Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Sci-Fi
  • Animovaný

Recenze (981)

plakát

Superman se vrací (2006) 

Dobře pojatý velkofilm, který má perfektně vystavěnou gradaci, dobrou práci s postavami, inteligentní scénář a zajímavou zápletku. Líbilo se mi, že romantiky bylo tak akorát, rádoby vtipy nebyly vůbec, celek byl pochmurný, ale nijak přehnaně. Snímek naštěstí není jen bezbřehou a nesmyslnou akční jízdou, o kterou se snaží 90% jiných blockbusterů, ale jde mu také o vyprávění a divák si tak může i odpočinout a akční části o to více ocenit. A skutečně, co se týče akce, kvalita zde nahradila kvantitu. Moc mě potěšilo, že autoři ctí Supermanův odkaz a používají letité citáty i hudbu Johna Williamse. Takové věci zdaleka nejsou samozřejmostí. I díky tomu, i díky kvalitní práci Johna Ottmana, není hudba prefabrikátem, ale dá se poslouchat. Navíc, rozhodně jsem od příběhu se Supermanem nečekal, že bych se skutečně mohl bát o hlavní postavu. Jedna z mála věcí, která mě poněkud zklamala, byl výběr herců do hlavních rolí. Připadali mi příliš mladí a moc mi tak nesedí ten fakt, že příběh vlastně navazuje na starou sérii. Co musím naopak velmi ocenit, je začátek s výbuchem supernovy. Až na nepatřičný zvuk, byla ta scéna zpracována dokonale. Výborný film, který sérii nedělá vůbec ostudu, naopak je do své doby dost možná nejlepším Supermanem vůbec.

plakát

Pacific Rim - Útok na Zemi (2013) 

Tenhle film je pro mě takovým symbolem současného blockbusterového filmu. Obsahuje totiž snad všechno, co na nich nenávidím. Je ohromně stupidní, pro příklad; analogový stometrový robot vytvořený někdy v roce 2017, který má dotykovou obrazovku. Dále pak třeba dinosauři, meče, rybky padající v moři a pleskající o dno, telefonické spojení do mezidimenze (či čeho) a další tuna věcí včetně celé role Rona Perlmana, dvou doktorů, dvou drsných pilotů a zcela nezbytného ženského elementu v podobě Mako. A nad tím vším je vlastně vůbec celá koncepce těch robotů, u nichž jsem nepochopil, proč musí být při takové úrovni techniky lidé přímo v hlavě stroje, kromě toho přízemního důvodu, že jinak by film nebyl tak napínavý. Všechny situace jsou dopředu velmi snadno odhadnutelné. Teda odhadnutelné, soustředěný divák neodhaduje, on ví, co se stane. To znamená, že celý Pacific Rim je akorát smradlavá kupka klišé. Další věcí je přemíra megalomanské akce a také efektů srovnatelných s animovaným filmem. V mých očích tohle blockbusterovým filmům prostě škodí. Méně je často více. Člověk pak daleko více ocení, když se něco skutečně děje. Ve chvíli, kdy se pořád něco děje, nastává apatie. Koho baví koukat se na variaci jednoho a toho samého souboje asi šestkrát? Jsem jediný, kdo by toužil poznat tu cizí dimenzi poněkud více v klidu, něco se dozvědět, dostat nějakou myšlenku? A ne jen čučet na stupidní akci v doprovodu hudby Ramina Djawadiho, jednoho ze stáda prostitutek Hanse Zimmera? Vadí mi také ta zkratkovitost střihu. Já sice neustále dobře vím, co se děje, ale nemám díky kameře a střihu dobrý vhled na to, jak vlastně ta která scéna vypadá, nemám tu představu celku. Vidím akorát hezké zkratkovité obrázky, jeden detail za druhým, ale nedokážu si celkový prostorový obraz v hlavě spojit. To ve starších megafilmech bylo daleko jednodušší. To, že je tu celá spousta patetických a zcela zbytečně srdceryvných nebo naopak rádoby vtipných scén, je samozřejmé. Jediné, co mě opravdu oslovilo, kromě GlaDOS ze hry Portal, byla ta základní (avšak nijak objevná) myšlenka projití monster (nikoliv mimozemšťanů) z jiné dimenze. Ale tak nějak se mi to líbilo více třeba v té Mlze :-).

