honajz

Filmařsky velice vachrlaté s nevěrohodnými hereckými výkony, zvláště dětí, a mizerným scénářem bez nějakého dramatického oblouku, nebo alespoň nějakého uzavřeného dramatu. A navíc ten jednostranný pohled! Rodina, starající se o romské děti, je good, nadávající děda bad. Nic mezi tím. Nikde důvody, proč třeba lidi z Ústí moc cikánské komunity nemusí. Prostě vypreparovaná pseudointelektuální myšlenka, viděná jen očima jedné strany.

Netradiční detektivky, odehrávající se v době druhé světové války v Británii. Netradiční proto, že jsou takové, řekl bych, maigretovské - než o nějakou akci s bouchačkami jde o postižení atmosféry, a také psychologii postav. Vše kořeněné jemným, britským humorem.

Docela slušné herecké výkony, kamera, občas zmatený střih. Co mne na tomhle filmu nejvíc štve, že jde vlastně o promo skutečného Jamese Van Praagha, odhaleného několika médii (myšleno noviny, televize, rozhlas) jako podvodníka. JInak celkově skutečně pomalé, s několika málo zajímavými scénami, které však takhle nataženou délku nezachrání.

Pokud máte rádi Indiana Jonese - ale s nadhledem - a dobrodružné filmy, pak vás tahle chytrá televizní věcička může jen potěšit. Věčný student je vyhozen ze školy, musí začít pracovat, ale jeho nové místo ho zavleče do džunglí, mayského chrámu, Himálají - problém je, že tenhle chlápek, co má spasit svět, je skoro totální ňouma, jen s vyčtenými znalostmi. A tak mu zachraňuje zadek mladá atraktivní bijkyně. Spousta hlášek, odkazů, mrknutí okem na znalé...

Hezké barevné obrázky, ale ve chvíli, kdy se mělo a mohlo odehrát nějaké drama (závěrečné odhalení s tajuplným nájemníkem i s těmi obrazy, co nikdo nikdy neviděl), tak to sklouzlo do nicneříkající selanky, kde člověk ani nebyl schopen se nějak citově angažovat, když předtím musel sledovat např. čtyři školní cvičení na téma "jak to bylo na poště s tou tužkou". Bakalářská povídka, natáhnutá na neúměrnou stopáž zbytečnými záběry, triky, podružnými detaily a postavami (např. Chantal Poullain je tam k smíchu, jak nemá co hrát.)

Ve svém žánru velmi slušný film,a to i pro mne jako milovníka Leblancových knih. Je to trochu parodie, trochu Vidocq a má to pravda několik konců (že by chtěli natočit druhý díl a nevyšlo to?), ale rovněž jsem se příjemně bavil. Podle mne film jede od začátku do konce.

Další u ukázek, jak se dá za pomoci čistě filmových prostředků (pohledy, mimika obličeje, detaily), vytvořit elegantní detektivka, nijak akční, ale u níž se musí a dá přemýšlet, kombinovat, a přitom se bavit, jak to mezi postavami jiskří.

První ze série velmi sarkastických detektivek Andrey Camilleriho o současné Sicílii. Vlivný politik je nalezen na Pastvisku, kde se v noci schází nejhorší sexuální lůza, a podle všeho zemřel při vyvrcholení. Všichni tlačí na komisaře Montalbana, aby vyšetřování co nejrychleji uzavřel, ale tomu se na celé věci nezdá pár věcí. Civilní herectví Lucy Zingarelliho dodává hlavní postavě ten správný říz.

