amirgal

Film jsem si zamilovala od okamžiku na počátku filmu, kdy si Harper ráno dělá filtrovanou kávu. Zjistí, že mu došla. Otevře odpadkový koš. Chvíli zaváhá. Vytáhne včerejší filtr ... a udělá si "druháka" ...

... po první serii. Po druhé asi už *****.

U první série to byly horší čtyři hvězdy - hold zmařený potenciál. Teď jsou to tvz. lepší čtyři hvězdy, ale odtud se výše už nedostaneme - koncept a vizuál je vyčištěný, příběh stabilní a uvěřitelný (roz. v rámci žánru), obsazení výborné, do štábu dosadili nové scénáristy a našli konečně i fotografa, a tak to celý nemuselo být potmě, ale opakovaný vtip prostě není vtipem. Jednička okolo desátého dílu gradovala k jisté ďábelskosti. Ale teď už vlastně víte, co příjde - došlo k psychologickému zploštění. Je to výborná, ale standardní detektivka, která nepřekračuje žánr. Linii rodina zatlačili poněkud do rohu - to jim chválím, ale linie politika, která zůstala zachována se potýká s jistou tematickou a dějovou redundancí. Hlavní postava, Sarah Lundová, je mi obdivuhodně nesympatická: je hloupá a nevychovaná a špatně se obléká. Jediné, co mne s ní sbližuje je patrně neukočírovatelný workoholismus a to, že má smůlu na partnery. Tak co trojka? :-)

Po té, co jsem se vypořádala se zločiny českého dabingu, mohu přinést také trochu toho svého dříví do lesa. Marigold tady vtipně poznamenal, že seriál je natolik paranoidní, že očekával, že se mezi sebou začnou zatýkat i členové štábu. Nicméně já jsem nabyla pocitu, že již před natáčením byl zatčen dramaturg, střihač, scénárista a fotograf. Režisér byl patrně ve vazbě a zbytek štábu se rozdělil na tři skupiny, které se věnovaly třem natáčecím místům separovaně, přičemž se pak patrně velmi neochotně vzdávaly každého decimetru natočeného materiálu. Rozvleklým scénám založeným na neustálém opakování replik a situací, případně jejich několikanásobným předjímáním, dabing ještě více škodil zplošťováním už tak dost plochých replik ... pravda dánština i čeština jsou konsonantické jazyky, ale někdy ani to nepomáhá ... Někdy ve čtvrtém díle asi pustili z basy scénaristu a dramaturga nabrali další. V dalších dílech už se vrátil z výslechů i režisér a vzal s sebou i střihače. Jen fotografa, který asi dostal nějaký větší flastr, nahradili tím, že natáčeli vesměs ve tmě. Ale zpět k ději. Po prvotní rozvleklosti mne příjemně překvapila akcelerace, která vrcholí v polovině seriálu. Zápletka je postavena na neprofesionalitě policie na jedné straně a neuvěřitelné schopnosti lhát o každé volovině u všech okolo na straně druhé. Policejní neschopnost spolčená s policejní zbrklostí je frustrujícím motivem celého seriálu. Lhaní a mlžení pak zajišťuje dostatečné paranoidní zázemí. Nicméně od pátnáctého dílu se ono vršení neschopnosti a lží vymkne z rukou i skupině scénáristů. Seriál se snaží buďto nabrat dech na posledních pět dílů, které není čím naplnit, nebo je to delší projekt, který se přetemperoval a rozpadl ... a stejně nakonec zůstal in media res. V každém případě se v seriálu objeví některé skutečností, které nevysvětlí ani policisté ani scénáristé ani desatero pátera Knoxe a nezbývá tedy než doufat, že "si toho divák nevšimne". Všimne. Jinak je vidět, bratři Mikkelsonovic se pobratřili. Temný hudební podkres byl skvělý. Tým radnice vítězí čtyři-jedna-jedna. Je těžké nalézt sourodé hodnocení pro celý průběh seriálu. Po prvních dílech bylo tak na dvě, pak se zvýšilo na pět a pak zase kleslo v posledních pěti dílech ... no snad z toho mého hodnocení budete moudřejší než já.

Je mi vás líto, plzeňáci ...

"... Já nemám chuť pít pivo s potem táty ...". Já také ne.

Hodnoceno po první serii ... vyšla z toho temnější verze Jistě, pane ministře! "obohacena" o explikativní komentáře ... Hodnoceno po druhé sérii snižuji na tři. Underwood je psychologicky nekonsistentní postava (nikoliv zamýšlený korporátní psychopat, ale spíše korporátní psychotik), která má z neznámého důvodu převahu a poráží všechny zmateně postávající vedlejší figury jako kuželky. Pokud se někdo domnívá, že je na jeho strategii ždibec věrohodnosti, nechť si dotyčnou strategii vyzkouší ve vlastní firmě, či úřadu, jen ať se pak nediví, že bude nejpozději do týdne nastupovat ve svěrací kazajce do automobilu směřujícího do nejbližšího ústavu, přičemž si výpověď ponese v zubech. Zbylo řemeslo, zrychlující se děj a banální komentáře směřované divákům. Celá podívaná vytváří nakonec dojem, že je Underwood v ústavu a vypráví za asistence dr. Chocholouška svůj příběh o tom "jak se stal prezidentem". ... Byl to snad nějaký průvodce politickou lobby ušitý na míru těm Američanům, kteří si při seriálových odhaleních údivem pokypou tričko s padesáti hvězdami několika dalšími hvězdami z kečupu? Pohádka o hodných, nevinným a manipulovatelných prezidentech? Nebo o boji dobra a zla obecně? Proč Underwood zaujme na konci řečnický postoj Adolfa Hitlera? ... Není ten seriál - vnímáno z pohledu amerického seriálového konzumenta - tak trochu manipulativní? Takové malinké manipulativní leporelko ...

