MarekT

Závěr filmu je sice pastvou pro oči a je jedním z důvodů, proč jsou mi tyto umělecké směry asi nejbližší, nicméně tohle je spíše takový náčrt Rayových schopností, a ten musím hodnotit spíše střízlivě.

Platí zde úplně stejná slova jako u Warholova pojídání banánů. Svérázná nespokojenost s abstrakcí nebo vyrovnání se svým vzorům dle edwoodvskové šablony? Já se hlavně po přečtění zdejší biografie osobně přikláním k tomu druhému, ale objektivně vzato se na to asi odpovědět nedá.

Původně jsem chtěl hodnotit jako naprostou zbytečnost, pak se mi to ale rozleželo v hlavě a došlo mi, že tenhle výtvor nelze nějak známkovat. Není mi ani tak jasné, čeho zde mělo být dosáhnuto - na jedné straně to vypadá, že se Warhol nudí a plýtvá tak filmovým materiálem (odpad!), ovšem z druhého úhlu pohledu se tohle dá brát jako satira, nebo chcete-li, výsměch surrealistickému či jinému abstraktnímu druhu umění (tady už prostě nevím, jak známkovat). Není bez zajímavosti, že mi toto asi nejvíce připomíná zdejší kritické komentáře k např. Lynchovým filmům, kde se objevují formulace typu "natočil bych to lépe" apod. Ale kdoví, třeba se mýlím i zde a je to celé jedno velké tajemství, které si Andy vzal do hrobu...

Takhle by asi vypadali Simpsonovi, respektive Family Guy, kdyby si je pod paži vzal David Lynch. I když mi není humor založený na tělesném vyměšování moc sympatický, není tato minisérie vůbec špatná a z podomácku vyrobených Lynchových děl je tohle asi nejlepší.

Podobně jako u "Boat" zde postrádám jakési srdce, které mělo podíl na působivosti rané Lynchovy tvorby (když už vyprávíme o depresi, nemohu nevzpomenout jeho Babičku, která byla tajemná každým záběrem). Tohle dílko se sice snaží myšlenkou navázat na zmíněné miniatury, nicméně si podřezává větev špatným výběrem (ne)herců, kteří bez jakýchkoli emocí odříkávají repliky a já jako divák tak nemám možnost třeba cítit s postavami nebo nevhodně zvolenou digitální kamerou, díky které na mě film působí dojmem, že by jej dokázal natočit každý.

Především za sekvenci odehrávající se v mém milovaném vesmíru za pět hvězd. Nemyslel jsem si, že to někdy řeknu, ale je to možná o chlup lepší než slavná Cesta na Měsíc.

Spojit deset příběhů do dvou hodin čistého času je sice pěkný nápad, ale mám dojem, že Curtis si na sebe upletl pěkně velký bič. Pokud by ve středu dění byl pouze a jen Bill Nighy, který mě dostal už v Pirátech na vlnách, dal bych bez otáčení se nalevo a napravo pět hvězdiček - v jeho případě skutečně platí, že co věta, to perla a zároveň cukání koutků se slzením očí. Případně by mi nevadilo, kdyby film zároveň pojednával třeba o Alanu Rickmanovi, nebo o překvapivší Emmě Thompson, ti byli taktéž výborní a i když mi v jejich liniích něco sem tam nesedlo, jejich postavy to dokázaly utáhnout. Malé plus má také u mě cameo Rowana Atkinsona (teď mě tak napadá, nebyla by od věci nějaká dějová linie s ním, což?). Ale co s tím zbytkem? Buď si k tomu nedokáži najít vztah nebo mě to irituje - příkladem budiž hlavně Hugh Grant, jemuž prostě nejde ani v jedné scéně věřit, že je ministerským předsedou Albionu, tohle byl kopanec snad už podle papírových předpokladů, podobně dopadlo i několik dalších megahvězd (Neeson, Knightley). Často se tady skloňuje slovní spojení "pohodová atmosféra". Já vám opravdu, ale opravdu nevím - film jsem viděl jak v předvánočním období, tak i po něm a nic takového jsem nepociťoval, je to asi dáno mým cynismem a dávání přednosti intelektu před city. Love Actually je asi o nejlepší romantický film natočený po roce 1990 (doplněk 5.6.2010 - po shlédnutí Bridget Jones se propadá na druhé místo), ovšem to se ale nedá brát jako pochvala, když vidím, čím se v tomto období k rozvoji žánru přispělo. Neurazilo, sem tam pobavilo, ale že by se to stalo klasikou jako (dosaďte si libovolný žánrový snímek ze Zlaté éry Hollywoodu), to si nemyslím. Tři hvězdy a to za v úvodu velebeného Billa Nighye, bez něj bych určitě šel ještě se známkou níž. 50%

Nepopírám, že dokument popisuje zajímavé téma, které i mě osobně zaujalo, nicméně pochybuji o té, v souvislosti s filmem neustále proklamované autentičnosti, jelikož záběry z exilového velitelství vypadají naaranžovaně a není vyloučeno, že snímky z ohniska dění jsou převzaté od zpravodajských agentur. (Shlédnuto v rámci školní výuky.)

Spolu s jednadvacátým červencem roku 1969 asi obecně nejznámější střípek z americké historie. Přesto si nemyslím, že by se zde dalo něco hodnotit...

Rozhodně o třídu lepší než postupem času stereotypem vyhasínající česká mutace, jejíž protagonisté působí až přehnaně lidovým dojmem. Navíc porovnání úrovně 'guest stars' pozbývá jakéhokoli významu, jelikož tolik hvězd nenajdete ani na obloze. Oblíbení hosté: Alfred Hitchcock, Groucho Marx (ten se mi ale mnohem více líbil jako panelista), Woody Allen, Sophia Loren, Yul Brynner.