Nemůžu si pomoct, ale i když se pokusil Vladimír Morávek parodovat kde co, nějak mu to nevyšlo. Film je hrozně roztříštěný, nesourodý, vtipy někdy rozbředlé. Celé zabaleno v intelektuálním humoru, který ne každého diváka může oslovit. ----- Recenze pro Filmpub: „Smutečního obřadu se zúčastní prezident Klaus, Václav Havel, Karel Gott a další významní herci.“ Tato citace ze začátku filmu je podle mne hlavním klíčem k intelektuální komedii, kterou plně pochopit možná mají problém i tvůrci sami. Celkově se dá říci, že současná mediální scéna, počínajíc bulvárním tiskem, přes totalitní hvězdy i dnes vydávající svou hudbu, po reality show a v podstatě i politiku, je hlavním tématem filmu. Ostatně, pokud si toho všimnete, a myslím, že nejspíše šlo o režisérův nápad, Jan Budař hraje naprosto přesně jako by byl Petr Čtvrtníček, zatímco Richard Krajčo jako kdyby parodoval herecký projev Pavla Lišky – ostatně ve scéně, kdy teče krev z nosu, poznáme scénu z Návratu idiota. A když jsme u těch parafrází, najdeme zde parafráze i na mnohé další filmy – Malého Buddhu, Český sen (dokument o neexistujícím supermarketu a lidských reakcích) nebo Pelíšky (panovačný otec a zakřiknutá matka, letadla nevyjímaje) či Příběhy obyčejného šílenství (nejen odkaz na leteckého dispečera). O čem tedy film vypráví? O dvou s prominutím pitomcích, pardon kokotech, kteří přežívají, jak to jde. Jeden pracuje jako revizor, druhý zdědil po babičce byt a nějaké peníze na knížce, oba mají svým způsobem sexuální problémy (návaznost na Nudu v Brně?), navzájem se zrovna nemusejí, ale přesto stále drží při sobě, zvláště když jde do tuhého – jak dokazuje scéna v hypermarketu. Pak se ale do Čech dostane slovenský režisér fiktivního dokumentu o neexistujícím supermarketu v Bratislavě, a aby se prosadil, vymyslí reality show – čtyři tibetští mniši navštíví Mareše a sdělí mu, že je vtělením jejich lámy, přičemž jeho reakci natáčejí na video. Náhle se objeví fotograf bulvárních novin. Jejich hádku v supermarketu také natáčí všetečný muž s digitální kamerou. A mezitím podivný muž stojí s karabáčem nad oba autory, kteří se krčí na modrým světlem osvíceném záchodku... Ačkoliv příběh plyne velmi zvolna, někdy skoro vůbec, přesto jej minimálně v první polovině zachraňují herci, kamera, ostatně i režie. Postupně však – přistoupíme-li na pravidla tohoto filmu – dochází k otupění. Vtípky jsou stále stejné a negradované, někdy jen odezní a nechají za sebou prázdno, jindy něco nakousnou a nedořeknou, opakování hlášky s kokotem je potřetí už zbytečné. Výše jsem zmínil film Příběhy obyčejného šílenství. I Hrubeš a Mareš se vyznačují dnes snad standardním prvkem – postavy příběhu nejsou normální. Ani jedna. Každý trpí nějakou obsesí, posedlostí, inteligenčním nedostatkem apod. U postavy matky (v podání Ivy Janžurové) se rovnou dozvíme, že se vrátila z blázince. Příběhem nás totiž provází podmanivý hlas Radovana Lukavského, který možná ani netuší, k jakému vtípku byl zneužit, vysvětlující povahy a podstaty jednotlivých postav. Z hereckých výkonů bych za záporné viděl kupodivu právě ty, jež předvádějí ostřílení herci. Což o to, u Stelly Zázvorkové je znát její stáří a únava životem, když to řeknu takto, ale Miroslav Donutil hraje pořád nastejno, naopak zakřiknutou matku představující Iva Janžurová vlastně nemá nic moc co hrát. Dojem proto z filmu může být poněkud rozpačitý. Fanoušci Nudy v Brně v něm nenajdou to, co Nudu ozvláštňovalo, přátelé skutečných Kamarádů do deště Vaculíka s Tofim (i na ně je ve filmu pamatováno) nenajdou v tomto snímku už vůbec nic, ale na druhou stranu se v jistých kruzích může stát Mareš a Hrubeš kultovním titulem.

No nevím, tohle je po husitské trilogii další dílo Otakara Vávry na objednávku komunistické strany a podle toho to vypadá. Vůbec nectí nějaké historické reálie a jde jen o to, co nejvíce očernit církev hrůzami a děsy, které tehdy údajně páchala. A píšu údajně, protože naštěstí současná historická věda není tolik zatížena nánosem komunismu. Cílem filmu bylo říct - podívejte, jak jsou ti věřící zlí a krutí. A ano, to se daří skvěle. A jak koukám v diskuzích, mnozí tomu filmu dodnes věří - možná stejně jako Vávrovu Husovi :-)