plakát

Red Dwarf (1992) (TV film) 

Tak na rovinu, kdyby tohle vzniklo dřív, než britská verze, tak milujem tu americkou a pliveme špínu na tu britskou. To je prostě fakt. Až na poněkud podivného Listera, není tahle verze o moc horší. Problém je v tom, že je to pouze kopie. Nic jiného. Nepočítám-li asi tři solidní nové fóry, které souvisely s Krytonem. A to špatné hodnocení dávám proto, že prostě odsuzuju podobné remaky (kopie), ne proto, že by tohle bylo samo o sobě tak špatné, ale protože je to prostě zbytečný plagiát, který je hoden odsouzení.

plakát

Superman II: Verze Richarda Donnera (2006) 

V drobných detailech je to určitě lepší, než původní verze z roku 1980. Funguje to lépe, bez patosu, bez infantilností. Clarkovo odhalení je působivější. Ani jsem si tolik nevšiml nějakých zvláštních střihů mezi různými verzemi. Za co ale strhávám hvězdičku a dávám tak tuto verzi na úroveň původního filmu, je absurdní nový závěr, který celý film staví vzhůru nohama a celý děj tvoří naprosto zbytečným. Superman mohl toto udělat kdykoliv během filmu. Kdykoliv by tím vyřešil všechny problémy. Ne. On se pro závěrečnou akci rozhodne až ve chvíli, kdy už je všechno hotovo. Vlastně by to mohl udělat pokaždé, když by se mu náhodou něco nepovedlo. SPOILER: Nestihne zachránit dítě padající do vodopádů? Nevadí, vrátíme, zkusíme znova. Prořekne se, že Clark je Superman? Nevadí, vrátíme to a napravíme. Objeví se nový záporňák? Nevadí, vrátíme čas, než se vůbec narodí. Celý další film o Supermanovi by vlastně mohl být akorát o vracení v čase. Víc není třeba.

plakát

Krajní meze - Králové písku (1995) (epizoda) 

Určitě jeden z nejlepších dílů první série (nikoliv však nejlepší). V rámci celého seriálu se jedná o dobrý nadprůměr. Nic víc. V seriálu pak byla celá řada daleko více podnětnějších dílů, zejména v rámci řady druhé. Takže shazovat celý seriál, jak to dělá DaViD'82, je velice nefér, skoro to pak vypadá, jako by seriál pořádně ani neviděl a skončil někde v první půlce první série, která svou kvalitou byla skutečně spíše nižší.

plakát

Červený trpaslík - Série 10 (2012) (série) 

Těžko říct, jestli je to horší, než původní Trpaslík. O mnoho zřejmě ne. Poslední dva díly už mi sice přišly lehce slabší, ale to nevadí, odpuštěno. Proč dávám jen čtyři hvězdičky, když to není horší? Ony totiž jednotlivé díly Trpaslíka mi nikdy nepřišly tak "kulervoucí", že bych se smál, až bych z židle padal. Mám moc rád ten seriál jako celek, ale šest dílů z tohoto mého velmi oblíbeného celku na pět hvězd nestačí, k tomu je potřeba dílů 48.

plakát

Destruction Inc. (1942) 

Omg, Lois snadno pozná Clarka v převleku dědka, ale za celou dobu nepozná Supermana v převleku Clarka...

plakát

Misfits: Zmetci (2009) (seriál) 

