Páně

Nevím jestli bylo mou nejlepší volbou v případě Isabel žačínat právě s tímto dílem. Ať už je obecná spokojenost s Elegy jakákoliv tak musím přiznat, že kvalita tu je. Isabel dominuje nejen příjemně svojským uchopením natáčeného materiálu z technické stránky, ale i jakýmsi ženským střízlivým pohledem. Většina scén se odehrává bez zbytečného patosu, Isabel jde ráda rovnou na věc. Pořád se ale nemohu zbavit dojmu, že daná předloha šla zfilmovat poněkud lépe. Především z pohledu práce s emocemi. Celé je to právě až příliš střizlivé. Ach kde je ta hloubka.

Po skvělém Man on fire jsem se na Déjà Vu chystal s velkou chutí. Režijní styl Tonyho Scotta se vyprofiloval velmi zajímavým směrem, kterýžto mi přijde velmi interesantní. Déjà Vu opět disponuje výborným zpracováním, atmosférou i hudbou. Tradičně spolehlivého Denzela Washingtona doplňuje neuvěřitelně sexy Paula Patton. Ovšem jako zcela zásadní a bohužel i fatální, mi přišla totální přitaženost za vlasy a zmatenost, která zhruba začala vládnout po dobré úvodní třetině. Škoda, protože potenciál tu byl obrovský. Vše nakonec dorazilo ke konci, který mě opravdu příliš neuspokujuje a působí mírně hloupě. Déjà Vu je řemeslně nadstandardní dílo, ale příběh a obsah ho mírně shazuje dolů.

Město bohů oplývá dokumentární syrovostí a silným příběhem. Jediné co mu možná trochu škodí, je přespřílišné množství postav, ve kterých se člověk pohříchu trochu ztratí. Celkové poselství filmu vás ale rozhodně minout nemůže. Osobně bych řadil Meirellesovo následné dílo The Constant Gardener ještě o stupínek výše, ale zdejšímu vysokému hodnocení Města bohů se rohodně nedivím.

Carole Bouquet!!!

Mačeta si jede sám ve vlastní lize a když hrajete svou ligu samotní tak jste logicky první (nebo také poslední, záleží na úhlu pohledu). Ovšem dlouho jsem se u něčeho tak nepobavil. U pár momentů jsem zasmál opravdu ze srdce a to se cení. Když ještě přidám, že nadhled s jakým je to natočeno mi přijde vkusný a nijak nepřepjatý, tak je spokojenost maximální. Oko mužské potěší tentokráte abnormálně sexy Michelle Rodriguez, které zdatně šlape na paty Jessica Alba. Vtip, násilí, akce a hezké ženy: Co si více může člověk přát. Machete rules!

Tak skvostný a vymazlený vizuál jsem dlouho neshlédl a je rozhodně tím co táhne film nahoru spolu s povedenou hudební složkou. Silný je i námět, ovšem je mi trochu líto, že z hlediska osudovosti žalostně promrhaný. Co naplat, že sledujeme výjimečné dílo, když tomu chybí srdce a určitá citová investice. Mr. Nobody se mi pod kůži nedostal tak jak bych si asi přál a v tom je ta chyba. Protože místo ponoření se do jeho světa jen sklouznete po jeho skleněném povrchu. Přitom potenciál na ultimátní filmové naddílo by tu byl. Škoda. Ovšem Jaco van Dormaela budu od nyní sledovat s větší dávkou pozornosti.

Není nad trochu té pořádné militantní esesáčtiny a lekci v potírání demokracie.

Sympatický pokus o propojení a vykradení několika předchůdců v žánru, který se celkem povedl. Bohužel se dočkáme i mnoha velmi slabých míst. Ovšem musím říct, že když od toho zase tolik nečekáte, dostanete porci poctivé zábavy. Já se celkem bavil.

Standardní animovaná zábava posledních let pro celou rodinu. Vzhledem k předpokládanému složení diváctva nabízí Ratatouille nejen notně povedený vtip a tah na bránu, ale opět jaksi značně polopaticky předhozený morální podtext. Skoro bych řekl až trochu naivně.

Myslím, že tady dala Leni Riefenstahl skutečně průchod svému talentu a za pomocí tehdy revolučních technik natáčení stvořila toto filmové veledílo plné krásy.