tu je množstvo výborných scén, kde som sa skutočne zasmial, práve všetky tie Kitanove prístupy k jednotlivým situáciám ma veľmi bavili a vždy som sa tešil, čo ďalšie zase urobí. A pritom fungujú aj tie dramatickejšie momenty, niektoré na mňa dosť zapôsobili. Herecké obsadenie je na tom dobre, samozrejme skvelý Takeshi Kitano v hlavnej úlohe, postava chlapca mi na moje prekvapenie vôbec nevadila a k tomu mnoho príjemných, skôr epizódnych postáv. Réžia a technická stránka sú výborné, skvelá atmosféra, mnoho zaujímavých obrazových nápadov, tu nemám čo vytknúť. A k tomu ešte veľmi príjemná hudba. Takže filmy s deťmi vo výraznej úlohe a ani road-movie moc neobľubujem, ale v Kitanovom prevedení si nemôžem sťažovať, výborná zábava. 78% (19.09.2013)

Nádherná lyrická báseň o chlapci, který měl byl o prázdninách sám, ale nakonec bylo všechno jinak. Masaova pouť za maminkou, kterou touží spatřit, je nevšedně pojatou road movie, které dal Takeshi Kitano výtvarným hereckým i režijním pojetí svojský styl, který je někde mezi dětským deníčkem a poetickou vřelostí evropského vypravěčského filmu. Epická žíla je defacto druhotná a příběh v pravém slova smyslu vrcholí tehdy, když má film odslouženu asi polovinu stopáže. O něj ale tak dalece nejde. Jde o požitek a procítěnost. Kitanovo umění udělat z cesty chlapce a jeho průvodce – "strýčka" hrubána, vejtahy a kašpara od nátury – nevšední a s labužnickou pomalostí recitovanou báseň o lásce, naivitě a dětství, dosahuje absolutní dokonalosti. Kamera se často distancuje od přímé dějovosti a libuje si v lyrickém panoramatizování, střih zdánlivě rozbíjí tok času a podává často střípky událostí, výtvarné doplňky a Masaovy sny dodávají všemu magický ráz. Kikudžiro je v jádru takový Kolja po japonsku, ale tam, kde byl Svěrák dojičem slz, je Kitano působivým básníkem, který dobře pochopil, že kouzlo není v explicitnosti sdělovaného. Jeho film má neobyčejný humor, který zajišťuje sám režisér svou rolí obhroublého klauna (svým způsobem velice podobného postavě Shinkichiho z pozdějšího Kitanova filmu Zatoichi). Humor "strýčka" je plný přehmatů, přehnaného sebevědomí a velmi křupanského chování, pod kterým se ale skrývá dobrá duše. "Strýček" přitahuje různé další podivíny, s láskyplností stvořené a sehrané figury, které Masaovi zařídí ty nejpodivnější a nejhezčí prázdniny. Ohrané? V tomhle balení nikoli. Navíc hudba dvorního kapelmajstra Hisaishiho je prostě a jednoduše geniální a svojí křehkou krásou a nestylizování přesně vystihuje hořko-sladkou notu Kikudžira. Protože Kikudžiro není jen filmem o nacházení a radosti, ale především o ztrácení, která nás nutí nacházet. Je to film, který se jako mozaika složí a ještě pozdě v noci jsem těžko dusil záchvaty smíchu, když jsem pozoroval celý obrazec z odstupu. Pohlazení po duši, nic lepšího mě nenapadá. (24.01.2005)

Krásné, lehce poetické a V lecčems jakoby odtržené od reálného světa v zájmu zábavné nadsázky a povznášející atmosféry. Alfou i Omegou filmu je postava samotného Takeshi Kitana, je to hloupý, drzý, infantilní, ale dobromyslný a sympatický buran, skutečně jedna z nejlepších filmových postav (díky němu je mi i líto, že filmu nedávám 5*). Kikudžiro je hravý a místy nesmírně vtipný film, přesto si však zachovává inteligenci, kvalitu vyprávění snad až pohádkového příběhu i určitou serióznost dramatu, na jehož konci možná leckdo zamáčkne slzu. 8/10 (02.08.2009)

Z japonský kinematografie mám nakoukanejch pár šogunů a gora bílýho psa a tím to hasne. Absolutně jsem netušil, že japončíči uměj humorovat v takovým rozsahu jako tady předváděl dotyčnej strejda. Občas když ze sebe vypálil nějakou tu perlu, jsem jen nevěřícně otveřel pusu, která až po chvíli ze sebe začala vydávat ony otřepané zvuky haha-hihi-hoho. Film krom vynikajícho humoru serviruje s citem vyprávěný příběh vztahu mezi japončíkem a japoncem. Klidný a dlouhý záběry kamery byly balzám pro moje kukadla a celý příběh na mně působil jako příjemná relaxační koupel. (18.12.2012)

Masao zjistí, že všichni kamarádi ze školy odjeli na prázdniny a rozhodne se, že pojede za mámou, která žije v jiném městě, ale protože nemůže jet sám tak mu kamarádka jeho babičky dá jako doprovod svého hulvátského manžela. Hned od začátku je jasné, že s tímhle strejdou jako doprovodem ta cesta nebude vypadat asi jako sednutí na autobus a vystoupení v cíli cesty a díky jeho chování se celou dobu dostávají do velmi komických situací. Na cestě za mámou se dopravují různými způsoby kromě nějaké normální vlakové nebo autobusové dopravy a vždycky to vede k velmi humorným situacím, protože Kitanův strejda je asi jeho nejupovídanější role, jenže když otevře pusu, tak je to obvykle důvod proč se dostanou do problémů, ze kterých se ale vždycky skoro až zázračně dostanou, jako například ve scénách v hotelu, s řidičem kamionu a dalších. Na cestě se setkají s různými dalšími lidmi jako třeba mladá dvojice, co je kousek sveze a pak si s nima hrajou na louce nebo hodný strejda a strejdové špekoun a plešoun, se kteří přinesou další spoustu humorných scének. Do toho je tu pak ještě i pár zajímavých snových scén malého spícího Masaa, kdy se Kitano snažil zpracovat jak můžou vypadat veselé i strašidelné sny malého kluka. Do toho ještě i pár dojemných scén a je z toho asi nejvtipnější a nejmilejší road movie komedie vůbec. :) (05.08.2010)