Dan9K

Geniální završení Kubrickovy kariéry a vlastně souhlasím s jeho "senilním" názorem, že se jedná o jeho nejlepší film. Chemie mezi oběma hlavními představiteli je neuvěřitelná. Absolutně hypnotická záležitost, která mě dostala na jinou úroveň vnímání, přesto je to zároveň "přízemně" napínavý mysteriózní thriller s obrovským erotickým nábojem a řadou víceznačných symbolů, které umí zamotat hlavu. Ligetiho Musica Ricercata nebo Druhý waltz od Šostakoviče jsou použity naprosto dokonalým způsobem a celý film je konstantní sevření, které se ještě znásobí ve svém vyústění.

Není to příjemná podívaná. Emoce a autentičnost na nejvyšším stupni. Obrovská historická a důkazní hodnota. Jako bonus profesionální práce a nesmírná odvaha tvůrců.

Dal jsem si celého Bonda úplně od začátku jen proto, abych se dostal k tomuhle filmu. Trvalo mi to nakonec tři roky. Cesta nebyla zrovna vydlážděná. Nemám rád Jamese Bonda. Můžu to už asi zodpovědně říct. Valná většina dílů v minulosti mi přijde jako velká trapárna, s několika málo výjimkami. Konkrétní důvody popisuji obvykle přímo u nich. Proč jsem na to celé vůbec koukal? Jedním z důvodů bylo, že se mi moc líbilo Casino Royale a celkem se mi líbilo i Quantum of Solace. Po etapě a ve srovnání s Piercem Brosnanem filmy, co mi svým stylem sedly o tolik víc. Chtěl jsem celou tu sérii poznat zevrubně od začátku. Jenže jaké bylo mé překvapení, když se mi nejvíce líbily díly, které jsou nejvíc neoblíbené? Etapu Daniela Craiga podle mě předznamenal jak ten jediný díl s Georgem Lazenbym, tak oba filmy Timothyho Daltona. Všechny tři se mi líbily vlastně nejvíc do doby, než přišlo Casino Royale. Byly vážnější, uvěřitelnější, neobsahovaly tolik stupidních scén a ohromné množství technických vychytávek, jejich bond girl taky měly něco do sebe a byla tam i o něco propracovanější motivace záporňáků i samotného Bonda. Problém asi byl, že George Lazenby i Timothy Dalton neměli pro většinu lidí takové charisma a nejsou to tak moc dobří herci (ačkoliv Dalton je podceňovaný). Daniel Craig má charisma a je dobrý herec. Do Skyfall jsem vkládal naděje. Můj život film ovlivnil už od svého vzniku (aniž bych ho viděl), neboť titulní píseň se jako jedna z mála své doby okamžitě dostala do nejširšího povědomí. Stala se stálicí pěveckých soutěží, zušek, firemních večírků či plesů, takže už jsem tu písničku hrál a poslouchal ažaž. Beru ji ale jako v podstatě nejikoničtější song 10. let 21. století. Film taky získal dvě těžké váhy v podobě režiséra Sama Mendese a skladatele Thomase Newmana. Nezklamali mě, naopak, stavím si je zase o fous výš. Jasně, těch pět hvězd je jak čtyři hvězdy jinde, pořád je to Bond, ale je to podle mě nejlepší Bond. Potřebuju prostě od akčního filmu, abych mu mohl trochu věřit, takže posun, který se stal už v Casinu Royale a pak i tady, jenom vítám. Cítil jsem, že je Bond zranitelný, a to mě bavilo. Zároveň mi přijde, že s některými aspekty původních bondovek Skyfall pracuje dobře, například s hudbou, vtipným odmítnutím a nakonec vkusným zakomponováním technických vymožeností, přítomností legendárního vozu, vlastně i vizuální stylizací některých záběrů, drobnými detaily nebo i klasickým lákáním na další díl na konci. Daniel Craig má taky tu zvláštnost, že vypadá v každé scéně trochu jinak, jeho rysy obličeje se neustále mění mi přijde. Někdy je jak o deset let starší, pak je zase mladší, je pro mě těžko čitelný. Je to tajný agent, takže super. Asi vůbec poprvé se mi stalo, že jsem byl v napětí celou dobu stopáže. Příběh mě konečně zaujal. Většinu času jsme v UK, což taky beru jako klad. Když se v minulosti objížděl svět desetkrát dokola, bylo to většinou trochu hloupé a nepřehledné. Je tady asi nejlepší bond girl. Koncept bond girl mi přijde extrémně trapný už od Dr. No z roku 1962. Ve Skyfall je bond girl de facto M Judi Dench, čili naprosto ideální situace. Klasická bond girl tu vlastně není, jen trochu v první půlce, což je taky premiéra. Záporňák Javiera Bardema má pro mě asi největší styl od dob Bloefelda. Ralph Fiennes mě baví a mám od něj očekávání v následujících filmech. Závěr mi napověděl, že s ním u vesla bude všechno ještě napínavější. Už to asi u Bonda nejde lépe, proto dávám nejvyšší hodnocení. Jestli bych měl hledat ve Skyfall slabinu, tak asi trochu v samotných akčních scénách. Jsou fajn, všechno působí opravdově, ale obávám se, že si z nich nezapamatuju, krom metra, nic, ale to je podle mě vada mého mozku, který akční scény okamžitě po dosledování maže ze své paměti.

