honajz

Mnohovrstevný film, který řeší několik témat, navzájem však propojených a spolu souvisejících. Klidně se mohl jmenovat Stav věcí 2 nebo Všichni lidé bratry jsou. Protože třeba jedním z témat je, že věci prostupují člověka a člověk zase věci, nechává v nich svůj otisk (viz domy, které se kvůli dálnici mají zbourat). Objevují se tu s tím související křesťanské motivy - aby člověk nebyl nic, tedy aby byl něčím, nejlépe láskou, jinak není nic. S čímž souvisí naprosto skvělé povídání o Bohu a tvůrcích, kdy si tvůrci hrají na Boha a hledají tak Boha v jeho stvoření. Dále jsou zde myšlenky o pomíjivosti okamžiku („Nebo snad jde o důkaz existence okamžiku?“ řekne jedna z postav a komicky se vzdálí). Líbí se mi, jak film ukazuje propojenost obrazu a zvuku a naznačuje, že člověk nemůže být bez míst a věcí, jež ho tvoří a dotvářejí, stejně jako obraz bez zvuku. Už v roce 1993-4 se zde naznačuje možný zanikající svět ukázaný nejen na městě, ale i na filmu, kdy se do kin dostávají věci jen pro komerci a prodej, nikoliv z touhy filmaře po zachycení myšlenky - a toho okamžiku, o němž byla řeč výše. Dokonce tohle vše je nakonec personifikováno jako symbol v nepolapitelnosti osudové zpěvačky, která se však stále vrací, stejná, a přece jiná, o pár okamžiků jiná, podobně jako když přijedete po určité době do svého oblíbeného města, a ono je stejné, a přitom trochu jiné. Když jsem u toho, nechápu, proč české titulky na DVD nepřekládají všechny tři písně, když ten text je stejně důležitý jako ty básně o nicotě, v níž si autor uvědomí, že nemiluje? Ty písně jsou totiž o duši (kytary, písně a člověka), o přátelství a vzájemné pospolitosti nebo o čase a jeho plynutí (při srovnání s řekou, o níž se v předchozí scéně mluví). Ta určitá pospolitost je daná už v úvodu filmu, kdy se hlavní hrdina po průjezdu čtyřmi státy cítí panEvropanem (což tehdy znělo dobře, než přišlo to, jak vypadá EU dnes). Ostatně, úvodní záběry jen z auta, kdy se mění jazyky rozhlasové stanice (a podle nich i lze poznat náturu národa), a zobrazující města, bistra, bary a motely, kdy můžeme dokonce počítat dny a noci, kolik jich řidič ujel, považuji za hodně dobře vymyšlený. Velmi dobře a nenásilně je do filmu zakomponován i jemný humor (pneumatika, kličkování ulicemi v náklaďáku, poslední sklenička vína, čištění boty a sádry atd.) a drobné narážky na pozadí (nejenom na smrt Felliniho, ale také na 451 Fahrenheita či písničku Fool on the Hill - zde naprosto přesně zmíněnou). A jsou tu dořečeny i drobnosti, jako proč si pán tak dlouho nevybíral poštu (viz sádra na noze, že?). I dětští představitelé hrají moc dobře a mají zde svůj význam vzhledem k následné sbírce nikdy neviděných záběrů. Moc se mi líbily scény koncertu (tedy natáčení písní), dialog u mikrofonu, hudba celkově a posléze soustředění na ruchy a zvuky se zavřenýma očima. K tomu velmi dobrá kamera, která dokáže ty uličky podat, hra s detailem, barvami, náladou. Ostatně, dny, kdy hrdina tráví čas procházením po městě, aby točil všední ruchy, mi hodně připomněl Perný den a Ringův den volna. No a navíc jsem si z toho odnesl moc hezký novotvar „vidioti“, to sedí. :-)

Velmi příjemná televizní miniatura, kdy Otto Šimánek svého zapáleného historika podal naprosto dokonale (v četně toho, jak komisaře každou chvíli opravuje), pan Brzobohatý mi přišel, že chvílemi neví, jak svou postavu hrát, ale celkově se mi sem hodil. Jen mi vadily ty jingly u každého obrázku postavy, působilo to hodně rušivě. A nakonec i ta zápletka, kdy v podstatě historik řekne fakta, máme pět lidí, a u tří víme, že vrahy být nemohli, se nám okruh snížil natolik, že vnímavý čtenář (povídky v knize) nebo divák (zde) odhadne vztahy rychleji, než je mu odprezentováno. Ale jak jsem psal,příjemně to pobaví, je to takové úsměvné a na oba herce se moc dobře dívalo, jak jim to herecké umění jde.

