tombac

Rodinné drama se silnými prvky duchařského horroru okořeněné špetkou psychologie. Při sledování tohoto skvostu budete pohlceni jeho intenzivní a tísnivou atmosférou, budete podvědomě chránit spolu s ráznou Su-mi její plachou sestru Su-yeon před ataky zlé macechy, bát se u mistrovsky zpracovaných lekaček, při kterých vám bude tuhnout krev v žilách, abyste si chvílemi oddechli u nádherných poetických momentů, zaposlouchali se do uchu lahodící hudby a nakonec byli vycucnuti až na dřeň neskutečným koncem. Jedinečný film, jenž uspokojí i náročného diváka. Moje srdeční záležitost!

Plýtvat slovy o tomto čarokrásném filmu je stejně jako v něm zhola zbytečné. Magický, krystalicky čistý, klidný a přitom neskutečně emotivní snímek, jenž nám předkládá četná filosofická poselství, aniž by se jakkoli podbízel. Stačí se jen uvolnit, dívat, kochat, cítit a zaručeně jeho kouzlu podlehnete.

Tak po zkouknutí tohoto velice zvláštního korejského dílka jsem měl v hlavě pěkný guláš. Tolik odlišných žánrů v jednom filmu, to jsem ještě nezažil. Nejdříve se to tváří jako komedie, pak detektivka, drama, thriller, horror, sci-fi.. Zajímavé je, že tento mišmaš drží pevně pohromadě, nebudí dojem přeplácanosti a místy je hodně strhující. Poslední třetina filmu, to byla panečku jízda! A ten konec.. Heh! I když se rozuzlení předem nabízelo, byl jsem jím velice překvapen a nevěřícně jsem zíral na obrazovku. Takto si ze mě tropit šoufky..To tvůrcům filmu jen tak nedaruju :-) Ve výsledku je Save the Green Planet působivá, originální a skvěle natočená podívaná. Po prvním zhlédnutí bych to viděl na 4 hvězdy, neb mi ve filmu něco chybělo k dokonalosti. Ale příště možná..

Zas tak hrozné, jak jsem očekával podle Lhurgova komentu, to nebylo... Dvojka je sice o třídu horší než jednička, jelikož sází na šaškování, často bez vtipné pointy; sympatický tlouštík v ní byl vyměněn za nevýrazného postaršího chlápka; akce je horší a je jí méně a především pro mě hlavní přednost jedničky - Shin Eun-kyung - téměř opustila polohu drsné, ale přitom neodolatelné, šéfky gangu, které ji sedne podstatně lépe, než lehce humorná role maminy v ústraní. Ale to neznamená, že jsem na ni v několika momentech nemohl oči nechat :-) Před rokem - těsně po zhlédnutí podařené jedničky - bych asi byl ke dvojce kritičtější, ale nyní mi připravila vcelku pohodově strávené necelé dvě hodinky.

Když se člověk v thajské kinematografii pídí za dalšími opojnými filmovými záblesky, které reprezentují třeba Citizen Dog nebo Buppha Rahtree, jednou za čas narazí na dílko, jež by se dalo shrnout slovy "k uzoufání nudná zpatlanina" (sem spadá kupříkladu idiotské Hell či ultranudný House of Mad Souls). Ghost Delivery jsem moc nepochopil. Snad jen že tvůrci filmu mají zřejmě v oblibě pixarovské Příšerky s.r.o. a chtěli udělat horrorovou parodii. Mno, moc se jim to nepovedlo. Nebýt krásné Thajky v černých šatech, pronásledující neúnavně hlavního hrdinu, a náznaku pěkné romance, byl by tenhle chaotický a trikově příšerný nesmysl, orámovaný hudbou jak z deset let staré počítačové hry, jednohvězdičkovým průšvihem.