Nejprve jsem chtěl film odbýt ze zvyku čtyřmi hvězdičkami, ale pak jsem si uvědomil, že obzvlášť na povídkový film, musím ocenit jeho úžasnou vyrovnanost. Alespoň mně to tak přišlo. Často tu ostatní píší, že některé povídky byly dobré, některé méně. Tak si říkám, kdo jiný by měl dát filmu pět hvězd, než já, který si myslím, že v podstatě všechny byly supr? Všechny měly nápad, pointu, zábavný průběh, vtipné a výrazné charaktery, nepůsobí to ani nijak zvlášť levně a příběhy jsou tak ze života, že se člověk chytí a nepustí až do konce. Divoké historky se mi skvěle trefily do nátury, neboť přiznávám, že podobně jako ve Volném pádu, jsem se v některých postavách hodně viděl. Za pozornost stojí i úžasná muzika Gustava Santaolally. Film, který budu chtít vidět vícekrát. Určitě to šlo udělat ještě i lépe, ale nemůžu chtít zase všechno.

Tady v komentářích, podobně jako u historických předávání Českých lvů, je patrná určitá paměťová demence, neboť právě tyto poslední díly, často zaměňované se samotnou Českou sodou, jsou to zdaleka nejlepší, nejkoncentrákovanější, co Čtvrtníček a spol nabídli a rovněž také to, kde šli snad nejdále za hranu. A mělo to celkem jednoduchý důvod. Zatímco Česká soda byl obzvláště zpočátku relativně pravidelný pořad (a v porovnání s budoucností v prvních dílech také dost slabý), tyhle poslední díly byly koncentrátem nápadů obvykle za celý rok. Rovněž také pokročila technika, takže ony fejkové rozhovory nebyly řešené jen střihem, ale i dalšími triky. Alles Gute nabralo také znatelné zlepšení (často je dost velkolepé), začal v něm vystupovat i samotný Čtvrtníček a získalo tak mnohem lepší propojení se zbytkem show a nebyl to tak jen často trochu rozporuplný přílepek, jako v České sodě. Zde to naopak bývá vrchol celého dílu.

Podle mě je tady málo nadšených ohlasů. Luděk Staněk naplňuje můj život několik posledních let a vnímám ho jako svého platonického nejlepšího kamaráda. Díky němu jsem se mohl ujistit o tom, že přestat sledovat televizi byl dobrý nápad, a díky jeho Událostem už není potřeba sledovat události jiné. Je to český Ricky Gervais a John Oliver v jednom a občas si říkám, že je lepší než oni. Nevěřil jsem jeho plánu dělat Události každý den, on to ale dokázal a dokonce ještě přidává. Dá to rozum, hypotéka se sama nezaplatí, ale i tak respekt. Stejně tak doporučuji jeho podcast s Milošem Čermákem, a to i zpětně. Doufám, že mu ještě dlouho nevyschne slina. Což mi připomíná, že mi poslední dva díly utekly, tak jdu na ně!

Perfektní překvapivá hutná záležitost. Všechny tři díly jsou velmi silné, za mě vede ten druhý. Hlavní postava je skvěle vymyšlená, napsaná a zahraná (Jan Cina úžasný a musel být požitek si takovou postavu zahrát), ale i všichni ostatní jsou výborní. Třetí díl už sice s divákem hraje trochu nefér a místy se tomu hůře věří (lehká vzpomínka na režisérův starší počin Spravedlnost), ale nakonec jsem to sežral i s návijákem. Tohle já rád. Výborná je i hudba a technické řešení. Od Babího léta z roku 2001 je to konečně další český hraný film či seriál, kterému můžu dát plné hodnocení.

Film, který mi dodneška způsobuje paranoiu a vlastně nevím, jestli v té Dan9Kshow být chci, nebo ne!

