Ollie235

Jennifer Lopez a její princ na bílém koni v nudném filmu převážně pro holky. Sám za sebe mohu říci, že to rozhodně není úplný odpad, ale rozhodně to nechci vidět podruhé.

,,My son is out there somewhere, and I don't know what he's doing! I don't know how to help him!" Nikterak objevná, ale velmi poctivá zpověď o drogové závislosti. Film plyne velmi pomalu a nedá se říci, že by nabízel příliš zapamatování hodných scén, ale jako zobrazení tíživé rodinné situace z pohledu otce v podání výborného Carella funguje velmi dobře.

,,Who ya gonna call?" Když se řekne ,,kultovní film", Ghostbusters se mi vybaví mezi prvními. A to i přes to, že jsem je poprvé celé dokoukal až teď, tedy skoro 40 let po natočení. V době vzniku to musela být opravdová pecka. Dnes se hlavně na efektech už hodně podepsal čas a některé scény v očích dnešních diváků mohou působit až směšně, ale pořád je to poměrně zábavné a Bill Murray táhne dodnes. I v porovnání s jinými dobovými komediemi mi však chybělo více vtipu. ,,Ray, when someone asks you if you're a god, you say "yes"!"

Tak jsem se zase po nějaké době odhodlal usednout k hororu. A pojal jsem to se vším všudy - večer po setmění, vítr za okny, kolem nikdo nikde, tma. Ale hlavně skutečně kvalitní snímek. Verbinski přišel s filmem, který nenabízí laciné vyskakování strašidel z temných koutů kdykoliv to jen jde, ne. Tohle je zatraceně promyšlené a to dlouhé napětí před samotným strachem je to, co dělá tenhle film výjimečným. Když pak navíc postupně přicházejí nezapomenutelné scény a vše vrcholí velmi solidně zvládnutým koncem, v člověku zůstává pocit, že tohle je konečně horor, co má hlavu i patu.

,,Sometimes I wonder... Will God ever forgive us for what we've done to each other? Then I look around and I realize... God left this place a long time ago." Sázka na jistotu, která funguje. Zwick občanskou válku v Sierra Leone zobrazuje s důrazem na její krutosti a zvládá tak v divákovi vyvolat emoce, které k takovému tématu nezbytně patří. Velmi dobře působí hlavní trojlístek herců a ani po technické stránce filmu v podstatě není co vytknout. Přesto mě Blood Diamond nepohltil ani zdaleka tak, jak jsem doufal při vzpomínce na Zwickův předchozí počin. Lepší 4* bez problému, ale na plný počet tomu chybí něco navíc. ,,I'm right where I'm supposed to be..."

,,A wise guy's always right. Even when he's wrong, he's right." Pomalu plynoucí gangsterka z tak trochu jiného pohledu. Deppovo pronikání do mafiánských poměrů mě velmi bavilo a vývoj jeho postavy byl podán věrohodně a poutavě. Al Pacino znovu potvrdil, že je v rámci daného žánru nejlepší volbou právě on. Chyběly mi nějaké výraznější okamžiky, které by se vryly do paměti, což je asi to jediné, co mě dělí od plného hodnocení. ,,Forget about it..."

Ritchieho tvorba mě svým stylem vždycky lákala, ale žádný z jeho snímků mě doposud nenadchl tak jako právě The Man from U.N.C.L.E. Cavill s Hammerem vytvořili perfektně fungující duo agentů, jejichž vzájemné dialogy jsou největší ozdobou filmu. Zdaleka ale ne jedinou. Úžasné retro prostředí, herci ve vedlejších rolích, soundtrack, režie - to vše mě nesmírně bavilo a slabiny jsem v celém filmu hledal takřka marně. Jediná výtka směřuje k faktu, že druhá polovina mi přišla o trochu slabší než první, ale to se dá s úsměvem prominout. Pro mě zatím nejpříjemnější překvapení roku.

Na jednu stranu kolos, který i po takřka devadesáti letech dokáže vyvolat emoce všeho druhu. Na tu druhou ale nudný, mně nic neříkající film, silně zatížený rudou propagandou. Kdybych měl něco vyzdvihnout, tak rozhodně Oděsu (scéna na schodech je opravdu neskutečná) a výbornou hudbu, která je hlavním důvodem, proč jsem u Potěmkina neusnul. Víc než 2* ale tomuhle ,,nejzásadnějšímu dílu kinematografie" ani z respektu, který vůči němu chovám, dát nemohu.

Klasická svižná komedie s Jackie Chanem, které ubírá na půvabu až příliš otravný Chris Trucker.

Jestli v Rogožkinových Svérázech platilo, že se komunikuje hlavně prostřednictvím vodky, tady je to o poznání složitější - tři lidé, stejné množství jazyků, porozumění takřka nulové. Ale o to je Kukuška zajímavější. Při vzájemném dorozumívání totiž, jak už tomu tak bývá, vznikají humorné situace a díky monologům jednotlivých postav, se o nich mnohé dozvídáme i bez toho, aby jim někdo smysluplně odpovídal. K tomu si domyslete krásné severské prostředí a drsný venkovský život a vznikne skutečně krásný film, který se vryje do paměti. Jen je škoda, že tomu ke konci poněkud vyprchává kouzlo.