Bez hlavy a paty tento hongkongský pokus o jakéhosi humorného Bladea je, to je fakt. Místy je to zábavné, místy dost nudné (většina neakčních částí). Soubojů ve filmu zase tolik není, ale jejich choreografie mi přišla celkem slušná. Zvláště bitka mezi roztomilými šikmoočkami (hraje je dvojice populárních zpěvaček) pomocí tyčí mi přišla hodně dobrá. Jen mi vadilo, podobně jako u ostatních filmů tohoto typu, že lovec upírů měl po většinu filmu s jedním členem upířího plemene plné ruce a nohy práce, a na konci najednou nebyl problém posílat směšné "tesáky" do věčných lovišť jako na běžícím páse. Jackie Chan a jeho svatba s ožralou nevěstou do filmu moc nepasovali, ale když už tam Jackie je, tak to není na škodu, jelikož nám předvede něco málo ze svého umění. Zkrátka tenhle filmík je spíše průměr. Já jsem od něho nic nečekal, takže mně nenadchl ani neurazil.

Několik mladých lidí se sejde ve starém dřevěném domě a v noci si vypráví tři duchařské příběhy, které se úzce dotýkají thajských pověstí a mytologie. Nejlepší je druhý, v němž pohledný mladík uvízne v tenatech vášnivého a krásného ženského ducha z banánovníku. Tento krátký příběh si svou osudovou atmosférou a náladou nezadá s jiným thajským filmem podle legendy, poetickým Nang-nakem. Okolní náplň filmu už je konvenční a nijak nevybočující z thajského horrorového standardu.

Před tímto snímkem jsem byl varován, že je to pitomost, takže jsem očekával něco ve stylu "prcičkovského" Sex is Zero. Ale Sweet Sex and Love se spíše blíží Lover a s lechtivou teenagerskou řachandou nemá pranic společného. Jeho nedostatkem je monotématičnost. Sice je na co koukat, jelikož tvůrci se s vyobrazením sexu nepárali (dá se mluvit o soft pornu) a aktéři mají pěkná těla, střídají polohy a praktiky, leč když v podstatě největší dějové skoky suplují vzájemné uspokojování rukou v jedoucím autobusu, či soulož na veřejných záchodcích, a konec je předem jasný, tak film už v druhé půlce trochu nudí. Ale pokud jste hlavně zvědavi na korejský film, který obsahuje asi tolik naturalistických sexuálních scén, co Green Chair a Lover dohromady, může vás Sweet Sex and Love uspokojit.

Nebýt toho, že dokud měla hlavní mužská postava dlouhé vlasy a civilní oblečení, připadala mi nevýrazná a nesympatická, šel bych na plný počet, protože co pak následuje v nápravném vojenském táboře pro delikventy (nebo něco v tom smyslu), to se vidí jen v malém množství kvalitních vojenských filmů a naplňuje všechny atributy jakostního dramatu. Výcvik (trestání) nebohých chlapů probíhá stylem "bij tu verbež, dokuď můžeš", až má občas člověk pocit, že sleduje dění v severokorejském lágru. Kdo má v oblibě vojenské snímky a tvrdé výcviky, ten tu bude mít pré. Nechybí tragická láska, plno slz, emocí, zoufalého odhodlání a nekorektní závěrečná fáze, ve které to všechno silně vyeskaluje. Sečteno podtrženo zaokrouhleno: jen nadprůměrná první třetina, výborný zbytek, obvyklé duo "škorpících se" chlapů a nadstandardní audiovizuál , to se rovná slabší (čtyřhvězdičkové) devítce.

Korejci nakoukali Blade Runner, Ghost in the Shell a efektní zpomalenou estetiku soubojů a přestřelek doprovázených sprškou tříštěného zdiva v Matrixu a natočili chladný cyberpunkový slepenec s povrchně načrtnutými postavami, slabými vizuálními efekty (naštěstí se povětšinou omezují na výbuchy, CGI je jako pěstí do oka) a ucházející výpravou. Jako celek bezzubé, jen s několika zdařilými fragmenty v podobě velmi dobré hudby a několika slušných bitek a přestřelek. Vztah hrdiny a jeho "přítelkyně" má něco do sebe a ta nepropracovanost tu zamrzí dvojnásob. Zkrátka tuctový futuristický akčňák, jenž se může v amerických bratříčcích jen dál obdivně zhlížet. 5/10