Tohle jsem si užil o tolik víc než první sérii. Přestože té jsem možná trochu uškodil tím, že jsem ji dal jen tři, a téhle zase možná trochu přilepšuji, že ji dávám pět, ale můžou za to především charaktery, a to, že u téhle série jsem nepropadal zoufalství. Ona totiž první série byla až příliš realistická tím, že na jednoho rozumného či inteligentního člověka tam připadalo 5 totálních debilů. A já tohle hrozně nerad sleduji. Chci alespoň při sledování filmů a seriálů žít v té iluzi, že ten průměr je někde jinde. Ve druhé sérii jsou charaktery tak silné, že, jak už někdo jiný psal, o téměř každém z nich by se dal udělat samostatný seriál a zároveň nikdo mě tam neiritoval, krom postavy Kirsten Dunst, ale i ta tu má své místo a nejlepší díl série, 8., patřil do značné míry jí. Jediné připomenutí první série je v tomto ohledu banda policejních trotlů z Jižní Dakoty v devátém díle a děkuji tvůrcům, že to bylo jen takovéto krátké připomenutí. Ačkoliv jsem první sérii neviděl tak dávno, až příliš pozdě mi došlo, jak nečekaně moc jsou ty série provázané, a o to více to zpětně oceňuji. UFO beru jako vtipný trolling, je to na podobné úrovni jako obligátní prohlášení o pravdivosti vyobrazených událostí. Druhá série je skvělá záležitost, a přestože si zachovává všechny základní ingredience fenoménu Fargo: cynismus, černý humor, nesmyslnou propletenost, značnou dávku absurdnosti a násilí, a postavu, která je středobodem všeho dění, ale dostala se do té pozice neuvěřitelnou shodou okolností, zároveň se ale autorům nějakou naprostou záhadou podařilo vybudovat něco, co jsem bral fakt vážně a kde jsem fandil skoro všem, co se tam vyskytovali, ačkoliv byli mnohdy (nebo spíše skoro vždy) proti sobě. A nejoblíbenější postava celé série? Rozhodně Noreen.

Nejsem žádný zarytý fanda Star Wars jako celku, spoustu věcí na nich nesnáším a je vlastně jediná věc, kterou miluji bezvýhradně, a tou je hudba Johna Williamse. Pomstu Sithů jsem viděl prvně v roce 2005 a napsal jsem i jeden ze svých prvních komentářů, abych ho o deset let později s kroucením hlavy smazal. Podruhé jsem ji viděl o 15 let později a líbilo se mi to mnohem více. Ano, je to uspěchané. Ačkoliv přerod Anakina byl budován dlouho od druhého dílu, ten poslední krok, tam mi prostě chyběl ještě jeden nějaký impuls, který by ho ospravedlnil. Následné přespříliš poslušné chování Dartha Vadera na druhé straně je prostě divné, nezapadá to do charakteru. Samotný hlavní důvod, proč Anakin udělal to, co udělal, je o chvíli později úplně smeten ze stolu a nedává to smysl. I přesto zvedám hodnocení ze čtyř na pět, neboť po dosledování prvních šesti dílů se mi tento jeví jako jednoznačně nejlepší, nejzajímavější, nejemotivnější, nejnabušenější i nejméně trapný. Tohle je navíc díl, který i v pár momentech drobně ospravedlňuje zařazení Star Wars do žánru sci-fi (ano, provokace). V podstatě každá scéna tu má náboj. Je tu úžasná akce, ale především se tu také děje nejvíce v rámci dialogů a z tohoto hlediska se jedná i o "nejkomplikovanější" Star Wars díl (v dobrém slova smyslu), oproti ostatním, které jsou buď jednoduchým dobrodružstvím nebo někdy spíš dětskou blbinou. Ano, Impérium je fajn, Nová naděje byla první, ale tenhle díl je z mého pohledu úplně někde jinde. Je zajímavé, že zrovna u tohoto dílu se tak strašně nadává na nějaké logické či faktické zádrhele a vůči staré trilogii je taková bezbřehá tolerance vůči všemu debilnímu, co tam je. U Pomsty Sithů jsem se, jako u jediného dílu z prvních šesti, bavil od začátku do konce. Vytváří oblouk nejzásadnějšímu charakteru celé série. Funguje také nejlépe pro pochopení řady souvislostí, pro někoho, kdo se ve Star Wars nerochní od rána do večera. A i přestože je mi od srdce protivný fakt, že se jedná vlastně o animovaný film s několika živými herci, což je dnes u blockbusterů již standard (tehdy ještě tolik nebyl), mám ho pravděpodobně v této kategorii nejraději ze všech.