honajz

Taková příjemná polská sci-fi hříčka, komedie, která má zcela skvělý vizuál. Těch osm minut (bez titulků) uteče jak voda.

Hvězdu za Marca Dacascose, ačkoliv takový osud si nezasloužil. Ale jinak je to zbytečně dlouhý a nudný blábol, kde mám někdy pocit, že jsou scény za sebe řazeny naprosto nahodile, bez ladu a skladu, bez návaznosti na předchozí děj, chvilku prší, hned je slunce... Přitom to má ingredience, které mám rád: tajemné místnosti a sídla, tajuplný les, kung fu. Jenže hodinu dvacet se jen seznamujeme s postavami, nic se nestane, k ničemu nedojde, všechny intriky jsou nahozeny do luftu bez hlubšího vysvětlení nebo mýtu za tím (třeba o té bestii jsem doufal, že se dozvíme daleko daleko víc, než jen že to kdysi bylo štěňátko), a těch celkově asi 15-20 minut nějakých šermovaček je dost málo, navíc s dost mizernou choreografií. U některých postav vlastně doteď nevím, jak dopadly, a jestli žijí, nebo ne. Ta tajná vatikánská agentka z nevěstince, to celé bratrstvo, všechno je tak mizerně nastíněné, že jsem nepochopil, o co komu vlastně jde, jaké kdo má motivace. Vůbec je to celé po stránce postav totálně odfláknuté a po stránce vysvětlení a vysvětlování také. Promarněný čas.

Atmosféra je skvělá, žel ji narušuje docela pohodová hudba. Světla a stíny, podivná místa (hračkářství, masky, nemocnice...), ale pořád je v podtextu jakási hravost. Tak ano, souvisí s tím koncem, kdy se dětské hry měn v psycho hru, ale přece jen to narušuje jakousi soudržnost. Postava detektiva je Laurencem Olivierem skvěle zahraná, ale i on tápe, jestli má hrát moudrého a za roh vidícího policajta, nebo hláškujícího týpka, případně jelimana. Navíc podle mne celá zápletka stojí na vodě - v roce 1965 už existovaly dálnopisy i telefonovat se do Ameriky dalo, takže ověřit něčí totožnost nebo křestní list by netrvalo ani celý ten večer, navíc v USA měli tou dobou už ráno. Celý příběh obsahuje také povícero hluchých nebo zbytečně natahovaných míst, takže můj zájem začínal často opadat, a stojí to pak na posledních dvaceti minutách (od hračkářství přes nemocnici po hry na zadním dvorku), kde už se napětí dá krájet (přesto mi konec přijde zbytečně natahovaný).

Docela by mě zajímalo, jestli sator ten film viděl, nebo jen přeložil obsah odněkud jinud, protože ten děj je poněkud jinak. Popravdě řečeno mám problém film zařadit do žánru, ale asi nejblíž by byla surrealistická absurdní satirická komedie. Surrealistická snovými výjevy, špičkovým snímáním nočního města, hrou světla a stínu (a to i na policejní stanici), skvělou perspektivou. Absurdně komická svými náhodami, záměnami, omyly, které jsou dále rozehrány (jen jsem teda čekal, že ten granát fakt bouchne a město bude zbaveno zločinu navždy, to by se mi líbilo víc než konečná hra na film ve filmu). A satirických je tu hodně hlášek (¨Policajt policajtovi: "Ty věříš na zloděje?") a nejvíce asi během noční inspekce na policejní stanici, kde mi to připomnělo francouzské četníky nebo raného Tatiho. A nejvíc si krade film pro sebe usměvavá a naivní Ewa v podání Barbary Lass, která tím zmateným nočním městem proplouvá se svou andělskou prostoduchostí (ale ne hloupostí!) jako Amelie Montmartrem. Nevyhne se to ale žel několika hluchým místům (třeba ten penzionát byl poněkud nedotažený), ale celkově to má přes to množství zlodějů a kriminálníků hrozně pohodový a příjemný nádech a moc rád se na to někdy znovu podívám.

Jako - je to torzo. Můžeme film brát jako zajímavost, ale jako plnohodnotný film žel ne. Téma i na tehdejší dobu už přece jen vícekrát zpracované, tudíž nepřekvapivé. Jinak bych opakoval to, co už napsal Bluntman.

Ale tak docela to šlo, i když mám pocit, že Dietl s Filipem už delší dobu vaří z vody. Hudečková měla představovat nějakou cikánku, že měla takový bronzový odstín? Jako povahu by na to jako měla. Libuška a Brzobohatý se v tomto dílu jen mihnou. Líbí se mi rozšafná postava Haničince, ačkoliv jako Pardubičákovi mu ten bodrý Moravák až zas ta nejde. A kde měl dnes Kuřátko manželku?

