Cimr

Tři dospělí lidé v jednom panelákovém bytě; kdysi, kdesi; v noci, v níž se něco láme (,,Nejklidnější Silvestr za spoustu let, člověk neví, jestli nemá spíš mít strach z toho, jaký je všude klid."). Tři (resp. čtyři) lidé, jejich milostné hrátky a dva malí kluci, co to všechno jen pozorují. Náhodou? Schválně? Jejich přítomnost neustále diváka vytrhuje z klidu a nutí se ho ptát, co to má znamenat. Příliš mladá noc je film, který stojí a padá s navozením určité dekadentní mlhavé atmosféry. A tu se daří držet, snad jen příchod policisty mě příliš nepotěšil, i když umocnil absurdní vyznění filmu (nabízí se srovnání s požárníky, co přicházejí na návštěvu v díle Eugena Ionesca). Z mého pohledu ale trochu narušil intimní atmosféru mezi ústřední trojicí (pěticí), kterou mě bavilo sledovat - i díky angažování senzačních herců z mého milovaného ex-divadla Komedie Martina Pechláta s Jiřím Černým. Možná stálo za to nechat jen jejich příběh a film zkrátit tak na 40 minut, nedělat z něj celovečerák za každou cenu. Ale to je jen malá výtka, jinak je Příliš mladá noc (spolu s Aloisem Nebelem) příjemným příslibem, že se nová generace mladých filmových tvůrců už nespokojuje s křečí a trapností a hledá cesty ke svébytnému uměleckému vyjádření.

Nebel. Leben. Jeseníky. Mlha, z níž se vynořují přízraky minulých času, před kterými chceme utéct, ale nemůže se nám to podařit. A mezi tím vším jeden mlčenlivý železničář. Asi nejzajímavější český film poslední doby. Mrzí mě, že lidi z filmové asociace upřednostnili konvenční a nudná Poupata před tímto porozuhodným filmem. Co do obrazové stránky je Nebel senzační. Člověk, co se na film vydá a zná předtím jen Půlnoční od Neckyho a animovanou tvář Miroslava Krobota, bude asi očekávat nějakou nostalgickou retro-řachandu a výsledek ho překvapí nečekaně noirovou atmosférou, kriminální zápletkou a naprosto nesentimentálním pohledem na české dějiny. Viděl jsem i chyby, nemůžu jít naplno. Je cítit, že jde o takovou první vlaštovku. Příběh je poměrně banální a i když se tváří záhadně, není těžké odhalit pointu. Kdyby byl natočen ,,normálně" nejspíš by takový ohlas nevzbudil. Přesto jsem ale přesvědčen, že je nutné takovéto experimenty podporovat, aby se český film navždy neutopil v nostalgických variacích na téma nacisti / komunisti jsou svině.

Szabó mě překvapil tím, jak umí být báječně vtipný. Vzhledem k tomu, že sám operu Tannhäuser v Paříži režíroval, překvapí tento satirický pohled na zkoušení ve fiktivní opeře Evropa svou otevřeností. Režisér si zkrátka nebere servítky: Intrikánky ve sboru si nadávají do zasraných krav, načež s úsměvy vyjdou na jeviště. Místo aby se věnovali hudbě, lidi z orchestru si neustále stěžují, jak dostávají málo zaplaceno a smolí různé petice. Režisér je na drogách a Wagnera inscenuje jako podivný nevěstinec se sexy dívkami v latexu. Egoističtí sólisté si dobírají jeden druhého a jejich hádky jsou na denním pořádku. Novináře zajímají jen bulvární novinky ve stylu kdo s kým má poměr. A hudba? Ta nejspíš nikoho nezajímá... Na tento film by se měli podívat všichni, co si myslí, že dělat divadlo je hračka. Sám se divadlu věnuji a tak vím, že Szabó ukázal prohnilé zákulisí těch nejvelkolepějších scén velice věrně. V mém hodnocení táhne film dolů jen poněkud sentimentální a nepříliš originální dějová linka kolem milostného trojúhleníku.

