honajz

Druhá historická věc zaštítěná produkcí ČT Brno a opět ne sice dokonalá, ale nemající k dokonalosti daleko. Některá fakta si to trošičku uzpůsobuje, třeba nám tvůrci neřekli, že Mikuláš byl alkoholik a většina jeho proroctví tak bylo spíš opilecké blouznění, ale zase proč ne?, filmu to dodává určitou mysteriozní rovinu. Líbí se mi výprava, ta je na televizní film dokonalá a snímek by vlastně klidně mohl i do kin - kdyby dnes nějaká kina existovala, velmi dobrá je práce se světlem, s tím si tvůrci rovněž vyhráli, a dokonce i s barvou - což odpovídá tomu rámování příběhu do malířské dílny. Poněkud zklamáním jsou někteří pražští herci a dokonce i Brňák Bareš používá ve filmu pražštinu (blbej, místo blbý), to mě mrzelo. Na druhou stranu by mě zajímalo, kdo hrál druhého, mladšího orodovníka v úvodní scéně, z toho by měl mistr Lukavský radost. S postavami si ale šlo vyhrát víc - ono u životopisných věcí často totiž hrozí plakátovost postav, neživotnost, a ani Amos Komenský rozhodně nebyl chodící nádoba, moudrosti, lásky a dobrých skutků. Jinak je ve filmu zajímavá paralela s Komenského pansofií a realitou světa - je to podobné jako Moorova Utopie, prostě lidé nikdy nebudou dokonalí, pořád se budou hádat a rafat a pořád se budou vést války, takže nějaké utopie a pansofie jsou házením hrachu na zeď a perel sviním. Na druhou stranu - pro věřící - může jít o důkaz touhy člověka po dokonalosti, která se na Zemi nenachází, o důkaz, že nás to vede do Božího domu. V tom je pro mne poslední záběr s obrazem Návrat ztraceného syna o to víc symbolický.

Jako úplně špatné to není - výprava je skvělá, formálně dobře natočené, souboje a bitky rovněž. Ale ta revenge historka je taková prvoplánová, kdo je hlavní padouch, to je myslím zřejmé všem, ale nějak tomu chybí hlubší pocit, nevím, jak přesně to popsat, je to prostě chladné jak kus ledu, bez emocí, ačkoliv tam jde o velké věci. Ani to pozadí, kdy každý národ má svého boha a kníže prosazuje za každou cenu, i cenu zrady, podrazu a násilí toho křesťanského, tady nejde moc do hloubky, a to navštívíme tuším hnedle tři svatyně. A fakt jsem moc nepobral i ten kotrmelec, kdy z násilných vrahů Skytů, kterým nevadí povraždit majitele nějaké hospůdky při cestě plus návštěvníky, aby měli kořist (to představení je hodně nešťastné pro veletoš v další fázi, neměl jsem je od začátku rád), tak z těchto násilných Skytů se najednou stanou dobromilové, kteří si po vzoru vlčí smečky jen chrání své území a má mi jich být líto? Tak to ne, soudruzi, všechny ty rasy a národy jste sice představili jako krvelačné, ale tenhle obrat vám fakt nežeru. Problém je, že ono se moc nedá fandit ani Lutoborovi, zvlášť poté, co v sobě najde medvědí sílu , prostě je to celé takové, že není komu fandit, není moc s kým co objevovat, jen zrady, krev, násilí. Možná to tak v tehdejších dobách bylo, možná ne, ale příliš mne to nebralo. ... Btw, vidím tady v žánrech fantasy. Proč? Ta to rozhodně není - není tam ani jeden kouzelník, ani trpaslíci, natož drak.

Tohle mi tedy moc nesedlo - studiovka, která si hromadou navezených stromečků hraje na Vánoce, Hanzlík občas něco přečte z Biebla, Lady nebo Čapka a s výjimkou Vondráčkové, Buštíkové a Urbánkové si pak celý pořad pro sebe krade Karel Gott. Což nic proti, ale písničky vážně nic moc a to studiové pojetí zcela chudé, bez fantazie a nápadu, jako by to natočili narychlo za jeden den v jediném ten den volném studiu.

Brněnské dramaturgy napadne pořad s Karlem a pár brněnskými zpěváky - tohle je zajímavé a fakt vtipné uvození celé sešlosti, kdy Karel vjíždí do Brna na káře tažené koňmi, kterou sám kočíruje a historickými auty se jede městem, na okruh, na výstaviště a nakonec tuším k přehradě. A protože v té době v Brně studoval Štědroň, ještě pořád v Brně působila Laďka Kozderková, tak se připojili k dalším výsostně brněnským zpěvákům (škoda ale, že tam nezbyl prostor pro Černohouse, Matysovou nebo Veselou, případně Junior Speakers), jen účast Aleše Ulma nějak nechápu. Karel zazpívá samozřejmě také pár písní a celý závěr je věnován jemu. Za brněnské reálie sedmdesátek dávám hvězdu nahoru.

Rovněž patřím k těm, k jejichž srdéčku, jak tu píše sator, hudební kakofonie Ivy Bittové nepromluvila. Kdysi jsme v brněnském divadle Svatoboj šli na Mišíka a Iva Bittová hrála a zpívala jako předskokanka, jak se dnes říká, a v sále lidi docela šuměli potlačovanou nervozitou, kdy to fidli fidli fidli - čert jí popad do pytlíka, utíkal s ní do pekla - fidli fidli skončí. Tady taky - začne koncert a místo zpěvu se ozvou jakési zvířecí skřeky. Asi j, asi je to dobré alternativní umění, ale já si v té chvíli vzpomněl na Šlitra a jeho Zvuky slovensého pralesa. Využití rozličných nástrojů - včetně obyčejného budíku - mi přišlo originální - než mi to začalo připomínat Mikea Oldfielda a Tubular Bells. Ještě že ta byly ty skutečné zpěvačky skutečných lidových písní (nakolik je pak přehlušil opět orchestr s alternativním pojetím oněch lidovek). Ale jinak jo, musím uznat, že některé ty souběhy působí skoro meditativně (a jiné zas depresivně) a spojení oněch rozličných zvuků a melodií občas má něco do sebe.