Seriál, obdobně jako žánrově spřízněné Heroes, je to ze začátku svěží, ale v momentě, kdy se autoři začnou do různých schopností zamotávat a překombinovávat, vzniká celkově velmi rozporuplný celek, plný logických chyb. Je jasné, že se u Misfits nesmí moc myslet, ale popravdě, pokud seriál vyžaduje vypínání mozku, něco to vypovídá o jeho kvalitě. První dvě série jsou ovšem nabušené, co to jen jde. První velký zádrhel nastává v posledním, speciálním, díle druhé série (paradoxně po nejlepším díle celého seriálu, 2x6), kdy přestává seriál dávat smysl. Vrší se jedna kravina za druhou. Náhlé odchody a rovněž příchody hlavních postav, které nejsou příběhem příliš odůvodněny (resp. jen tak mimochodem, aby se neřeklo) a je jasné, že jsou vynucené, nepřidávají na věrohodnosti celého seriálu. Třetí řada Misfits je celkově poměrně velkým omylem a tak trochu nastavovanou kaší. Naštěstí sérii čtvrté se podařil poměrně zdařilý "reborn", a jedná se opět o celkem solidní podívanou, pokud přistoupíte na to, že sledujete de facto jakýsi spin-off původního díla. Jako jeden z hlavních problémů seriálu vidím rovněž jeho epizodnost. S výjimkou první série postrádám silnější hlavní dějovou linii. V první sérii bylo styčných bodů hned několik (celkové seznámení, detektivní linka, Nathanova schopnost). V druhé to ovšem byla jen tajemná postava v masce, ve třetí nebylo vůbec nic (k tomu hlavnímu se seriál dostal jen v poslední epizodě) a v té čtvrté to byl penis. Přijde mi to trochu málo. Naopak pátá série dojem z mého pohledu zase krapet vylepšila. Na starou sestavu jsem zapomněl a nová ujde. Chyb je pořád dost, ale bavilo mě to nesmírně. 1. série: ****, 2. série: ****, 3. série **, 4. série: ***, 5. série: *** a půl

plakát

Vlak plný peněz (1995) 

On by to byl býval byl docela zábavný film, kdyby ho po několika desítkách poutavých minut nezačala zabíjet veškerá role tragické Jennifer Lopez a rádoby romantika s ní spojená. Všechny scény s ní byly nulovým posunem děje a čiročirá nuda. Jen role pro nadržené chlapy. Akční scény byly fajn, ale člověk musí zcela vypnout mozek, protože pokud ho používá, může ho napadnout celá řada možných variant řešení problémů, které jednotlivé postavy prostě nenapadnou a sledování tak může být díky tomu trochu úmorné. Zárověň si film upravuje realitu zcela, jak se mu uzná za vhodné. Příklad za všechny: (spoiler) vlak naráží do druhého vlaku každých pět vteřin, když to ale postavy potřebují, trvá to zrovna asi dvě minuty.

plakát

Den Trifidů (1963) 

Román Johna Wyndhama je jeden z mých největších dosavadních restů (v době psaní komentáře) a dosti jsem váhal, zda se na film podívat, abych si knihu nezkazil. Na druhou stranu, řekl jsem si, že když to má být jen torzo změněné do klasického monster hororu, je to asi jedno. Troufám si říct, že pro tento film je lepší předlohu neznat, jelikož člověk nemusí být až tak zklamán (já mám tohle zase s Running Manem). Ve srovnání s jinými monster sci-fi, je totiž tohle jinak o třídu výše. Jsou zde náznaky velkého potenciálu, který je předpokládám bohatě využit v knize, což je poměrně paradox. Většinou filmy nabízejí doslovnost a u knih je nutno pěstovat abstrakní myšlení. V tomto filmu si jen můžete domýšlet všechny důsledky naznačeného děje. Ale ve výsledku mi to až tak nevadilo. Co mi trochu vadilo, byly ony dvě oddělené linie příběhu, z nichž ta na majáku by byla naprosto přebytečná, kdyby v ní nebyl onen konec. Hlavní linku to poměrně dosti brzdilo a klesalo tím napětí. Konec hlavní linie je uspěchaný. Z Triffidů nejde takový strach, jaký by měl být, ale jako celek je to slušné. Dost možná nejzajímavější monster sci-fi své doby (což je jinak subžánr sci-fi, který snad jako jediný nemám rád, škoda, že zástupců je tolik), ovšem pouze díky nápadům z předlohy.