Aspoň takhle. Když už musíme pořád dokola natáčet filmy o normalizaci jako by neexistovalo jiné zajímavé téma, pak alespoň takto - se snahou o nové postupy (úvodní titulky) a bez stále těch samých hereckých tváří (režisér vsadil na neokoukané studenty různých uměleckých škol, což se mu nakonec vzhledem k mizerným tržbám nevyplatilo, kdyby byl angažoval do rolí pankáčů Kotka s Mádlem, jistě by měl zisky vyšší, o to je jeho rozhodnutí obdivuhodnější). Nejvíc se mi ale líbí, že se film neváže přísně k jednomu určitému období, ale zpracovává nadčasové téma revolty mládeže skrze hudbu. Já sám mám podobné zkušenosti jako hlavní hrdina a to jsem už dítě porevoluční. Stejné punkové začátky, stejná radost z prvního plakátu a prvního koncertu, stejná snaha stát se legendární kapelou končící na okresních tancovačkách. Možná i proto mě film tak zaujal - protože mu rozumím. Ať je to kvůli tomu nebo ne, po delší době od českého filmu milé překvapení.

Od Doktora Živaga se vám dostane přesně toho, co čekáte. Velké emoce, láska, intriky, širé ruské pláně snímané překrásnou kamerou a umocněné nádhernou hudbou (nepřestanu být vděčný organizátorům LFŠ, že jsem tento opus mohl vidět na velkém plátně). Když člověk sleduje Leanova vrcholná díla, má pocit, že točit filmy je snadné - stačí vzít silnou předlohu a pak ji prostě natočit. Ale počet zpackaných adaptací velkých literárních děl dokazuje, že to zas tak lehké nebude. Ba naopak - že je zapotřebí neuvěřitelné puntíčkářství hraničící až z fanatismem. A to je přesně případ Davida Leana. Spojení intimního příběhu a obrovské výpravy u něj funguje snad nejlépe ze všech režisérů, co znám. Tři hodiny utekly jako nic.

Tento blaxploitation není tak špatný jako jiné (chybí typické propriety - nahota, násilí, cool hlášky, funk), ale je něco horšího - nudný. Příběh vzniku černošské guerilly a začátku občanské války stojí sice na zajímavém nápadu (černoch vyškolený CIA, aby ukázali, že nemají předsudky, začne své naučené schopnosti využívat proti těm, co ho vycvičili), ale na to, jak závažné a silné téma zobrazuje, působí na mě nezáživně, ukecaně. Kromě toho nemůžu snést, že podporuje ohavnou věc. Utlačování černochů je samozřejmě špatné, ale plánovat kvůli tomu ozbrojený teror... Je to docela zlý film a vlastně se nedivím, že musel být stažen z kin.

Obyčejné, průměrné béčko, zajímavé jen tím, že hlavní hrdina je černoch. Kdyby tomu tak nebylo, jsem si skoro jistý, že v konkurenci mnohem bizarnějších kousků by film zapadl. Není tu nic skutečně pamětihodného, žádný nářez (jako např. když kanibal v Antropofágovi sní sám sebe). Zkrátka - není to film ani dobrý, ani extrémně špatný, zato docela nudný. Klidně stačí seznámit se s názvem a anotací.

Oči bez tváře nabídnou divákovi zajímavý pohled ,,z druhé strany". Většina hororů, co jsem viděl, odbývá motivace vraha tím, že se prostě zbláznil nebo ho něco posedlo. Kdežto tento film ukazuje, že i bestiální vrah může mít celkem pochopitelný důvod: Sledujeme otce, co se skrze nevinné oběti zoufale snaží navrátit své dceři štěstí (i když jednou z mnoha otázek je, zda to nedělá spíš pro svůj osobní úspěch, aby dokázal, že to zvládne udělat). Máme tu tedy co do činění s hororem ve stylu Spalovače mrtvol, co staví na zvrácené psychologii vraha a úchvatně bizarní atmosféře (kamera, hudba, senzační konec).

Milý portrét francouzského kouzelníka, působící spíš jako takový medailonek pro soutěž Největší Francouz. Člověka, co se zabývá filmem hlouběji, asi žádná informace nepřekvapí, ale jako pocta jednomu věčnému dítěti funguje skvěle.

Film, co přesahuje meze pouhé grotesky. Je to spíš fascinující dokument o tom, co všechno je člověk schopen udělat pro legraci. Jistě - filmu se dá vytknout, že důležitý je jen ten bravurní výkon na konci a začátek je takové natahování, aby to dohromady dalo celovečerní film. Přesto hodnotím naplno, protože to co na konci přijde už není jen tak nějaká zábava. Je to přímo jakýsi manifest grotesky. Lloyd, co visí za ručičky hodin je obraz neméně výrazný nebo vzrušující než kočárek padající z oděsského schodiště nebo ruka s nožem odhrnující závěs sprchy. Harold natáčel všechny scény tak, jak jsou vidět - bez záchrané sítě, bez falešných zadních kulis. A právě proto je to dodnes sugestivní film (viz zdejší hodnocení) o hranicích lidských možností a jejich překonávání.