Taková umělecká weiglovina - nic proti. Ale on pan režisér měl hodně stylizované filmy, a ne každému ten umělecko-hloubavý, pomalý styl vyhovuje. A mně se zrovna tady k Evě Olmerové nehodí. Je sice fajn, že tu zazní básně od Lawrence Ferlinghettiho, které se tehdy rozšířily díky Mišíkovi, a úvahy Josefa Topola, ale pak je tu Olmerová jen zajatec uměleckých ambicí, kdy pan režisér vyjadřuje spíše pocity o tehdejší generaci, světu konzumu a pozlátka, a proti tomu staví smutné a melancholické texty a písně... Pět minut trvá, než vůbec začne Eva Olmerová zpívat, navíc jde o anglické písně, ne české. Film tedy stojí na úvahových předělech, a tady je skutečně na každém, jak mu sednou. Mně moc ne, protože depresivní beatnická generace, z jejíhož podhoubí texty ve filmu vycházejí, nikde neviděla naději a i když občas s vtipem, přesto vyjadřuj spíše nihilismus. A ten mi tedy nesedí vůbec. ... Jinak ve filmu hraje jednoho z tanečníků (a jakéhosi gigola) René Gabzdyl, Blanka Bohdanová a Eduard Cupák se tu neobjeví, jen namluvili zmíněné básně a úvahy.

Maruška Rottrová a Helena Vondráčková si udělaly ještě s jedním párem tanečníků výlet do Paříže, zazpívaly tam pár písniček - Vondráčková jednu dokonce francouzsky - a prošly se městem. Víc zde zpívají jejich francouzští kolegové, resp. Mort Shuman je Američan, takže obě dámy vypadají, že je jako přizvali do party, aby tam nebyli jen samí chlapi. Což mimochodem je docela dobrý příspěvek k diskuzi, jak se za komančů nesmělo za hranice a do kapitalistické ciziny. By mě zajímalo, jak Francouzi na obě holky káply. Průvodní slovo dodabovala Helena Vondráčková už doma ve studiu, ale není to nijak zajímavé průvodní slovo. Víc se podle mne snaží být vtipní Richard Gotainer a Shuman, ale když si dělají legraci z Cassela, tak celý ten dialog ve francouzštině není ani otitulkován, ani nijak jinak přeložen, škoda. Celkově mi to přišlo jako rychlá splácanina různorodých stylů.

Ono to má sice spíše youtubeový formát - sled odkud to je bylo možné sesbíraných obrázků a k tomu pod obrazem komentář, původních záběrů minimum, a k některým skutečnostem bych sem tam měl výhrady, že to není z tak přesné (třeba co se mariánských zjevení týče, tam přece jen nejsou všechna církevně uznaná, takže těžko tvořit potom mapu), ale zase na druhou stranu pan Kučera vyhmátne spoustu zajímavostí, neznámých nebo ne až tak veřejně či často prezentovaných fakt, jež se dají navíc ověřit, a donutí diváka se nad nimi zamyslet a sám si je probrat, jak to asi mohlo / může být. Takže nedal bych na chudý kabátek, evidentně ta videa vznikla skoro na koleně za pár šupů, ale na druhou stranu obsahově jsou často hodně zajímavá a podnětná.

Sice zpočátku, když přišel pan Zíma o holi, mi zatrnulo - není nic horšího než pohled na stárnoucího umělce -, ale on dokázal, že věk nehraje roli, že sice tělo nemusí sloužit, ale ten entusiasmus jde předat i tak - Josef Zíma vtipkuje, zpívá bez playbacku skoro hodinu, jednou dokonce i zatancuje v rytmu písně s Pavlínou Filipovskou. A líbí se mi, že ten koncert je skutečně průřezem jeho tvorby - od rockových a swingových věcí přes semaforské, z pohádek, dojde i na lidovku (ale to mi nevadí, dobrá lidovka umí taky dobře člověka rozproudit a roztancovat) a Hašlerovy písničky... Ten rozsah hudebních žánrů, které Zíma zpíval a zpívá, je obdivuhodný. Mimochodem, v publiku nadšeně aplauduje Aťka Janoušková.

Těžká nuda. A fakt netuším, jestli to jako měl být intošský pokus o komedii, nebo se jako někdo snažil o jako ha ha humor a nepovedlo se... nejvíc mi to připomínalo ten díl Comebacku s motivačními CD, kde Lexa a Ozzák zmoudří a mají podobně "vtipné" intelektuální hlody. A to veganství, příroda, očištění - má jít o parodii na tyhle novodobé věci, nebo to naopak tvůrci svým postavám přejí? Navíc ústřední pár je nesympatický až na půdu a ta Indka, když pominu její zoban, teda nos, tak tak neuvěřitelně poulí v každé situaci oči, že nevím, jestli přehrává, má přehrávat nebo je to její obvyklý projev. A ty critters a poslední scénu jsem taky nepochopil, asi jsem špatný intelektuál. Ať jsem se to snažil vzít za jakýkoliv konec, stejně jsem se nudil a nic mě na tom nepobavilo. Navíc tomu podle mne chybí dokonce snad nějaká myšlenka... Btw, když critters žrali lidi všude kolem jak na běžícím pásu, tak proč zrovna tyhle dva nechali, i když u nich doma bydleli? Nebo to jako měl být jeden velký trip?