Čekala jsem nějakých šest let, abych si pustila Funny Games U.S. jako víceméně neznámý film. Abych ho mohla poznávat a nepoznávat. Bůh je v detailech ... stejný a jiný zároveň.

Po pročtení značného procenta zdejších komentářů jsem došla k názoru, že ve slovním hodnocení převažuje nekritický obdiv (a to i u poměrně rozdílně orientovaných hodnotitelů) tu a tam přerušený ojedinělým podrážděným odsudkem,s hodnocením, či bez něj. Je třeba si přiznat, že například scénář místy skutečně vrže a ona hluchá místa mne tlačila ke snížení procentuálního hodnocení, které se ovšem na zdějším ikonickém hodnocení neprojeví. _____ Trochu zadrncá i neustále překračovaná hranice mezi mytickým, mysteriózním, či magickým a oním surově reálným, realistickým, respektive narušení pozvolného přechodu mezi oběma póly, které tak seriálu bere jeho konsistenci. Mám pocit, že by se lépe uplatnila méně explicitní mysteriózní atmosféra, jejíž dovysvětlování mne naopak z pečlivě budovaného temného světa a psychosociálně pojatého pletence vztahů spíše vytrhovaly. _____ Překvapivě nenaleznete ani obscenitu, nebo tvůrčí zaujetí pro aranžování těl, které bych od serilálu tohoto typu očekávala (míním tím rovnici: (počet těl x jejich aranžmá) / délka trvání seriálu v minutách). Tvůrci se bez ní do značné míry obešli, což jim rozhodně slouží ke cti, neboť se v poslední době tato estetika stává laciným nástrojem k povzbuzení diváckého zájmu a ataku na jeho emoční stav. _____ Ani o příběh tady nejde, ten je jen nutným faktorem soudržnosti popisu takového světa, zajímavé je však sledovat narativ z hlediska přítomnosti filmových dokazů a vlivů dosahujícím až někde k dobám Humpreyho Bogarta. _____ Chudá, zanedbaná Luisiana, se starými chatrčemi, a místy, kde jakoby se na sto let zastavil čas. Místa nedotčená americkým snem, zmítající se bezcílně mezi santerií a, už tak dost afroamericky ovlivněným, křesťanstvím jakoby sporadickými stahy nějakého cukajícího se, dožívajícího organismu. Pocit filmu z natočeného v nejodlehlejším konci světa, na sklonku civilizace. Nejtmavším konci světa, kde nicméně tu a tam probleskne světlo hvězdy z na kost obnažených mezilidských vztahů, z humanního nihilismu a nakonec i z optimistického pseudohumanismu, čekající na procitnutí z temnoty, z amerických pohádek, z křesťanských pohádek, na opravdovou společenskou revoluci, mentální přerod. _____ V čem filmu nelze upřít jaho kvality je rozhodně jeho vizuální styl, včetně oné skvělé šestiminutové akční scény natočené bez střihu. Překrásný "skandinávský ráz", který tvůrci seriálu vtiskli (zejména minimalismem a modrým filtrem), je opravdu na místě. A samozřejmě vynikající herecké výkony, obzvláště dvě perspektivy náhledu charakteru Cohleova jsou nezapomenutelné. _____ Seriál odkazuje k myšlenkám a teoriím, které již nejsou vzdělanějšímu nebo přemýšlivějšímu publiku neznámé, někdy jich snad až nadužívá. Můžeme však jen kvitovat s povděkem, že taková forma dialogu, byť prozatím jednoduchou seriálovou formou je dnes možná v širším měřítku. Tím se snad vysvětlují i ony "vstřícné kroky" (viz výše) k uchopení myšlenek, které nejsou tak nové, jak se mohou zdát. Stejně jako není nová ona smutná pravda o tom, že ani přes sebevětší racionalizaci a hlubokou reflexi na základě všemožných poznatků dnešní vědy se nelze vzdát psychického, nebo spíše duchovního ukotvení, které v největším osamocení může vypadat jako posedlost, jako pohled upřený na krabí pasti ... kde, dáli Bůh(?), se něco zaleskne ... _____ Nekritický obdiv asi není na místě, nicméně se domnívám, že je to pěkné pokračování nové americké kinematografie, byť televizní produkce, že je to seriál svou formou i obsahem vyjímečný. Na závěr jen dodám, že pro dobro tohoto dílka doufám, že žádná druhá série už nevznikne a pokud ano, tak bude prokleta a nikdy nevysvitne z obrazovek.

Netřeba znovu. Bez nápadu, bez vzrušení a bez života.