A to su rád, že se Robert vrátil. Jako marnotratný syn po všech těch pracech v politických vepřínech se zas vrátil - doufejme, že ne jen na chvilku - tam, kde je svůj a kde mu to jde a dokázal alespoň mě, že to v něm ještě pořád je, že je to pořád jeden z mála (ze tří) současných českých režisérů, který je svébytný a fakt něco umí. Proto mírně nadhodnotím, ale jinak příběh sestavil umně, dokázal všem ostatním, dražším projektům, že k pořádnému napínáku stačí jedna kuchyně, jedno auto, jedno studio a dva kancly plus pár exteriérovek (ostatně v Pravidlech lži mu k tomu stačila v podstatě jedna místnost), herce vedl dokonale (s výjimkou Cibulkové, té to skutečně nešlo), a s ladností baleťáka to celé poskládal v umný celek. Který vypadá jednoduše, pár filmařů si řekne, že na tom přece nic není, ale takhle to sestavit, aby vše do sebe zapadlo a dávalo smysl, to nedokáže ze současných českých rádoby filmařů nikdo.

Neskutečná povrchní nuda. Hvězdička za prostředí vlaku, to můžu. Jinak hodně nereálné a psychologicky nejen neprokreslené, ale nereálné postavy viděné navíc očima plnýma stereotypů (viz ten pán, co klukům řekne, že se nohy nedávají na sedadlo, a posléze proklamuje útok muslimských migrantů - dnešními slovy libdem slušných lidí prostě dezolát, jen ty dva zuby mu chyběly. A přitom nohy by se fakt na sedačky dávat neměly, kdo z tvůrců by na té špíně pak chtěl sedět?). Pak je tu hloupá holčička a chytrý chlapeček, vlezlá starší žena (stereotyp pavlačové drbny), mašinfíra tak debilní, že nemohl udělat nikdy zkoušky... A k tomu hromada povrchních keců jak z Respektu nebo Blesku o nesmrtelnosti chrousta, ale o skutečně něčem životném a podstatném fakt ne. Často to připomíná Troškovy Kameňáky - řada zinscenovaných vtipů, ha ha ha. A také si měl pan tvůrce dopředu pořádně ujasnit, jestli točí komedii, nebo drama, neb to nakonec není ani jedno, ani druhé.

Marně přemýšlím, co jsem to vlastně právě viděl? Pohádku z tisíce a jedné noci o šáhovi, který chodil v noci přestrojený za chudáka mezi lid? Jenže šáh díky tomu zjistil, co se lidu v podhradí fakt na jeho vládnutí nelíbí, což zde zcela chybí. Zmodernizovanou pohádku o Popelce (střevíček)? Jenže asi tak nějak naruby a bez popela a bez pokory? Libdem pohádku o hodné a moudré prezidentce, která znala Havla a má - no považte, dokonce fotku s dalajlámou? Ó, úžasné, záruky moderních hodnot! A samozřejmě chytrá holčička jak z reklamy na jeden supermarket a česká hymna nesmějí chybět. Škoda, že to nezpívala Kubišová, to by bylo terno. Nebo je film jen variaci na milion současných českých pokusů o romantické komedie? Pak je to zcela chabé, bez nápadu, těžce předvídatelné a bez jakéhokoliv ozvláštnění a dokonce i bez jakékoliv romkom zápletky, jedno nakolik jednoduché. Tohle je jakýsi mišmaš, špatně zahraný, zvláště Geislerová hraje, jako by si potřebovala ale nutně vydělat na dalšího panáka v Karlových Varech a je jí jedno, co hraje, Vetchý hraje svůj langmajerovský standard, Khek tu vlastně nemá co hrát a usměje se jen jednou, a postavy obou dětí nebo bodyguardky jsou tu zcela zbytečné, nevyužité a k ničemu. Celé to prostě jede nudně, bez jakéhokoliv napětí, pokusu o vtip, zábavu, jako křeček v kole, k očekávanému konci, kdy si divák řekne, no a co? Celé to vypadá, jako by scénář splichitila nějaká moderní umělá inteligence (třeba ta, co ji zkoušela Česká televize), jež umí seskládat jen to už dávno použité.

Ten Beran je nějak vysazený na holky, co fetovaly? Předtím ta, co nepoznává tváře a sedla mu do auta, teď Annie... Jinak postavy se chovaly všechny do jednoho jako dementi a rozebírat všechny nesmysly nemá smysl :-) Za všechny jen ti dva v autě na odposlechu, kterým trvá snad 15 minut, než si všimnou, že u dotyčné je doma nějaký jiný pán. To mě pobavilo hodně. :-) Plus to, jak si postavy říkají to, co by kurňa už měly vědět, nebo jak mají potřebu vše i nejtupějšímu divákovi vysvětlit. To už úplně tahalo za uši a myslím, že z těch keců byli i herci sami pěkně otrávení. A na závěr dojde ke střídání na střídačce, chudák Kajnarová asi nemá na živobytí, že jim na to znovu kývla.