Jak rád bych zas viděl s Dwaynem Johnsonem obyčejný akčňák, kde vymlátí v klidu nějakou partičku zlosynů. Ale on ne, pořád má potřebu točit komedie, většinou rodinné, a je to asi tak podobné, jako kdyby Myšpulín ve Čtyřlístku provozoval kung-fu. Tentokrát navíc je to komedie ve stylu, který děsně nesnáším, a to s užvaněným a věčně uječeným černochem, který zmrví na co sáhne, i když by měl a mohl být trochu frajer. Příběh samotný je zbytečně natažený na hodinu a tři čtvrtě, přitom 70 minut by v cajku stačilo na tu pitomoučkou vyprávěnku. A ta závěrečná totálně trapná scéna na maturiťáku o 20 letech, kde všichni dělají jen stafáž, to už byla trapnost nad trapnost. Jinak by mě zajímalo, jak cvičením z malého, tlustého černouška vznikne urostlý a vysoký hispánec, fakt jo. Akčních scén moc není, a ty, co jsou, nejsou nijak povedené. Celkově to připomíná celé spíš nějaký pokus o telenovelu. Nejlepší na celém filmu je poslední nepovedená scéna pod závěrečnými titulky (ta, kde se mluví o přezdívkách jako The Rock).

Jako rodič přihodím jednu hvězdu navrch, i když já v porodnici byl. Ten Joskův podvod taky pobavil, i když se projevil jako pěkná sketa, a tentokrát do děje víc zasáhne i Mařka, což se mi líbilo. Na hlášky je to slabší díl, kromě výměny "Ale ne každý psycholog může být otcem." - "Herdek, odkdy se tady z toho stala akademická kavárna?" A ten kluk, co hraje prvorodiče, to zahrál skvěle, možná u toho měl zůstat místo scenáristiky. :-)

Další dokonalý a vypointovaný díl, kde se doktor Zatloukal projeví ve svém oboru, kde se hodně hraje pohledy (po zaplacení závozníkům s pivem třeba, to jsem se musel smát, jak nevinně Zatloukal - Kanyza na hospodského hleděl), a samozřejmě to nejlepší nakonec - jak očekávaný příchod manželky v pravou chvíli, jak to tak bývá, tak závěrečná poznámka "Jardo, ty dnes vážně nemáš svůj den".

Hrozné je, když člověk ví, že Vondruška hrál sám sebe. Dirigent v Národním, ale jinak bezďák, co vymetal ve Strašnicích hospody stejným stylem jako jeho postava v tomto seriálu. Pár dobrých hlášek a Kachna nakonec, ale jinak slabota.

Takový nic moc díl bez Duška - Nárožného, kde ani Navrátil nemá moc co hrát. Díl je zajímavý snad jen průpovídkami Zatloukala - Kanyzy, a pak tím, že se obě servírky poprvé octnou v jednu chvíli na place (a trochu i "Kachním" stylem čepování piva, to byl pěkný humus :-)).

To by člověk nevěřil, jak stačí jeden Apolinář, a co vše se na místě dá vykouzlit za thriller až horor. Filmu nechybí tajemství a záhady, prohozené osobnosti, ale kupodivu ani humor, napětí, jen snad ta Fortuna je až moc happy země, kde se všichni mají rádi a stále tancují, přišlo mi to takové nereálné. Ale Martin Růžek se s rolí lidumila naštěstí vyrovnal se ctí a dokázal ho vykreslit jako člověka, ne oslavnou sochu. Hanzlíkova dvojrole je podle mne taky dobře vymyšlená a zahraná, Vinklář možná mohl trochu méně tlačit na pilu, postava novináře mi tu přijde poněkud nedořešená, i když idea, jak novináři píší o tom, co vidí, ale ne o tom, jak věci skutečně jsou, je zajímavá. Film má navíc tu zvláštní, hutnou, rážovskou atmosféru, kterou já rád.

Velká škoda, že to nechali režírovat takové filmové nemehlo, u kterého každý musel vidět, jak je neschopný, hned po Cabin Fever. Námět je totiž zajímavý, Jack Black překvapivě snesitelný, Cate Blanchett okouzlující a Kyle MacLachlan (!) správně děsivý. Příběh také není pitomý a až na pár kousků fekálního humoru, který mi fakt neseděl ("sračky" křovinového lva, humus z dýní a čůrání, když se Jack Black stane děckem) je to dokonce i milé. Pravda, mohli do hlavní role kluka vybrat zajímavěji vypadajícího chlapce, ne takového pidlookého houžvičku s křivou hubou, ale co už. Triky mi taky seděly, křeslo jsem si nakonec rovněž docela oblíbil, ale celé je to strašně nudně vedené, zbytečné scény zbytečně dlouhé, zajímavé scény nesmyslně krátké. Překvapivě mne bavily i některé vtípky a bonmoty, jež si mezi sebou vyměňovali jednotliví čarodějové. Ale jak říkám, celek je špatně poskládaný, špatně načasovaný, a u té holčičky jsem taky čekal, že bude mít větší roli.

Trochu tomu chybí pointa, ale jinak je to vlastně poetický a rozjímavý díl. Proč ne? Z malé legrácky o Vánocích v parném letním dni vyroste docela příjemný happening, jen chudáka Babulu to skolí. Mimochodem mne překvapilo, jak Kanyza komentuje půvabné tvary servírky Mařenky, neboť v díle Asketa zas v úvodu kouká Novák druhé servírce do výstřihu - dneska by se něco podobného už asi do seriálu dostat nesmělo a tvůrce by žalovaly jisté spolky za sexismus.