Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Krátkometrážní
  • Animovaný

Recenze (1 338)

plakát

Cesta do pravěku (1955) 

Upřímně mě mrzí, že jsem tento film neviděl už jako malý kluk. A možná právě to nostalgické vzpomínání na projekci v dětství je to, co mi teď chybí do plného hodnocení. Po technické stránce je ale Cesta do pravěku i v dnešním měřítku výborným filmem s krásně vylíčenou přírodou a efekty, za které by se nemusely stydět i daleko novější filmy.

plakát

Slídil (2014) 

Zpočátku nepříliš záživné, ale s postupem času si mě svou atmosférou Nightcrawler přece jen získal. Oscarovou nominaci za scénář bych spíš poslal výbornému Gyllenhaalovi, jehož psychopat ve mě ke konci dokázal vyvolat až mrazivě nepříjemný pocit. Kromě jeho výkonu ale film nijak objevný není. Slabší 4*.

plakát

Vzhůru do oblak (2009) 

Milý animák, ale čekal jsem o dost víc. Po nádherném začátku jsem si přitom myslel, že mě Pixar tentokrát opravdu dostane. Dojemný příběh o nesplněných snech na to potenciál určitě měl, problém ale byl s hlavními postavami - ani pan Fredricksen, ani malý Russell mě vůbec nebavili. Některé nápadité a zábavné momenty (mluvící psi, veverky...) film o něco pozvedly, ale i tak je pro mě Up jen lehkým nadprůměrem.

plakát

Ivanovo dětství (1962) 

Ruské (a samozřejmě i sovětské) válečné filmy prostě mají něco do sebe. Jejich přístup k válce bývá dost odlišný a to se projevilo i u Tarkovského prvotiny. Příběh malého Ivana na první pohled zaujme, ale i vyvolá spoustu otázek a pochybností. S postupem času jsem ale jeho počínání chápal čím dál víc. A v první půli mě i bavilo. Pak se ale začaly projevovat i nedostatky a to především zvláštní flashbacky (mně tam prostě neseděly), nedotažené vedlejší dějové linie (Máša) a prapodivný konec. Ivanovo dětství je určitě stravitelnější, než některé pozdější Tarkovského filmy, ale že bych byl nadšený, to určitě ne.

plakát

Provaz (1948) 

Nesmírně zajímavá hra s napětím, která ani po všech těch letech neztrácí na síle. Je opravdu neuvěřitelné, jak dokáže Hitchcock na minimálním prostoru vytvořit film, který ani chvíli nenudí a to i přesto, že na první pohled scénář příliš nezaujme. Díky precizní práci s jednotlivými postavami, cynickým dialogům a výborným hereckým výkonům ale budu na Rope vzpomínat asi ještě hodně dlouho.

plakát

Divočina (2014) 

Milý film, který mě možná nechytil od samotného začátku, ale s postupem času dokázal upoutat tak silně, až jsem si ke konci uvědomil, že mě příběh, cesta i důvody, které Cheryl vedou, skutečně zajímají. Díky všeříkajícím flashbackům a občasným vnitřním promluvám není vůbec těžké s hlavní hrdinkou držet krok, díky úžasné Reese Witherspoon s ní lze navíc i bez většího snažení soucítit. A to je i oproti Into the Wild ohromné plus. Očekávat od Divočiny jenom záběry krásné přírody byla chyba, o to jsem ale ve výsledku spokojenější. Zasloužené 4*.

plakát

Sound City (2013) 

Je těžké objektivně hodnotit dokument o hudbě, která je mému srdci nejbližší. Dave Grohl si ale těch 5* prostě zaslouží. Sledovat, jak do studia přichází jedna hvězda za druhou a jak se k celému vzestupu a pádu Sound City s emocemi vyjadřují jedni z nejlepších hudebníků své doby, mě totiž opravdu bavilo. A teď si jdu pustit Reel to Reel!

plakát

Taxikář (1976) 

Zvláštní film s velice neobyčejně skličující atmosférou, De Nirem ve výborné formě a fenomenálním hudebním doprovodem. Možná to není tak přesvědčivé jako některé pozdější Scorseseho kousky, ale režisérova preciznost je cítit na každém kroku - snad každá scéna má opět ve filmu svůj význam i dopad na Travisovu psychiku. Mladičkou Jodie Foster jsem málem nepoznal, ale na svůj věk předvedla velmi solidní výkon. K dokonalosti ale celému snímku přece jen něco chybí. ,,Loneliness has followed me my whole life, everywhere. In bars, in cars, sidewalks, stores, everywhere. There's no escape. I'm God's lonely man."

plakát

Čarodějův učeň (1977) 

Není to špatné, to vůbec ne, ale celý pohádkový příběh i se svou temnou atmosférou prošel mimo mně, aniž by zanechal výraznější dojem. Začátek mě nebavil takřka vůbec, s postupem času jsem tomu začal přicházet na chuť, ale než se mi to začalo líbit, zazvonil zvonec a pohádky byl konec. Zkrátka jsem napoprvé nedokázal zachytit a ocenit to kouzlo, o kterém zde všichni píšou. Třeba příště.

plakát

Lidská stonožka (2009) 

,,What the fuck are you doing to us?" Nedá se říct, že bych od The Human Centipede čekal něco dobrého, ale i tak jsem do určité míry zklamán. Začátek je přehlídkou špatných hereckých výkonů při nulovém napětí a zcela chybějící atmosféře. S příchodem doktora se začínají dít vskutku prazvláštní věci, a i když mi pak film místy nepřišel až tak špatný, postupně jsem se víc a víc utvrzoval v tom, jeden zvrácený nápad je na dobrý horor prostě zatraceně málo. A v tom je právě problém, že kromě zvrácené myšlenky, která tenhle film tak proslavila, v něm není (snad až na vcelku povedenou postavu doktora) vůbec, ale vůbec nic.