tombac

Plynulé navázání na jedničku téměř ve všech filmových aspektech. Jen heist prvek byl zredukován a Anthonyho Wonga v roli hlavního protivníka hrdiny s lehkou mozkovou dysfunkcí vystřídal MMA namakanec s podobně vybaveným kumpánem, což znamená, že legrační chlápek s upgradovanou čutorou dostane pořádně do těla. Dvojka prostřednictvím formy a zpomalovaček v akčních scénách hraje dost na efekt, ale tu občasnou přemrštěnost jí lze prominout, neboť účel dobře koukatelné akčně komediální oddechovky s atypickou hlavní postavou plní minimálně chvalitebně. Malé plus za drsňačku v černém a jeji parkourovou sekvenci. 7-8/10

Nebezpečný vrah se bez boje vzdá policii, jen aby dojedl parádní sojovou polévku s dušeným masem. Jeho povzdech před oprátkou je spouštěčem pátrání po záhadné ženě, jež mu polévku podala. Bohužel se nejedná o žádnou exkurzi do korejské kuchyně, jelikož hodinu pátrací konverzačky vystřídá více než půlhodina melodramatu. Alespoň se dozvíme, jak základ oné fantastické polévky - sojová pasta, dostala fenomenální chuť. Je to méně, než divák čeká, ale kombinace žánrů má něco do sebe.

Limonáda, ve které jsou skoro všichni usměvaví, optimističtí a podporující, v některých sekvencích přechází až do nepříjemného sluníčkovství a kýče (Thajsko). Ale co, mám slabost pro formálně bezchybná a dojemná sportovní dramata a filmy, v nichž se jedinec navzdory nepřízni osudu dokáže vydrápat (téměř) na vrchol. V tomto případě najet a udržet se na té správné vlně. Závěrečné půlhodině nechybí nálož patosu, emocí, i dramatické okamžiky, a je korunována skutečnými záběry skutečné surfařky, podle jejíhož příběhu byl film natočen. 7/10

Perfektní atmosféra, hudba a postavy, na nichž mi skutečně záleželo, takže několik momentů mě emocionálně vzalo. Jen to pomalé tempo a místy trochu artová forma nejsou pro každého. Pro mě každopádně jeden z nej horrorů roku. 8-9/10

Třetí hvězdička za slušné řemeslo. Ale duch, který vyznává zápas ve volném stylu a ani se nesnaží o nějaké nepřirozené pohyby, natož aby děsil, to nemá s klasickou duchařinou nic společného. Přiznám se, že mě to rozladilo. A proč zase v blázinci mají skoro jen samé nadprůměrně hezké mladice?! 5/10

Pomalu chodící japonská dívčina v bílém/červeném, před kterou padají lidé hrůzou na kolena, má pár jakž takž ucházejících momentů, ale taková Kayako by ji slupla jako malinu. Film má občas dobrou mysteriózní atmosféru díky táhlým záběrům a psycho hudbě, leč hatí mu to nevyrovnaný vizuál a snad nejprovařenější rozuzlení duchařských horrorů. 5/10

Nízkorozpočtové paranormální jevy v barácích u diváků frčí, tak proč by si nemohl i Wan přihřát dolarovou polívčičku. A já mu to nejen kvůli fajn horroru Dead Silence moc přeji. Všechny propriety subžánru jsou na místě, včetně babyfonu, který se mi líbil v nejmenovaném díle španělské horrorové série Peliculas para no dormir. Ačkoliv první polovinu filmu to vypadá na obyčejnou light duchařinu, wanovsky úderných lekaček, nechutně rozšklebených ksichtů a trochu akce se přeci jen dočkáme. A není to vyčpělé, další bod pro Wana. Příjemná záležitost, už se těším na druhou projekci s českými titulky.

Dodíváno na třetí pokus, vydržet tuhle splácaninu celých 101 minut je pomalu na ručník. MA sekvence a kaskadérské výkony s přimhouřením jednoho oka za 4* (víc než očividný bezkonkakt v některých scénách rozladí absurdní hromadná bitka všech se všemi, kdy se ukáže, že nejtvrdší killer toho ve skutečnosti moc nevydrží a obrněné auto je vlastně celé z plechu), zbytek za odpad. Dementní zápletku "vyšperkovává" ústřední kašpar, jenž v trapčení hravě trumfne i matadora Petchtaie.

Na podobné úrovni jako jednička, jen s méně charismatickými charaktery a trochu přehnanými CGI efekty v předposlední bitvě u srázu, kdy thajský film na chvilku evokuje horší Třístovku. Nějaké tisícové šiky armád na bitevním poli od Thajců nelze čekat, bojovníků většinou v záběru pobíhá pár desítek, ale rubanici z toho dokážou vytáhnout celkem slušnou. Režisér Jitnukul potřetí dokazuje, že historicko-válečná dramata z jihoasijských teritorií točit umí. 7/10

Patřičně tvrdé souboje, které mohly do převážně melodramatické hudby zabalenou báchorku aspoň trochu pozvednout nad thajský průměr, jsou nepochopitelně v koncovce rušivě zrychlovány. Když si k tomu ještě přičtu sekvenci lesní bitvy dvou kmenů, kdy totální převaha jednoho nad druhým působí nechtěně úsměvně, a příliš dlouhé sledy bodů katanou při soubojích s chladnými ocelemi, nadšení kolegy Flipnica rozhodně nemůžu sdílet.